I. ÚS 414/99

28. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 414/99


ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P. P., správce konkurzní podstaty úpadce Mgr. I. F., zastoupeného advokátem JUDr. I. I., proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 9..1998, č j. 6 C 308/96-82, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 1999, sp. zn. 17 Co 39/99, t akt o
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 9. 1998, č.j. 6 C 308/9682, byla zamítnuta žaloba žalobce I. F. proti žalovanému městu Z., "aby bylo určeno, že žalobce je na základě provedené dražby dle ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. a § 12 odst. 1 zákona č. 500/1990 Sb. vlastníkem nemovitostí zapsaných na listě vlastnictví č. 10001 Katastrálního úřadu ve Z., a to domu č.p. 1267, parcelní číslo 2148, zastavěná plocha - občanská vybavenost o výměře 1099 m2 a vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 5410 Katastrálního úřadu ve Z., a to pozemku parcelní číslo 2157/4, zastavěná plocha - občanská
1

I. ÚS 414/99
vybavenost č.p. 1267 o výměře 542 m2, vše k.ú. Z.-město". Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 2.875,- Kč na účet právního zástupce žalovaného, že žalobce je povinen zaplatit státu na nákladech řízení částku 1.977,40,Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.
Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že v případě určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným na listě vlastnictví (dále jen "LV") č. 5410 katastru nemovitostí Katastrálního úřadu ve Znojmě pro k. ú. Z.-město (dále jen "KÚ"), a to pozemku p.č. 2157/4 o výměře 542 m2 s občanskou vybaveností č.p. 1267, dospěl soud k závěru, že v daném případě u této nemovitosti není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, nebot' právní postavení žalobce je zcela jisté (jestliže žalobce získal předmětnou nemovitost jednoznačně na základě provedené dražby dne 12. 7. 1991 a jako výlučný vlastník je zapsán v katastru nemovitostí KU) a ani jeho vlastnické právo není nikým zpochybňováno (nebot' žalovaný výslovně prohlásil, že vlastnické právo žalobce k uvedeným nemovitostem uznává a nikdy je nezpochybňoval).
Podle názoru okresního soudu je však naprosto odlišná situace v případě nemovitostí zapsaných na LV č. 10001 KÚ, a to pozemku p.č. 2148, zastavěná plocha o výměře 109.9 m2 s občanskou vybaveností č.p. 1267, nebot' jako vlastník je v KÚ zapsán žalovaný, na něhož vlastnické právo přešlo v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu na zápis vlastnického práva ze dne 15. 1. 1992. Z obsahu připojeného spisu Okresního úřadu ve Znojmě bylo podle mínění okresního soudu jednoznačně prokázáno, že Okresní komise pro privatizaci ve Znojmě řádně dodržela postup stanovený zákonem č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 427/1990 Sb.") a že "předmětem veřejné dražby byla provozní jednotka Vinárna a kavárna 'C.', na kartě provozní jednotky je jednoznačně uvedeno, že organizací, která měla právo hospodaření s příslušnou provozní jednotkou, byl v případě kavárny Okresní bytový podnik, s.p., Z., a v případě vinárny tehdejší státní podnik Restaurace a jídelny". Z karty provozní jednotky dále bylo jednoznačně zřejmé, že v případě draženého majetku se jedná o pozemek p.č. 2157/4, zastavěná plocha o výměře 584 m2. Tyto

I. ÚS 414/99
údaje byly také uvedeny v protokolu č. 2 o provedené dražbě a dále v potvrzení Okresní komise pro privatizaci ve Znojmě ze dne 7. 8. 1991, které bylo vydáno žalobci po zaplacení vydražené ceny a sloužilo tak jako podklad pro zápis vlastnického práva žalobce na Středisku geodézie ve Znojmě.
Okresní soud proto uzavřel, že se žalobce na základě provedené dražby ,jednoznačně stal výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 5410 KÚ, že však v žádném případě nemůže být vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. 10001 KÚ, nebot' mu nesvědčí žádný nabývací titul.
V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně jednak nebyla připuštěna "změna žaloby na rozšíření o výrok", že žalovaný je povinen vydat prohlášení vlastníka, jednak byl citovaný rozsudek Okresního soudu ve Znojmě potvrzen. Krajský soud dále vyslovil, že žalobce (JUDr. P. P. - správce konkurzní podstaty dlužníka Mgr. Ivo F.) je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 2.947,50,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou JUDr. P. K., advokáta ve Znojmě.
V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud v prvé řadě uvedl, že nepřipustil rozšíření obžaloby, nebot' výsledky dosavadního řízení nemohly být v souladu s ustanovením §§ 211 a 95 o.s.ř. podkladem pro řízení o rozšířeném žalobním návrhu. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda existuje ve smyslu ustanovení § 80 odst. c) občanského soudního řádu naléhavý právní zájem na projednání předmětné určovací žaloby, v níž žalobce tvrdí, že k parcele č. 2148 a k domu č.p. 1267 získal vlastnictví vydražením ve veřejné dražbě konané dne 12. 7. 1991, zatímco v evidenci nemovitostí je jako vlastník zapsán žalovaný. Těžiště sporu proto prý spočívalo ve zjištění, zda žalobce se skutečně stal, jak tvrdil, vlastníkem uvedených nemovitostí. Krajský soud v dané souvislosti připomenul, že i podle mínění soudu prvního stupně existoval právní zájem na vyřešení vztahů mezi účastníky, nebot' bylo nutno objasnit, kdo je skutečným vlastníkem těchto nemovitostí. Podkladem pro přezkoumání napadeného zamítavého výroku Okresního soudu ve Znojmě (vztahujícího se k domu č.p. 1267 a parcely č. 2148 zastavěná plocha - občanská vybavenost na LV č. 10001 KÚ) byl podle názoru odvolacího soudu spis Okresní privatizační komise ve Znojmě č. 0068 741, obsahující jako základní doklady kartu provozní jednotky [ve které bylo uvedeno, že se jedná o vinárnu (ve správě RaJ) a kavárnu (ve správě OBP), nacházející se ve Znojmě na ul. J. P. č. 1], protokol č. 2 o průběhu veřejné

3

I. ÚS 414/99
dražby konané dne 12. 7. 1991 (podle něhož žalobce vydražil vinárnu a kavárnu C. ve Znojmě) a potvrzení Okresní privatizační komise vydané 7. 8. 1991 (podle něhož žalobce vydražil i dům č.p. 1267, st. parc. č. 2157/4). Krajský soud na jejich základě konstatoval, že "je nepochybné, že předmětem veřejné dražby podle zák. 427/90 Sb. byla jen kavárna a vinárna. Kromě těchto dvou provozoven (totiž) nemohla Okresní privatizační komise dražit něco, co jí k vydražení nebylo předáno. Proto žalobce kromě vinárny a kavárny nemohl v rámci této veřejné dražby získat do vlastnictví další část hlavní budovy a pozemek, na kterém se nacházela". Vedle toho odvolací soud poukázal na protokol č. 2 ze dne 12. 7. 1991, podle kterého prodej provozní jednotky ve veřejné dražbě prováděl ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 427/1990 Sb. podnik Restaurace a jídelny Z., s. p., Z., jehož zástupce je také na protokolu podepsán. Tento podnik však neměl "právo hospodaření k budově č.p. 1267 a pozemku parc. č. 2148, takže i z tohoto důvodu nemohl žalobce nabýt veřejnou dražbou vlastnictví k budově č.p. 1267 a pozemku parc. č. 2148". Krajský soud konečně uvedl, že uvedená budova a pozemek nebyly v seznamu provozní jednotky, a proto ani nemohly být předmětem veřejné dražby.
Citovaná rozhodnutí obecných soudů napadl stěžovatel ústavní stížností (ze dne 12. 8. 1999 doplněnou - na základě výzvy Ústavního soudu - dne 5. 10. 1999). Namítl zejména, že uvedené "rozsudky obou soudů jsou nesprávné", nebot' nebraly v úvahu v ústavní stížnosti uvedené skutečnosti.
Stěžovatel především namítl, že podle karty provozní jednotky (rubrika 3.1) žalobce vydražil provozovnu v domě č.p. 1267 v KÚ o celkové ploše 1308 m2 (tj. celou vinárnou a kavárnou zastavěnou plochu), k níž měly právo hospodaření OBP (kavárna) a RaJ (vinárna) (rubrika 4.3) a k tomu pozemek p.č. 2157/4 o výměře 584 n12 (rubrika pozemek). Podle protokolu o průběhu veřejné dražby prý vydražil jak část provozovny - kavárna, tak část provozovny - vinárna a podle potvrzení Okresní komise pro privatizaci ve Znojmě vinárnu a kavárnu "C.". Z toho stěžovatel dovozuje, že "předmětem vydražení byla vinárna část č.p. 1267 (přístavba) na pozemku p.č. 2157/4, spolu s tímto pozemkem (právo hospodaření RaJ) i kavárna, tj. přízemí a dvě místnosti v I. poschodí (původní stavba) část č.p. 1267 na pozemku p.č. 2148 bez tohoto pozemku (právo hospodaření OBP), a že se úpadce stal výlučným vlastníkem i přízemí a 2 místností v I. poschodí (původní stavba) část č.p. 1267 na pozemku p.č. 2148".

I. ÚS 414/99
Vzhledem k uvedeným skutečnostem má stěžovatel zato, že rozsudky obecných soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy ČR, právo na uplatňování státní moci v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 9. 1998 (v doplnění stížnosti nesprávně uvedeno 9. 9. 1999), č.j 6 C 308/96-82, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 1999, sp. zn. 17 Co 39/99, zrušil.
K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení - Krajský soud v Brně, dále Okresní soud ve Znojmě a vedlejší účastník - město Z..
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření nesouhlasil s tvrzením stěžovatele, že došlo k porušení ustanovení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny a v této souvislosti poukázal na neurčitost ústavní stížnosti, pokud jde o vady, které měly mít za následek neposkytnutí ochrany právům stěžovatele ve smyslu obou uvedených ustanovení. Krajský soud zdůraznil, že oba obecné soudy provedly obsáhlé dokazování, všechny důkazy byly řádně zhodnoceny a byl posouzen skutkový stav věci. Podle názoru odvolacího soudu ze spisu samého vyplývá, že byla dodržena zákonem chráněná procesní práva stěžovatele, především ta, která vyplývají z hlavy V. Listiny. V ostatním odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Okresní soud ve Znojmě ve svém vyjádření poukázal na to, že postupem soudu nedošlo k porušení základních práv a svobod účastníků. V průběhu celého soudního řízení byla prý důsledně dodržována jejich procesní práva a zásady občanského soudního řízení. Soud prvého stupně - obdobně jako soud odvolací - odkázal na písemné odůvodnění svého rozsudku a dále poukázal na to, že stěžovatel neuvedl, která jeho konkrétní práva či svobody byla rozhodnutím soudu porušena. Okresní soud si není vědom, že by se svým postupem dopustil jednání či opomenutí, ze kterého by bylo možné dovozovat porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny.
Vedlejší účastník město Z. prohlásil, že tvrzení stěžovatele, že předmětná nemovitost, tj. dům č.p. 1267 ve Znojmě, J. P. 1, na parc. č. 2148 a

I. ÚS 414/99
pozemek parc. č. 2148 v KÚ, byly předmětem dražby podle zákona č. 427/1990 Sb. a zákona č. 500/1990 Sb., není pravdivé, nebot' byla vydražena provozní jednotka restaurace a vinárny C. Předmětem dražby tak byla nemovitost - stavba a pozemek parc. č. 2157/4 v KÚ ve Znojmě, dále soubor movitých věcí (tehdy základních prostředků a DKP) a nájem nebytových prostor v nemovitosti č.p. 1267 na parc. č. 2148 v KÚ. Podle názoru vedlejšího účastníka i kdyby okresní privatizační komise pochybila a předmětem dražby dne 12. 7. 1991 by snad byla i sporná nemovitost (což však vedlejší účastník zcela popírá), jednalo by se o "úkon absolutně neplatný, nebot' nemovitost č.p. 1267, tj. stavba a pozemek parc. č. 2148 v KÚ, byla v době dražby podle zákona č. 172/1991 Sb. ve vlastnictví města Znojma jako jeho historický majetek a nemohl být v "malé privatizaci" privatizován. Vedlejší účastník uvedl, že v souzené věci vlastnické právo nesvědčí stěžovateli, ale jemu samotnému.
Vedlejší účastník se dále domnívá, že rozhodnutí obou obecných soudů "jsou nejen dostatečně podložena zákonnými důvody, ale že jsou také v souladu s Ústavou ČR a s Listinou. Vedlejší účastník proto navrhl, aby Ústavní soud ČR ústavní stížnost zamítl.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.
Stěžovatel namítá - aniž by však námitky blíže konkretizoval - že napadenými rozsudky obecných soudů bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy ČR, právo na uplatňování státní noci v mezích stanovených zákonem a způsobem, které je upraveno v čl. 2 odst. 2 Listiny a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Tyto námitky akceptovat nelze.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že stěžovateli nebylo nijak bráněno v tom, aby se ochrany práv zákonem stanoveným způsobem u obecného soudu domáhal. Tohoto práva ostatně také využil.
Pokud jde o článek. 2 odst. 2 Listiny, jedná se o normu, která je zakotvena v hlavě první, jenž obsahuje toliko obecná ustanovení Listiny. Stěžovatel sám neuvádí v čem konkrétně porušení tohoto obecného ustanovení spatřuje.
Právě tak nelze akceptovat námitku porušení článku 11 odst. 1 Listiny. Předmětem řízení byla totiž žaloba na u r č e n í vlastnictví. V ustálené judikatuře Ústavního soudu již bylo vícekrát konstatováno, že ochrana zaručená v ustanovení
6

I. ÚS 414/99
článku 11 odst. 1 Listiny je chápána jako ochrana vlastnického práva jako takového, vlastnického práva již konstituovaného, tedy již existujícího a nikoli pouze tvrzeného nároku na právo, o kterém má teprve být v soudním řízení rozhodnuto (srov. např. I. ÚS 115/94 In: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., Praha C. I-I. Beck 1995, str. 295). Pouhý spor o vlastnictví ústavně chráněn není a ani být nemůže. Nelze rovněž zaměňovat základní právo vlastnit majetek s "právem" na úspěch v soudním řízení, které právní řád České republiky nezná. Stěžovatelovo tvrzení ohledně údajného porušení článku 11 odst. 1 Listiny je proto neopodstatněné.
Ve vztahu k souzené věci je nutno především uvést, že Ústavní soud - který není součástí soustavy obecných soudů (a není tedy běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví) - se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy (srov. např. sp. zn. I. ÚS 108/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1995, str. 165). Ústavní soud - jemuž tedy zpravidla nepřísluší přehodnocovat rozhodnutí obecných soudů - neshledal (ve smyslu své ustálené judikatury: srov. např. sp. zn. III. ÚS 84/94 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3. Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1995, str. 257; sp. zn. III. ÚS 166/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. Praha, C.H.Beck 1996, str. 255) extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry Okresního soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně. Věcná argumentace obecných soudů byla dle názoru Ústavního soudu správná a z ústavněprávního hlediska přijatelná. Za těchto okolností je proto odůvodnění napadených rozsudků věcí posouzení obecných soudů, na jejichž argumenty Ústavní soud odkazuje.
Je tedy zřejmé, že napadenými rozsudky Okresního soudu ve Znojmě a Krajského soudu v Brně nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

I. ÚS 414/99
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ,jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2000

JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 414/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies