II. ÚS 168/2000

28. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti R. T., právně zastoupeného Mgr. R. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2000, č. j. 1 To 56/2000, t a k t o:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:


Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 1 To 56/2000, a to pro porušení čl. 8 odst. 1 a čl 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 1 To 56/2000, byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. Nt 902/99, kterým soud zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, doplněnou o písemný slib ve smyslu ust. § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. ř., a že odůvodnění napadeného rozhodnutí není konkrétní, a tudíž odporuje zákonu. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu III. ÚS 148/97 publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ve svazku č. 9 pod č. 113.

Tento nález řeší otázku způsobu a charakteru obhajoby uplatněné obžalovaným, která je jeho právem. K doznání nemůže být žádným způsobem donucován, proto v popírání trestné činnosti nemůže být spatřován důvod koluzní vazby podle § 67 písm. b) tr. ř.

Zcela jiná situace je v daném případě, kdy důvody vazby u stěžovatele jsou spatřovány v ustanoveních § 67 písm. a) a c) tr. ř. - tedy vyhýbání se trestnímu stíhání a pokračování v trestné činnosti. Konkretizace těchto důvodů je krajským soudem uváděna tak, že stěžovatel se nezdržoval v místě trvalého bydliště, ale na nádraží, kde i přespával a kde byl i zadržen. Dále se měl dopustit závažné kvalifikované majetkové trestné činnosti po delší dobu a ve více útocích, přičemž sám uvedl, že měl finanční problémy. Spolu s dřívějšími odsouzeními pro majetkovou trestnou činnost je podle názoru soudu důvodná obava, že by v trestné činnosti pokračoval.

V době podání ústavní stížnosti existovaly tedy důvody vazby u stěžovatele, byly dostatečně konkretizovány, takže jeho vazbu v té době nelze považovat za zákonu odporující a tím porušující jeho právo na osobní svobodu v intenzitě a míře vyžadující zásah Ústavního soudu, který není ani obecným soudům nadřízen a není další přezkumnou instancí.

Ostatně s pokračováním trestního řízení důvody vazby u stěžovatele pominuly a tento byl dne 28. 4. 2000 propuštěn z vazby na svobodu, jak Ústavní soud zjistil z vyjádření Krajského soudu v Ostravě.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8 odst. 1 a čl 36 odst. 1 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 28. června 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 168/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies