III. ÚS 271/2000

29. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným P. S., zast. JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 1 To 63/2000, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. Nt 4563/99,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem dne 28. 4. 2000 a směřoval jej proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 1 To 63/2000 (nesprávně uvedeno 1 To 1063/2000), spojeného s usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. Nt 4563/99, kterým byla prodloužena lhůta trvání vazby do 10. 3. 2000. Již citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě byla potom zamítnuta stížnost navrhovatele, kterou podal do uvedeného rozhodnutí soudu I. stupně. Ve vydáních uvedených rozhodnutí spatřuje porušení svých základních práv a svobod vyjádřených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) a v čl. 9 odst. 1, čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále Pakt), jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR. V souvislosti s podaným návrhem požádal i o zrušení části druhé, oddílu osmého, hlavy patnácté zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších změn a doplnění. Ústavní soud zjistil, že navrhovatel je trestně stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost majetkového charakteru v rámci které také vznikla rozsáhlá škoda. Je obviněn z trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit jako spolupachatel (§ 9 odst. 2 tr. zák.) spolu s dalšími obviněnými (jedná se o více skutků) a jako spolupachatel se měl dopustit i tr. činu loupeže dle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. Trestní stíhání vůči navrhovateli je vedeno vazebně.

Jak již uvedeno, Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. Nt 4563/99, rozhodl o prodloužení lhůty trvání vazby do 10. 3. 2000 s tím, že konstatoval, že jsou dány důvody vazby označené v ust. § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu (dále tr.ř.). Rozhodl na návrh krajského státního zástupce v Ostravě, který svůj postup odůvodnil zjištěním, že trestní stíhání navrhovatele bylo rozšířeno o trestné činy podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. s tím,že někteří spoluobvinění jsou na svobodě, je zapotřebí vyslechnout větší počet osob jako svědky i poškozené, vyhotovit znalecké posudky z oboru kriminalistické techniky i stanovení cen movitých věcí a navrhl vazbu prodloužit do 6. 4. 2000. Soud vazbu navrhovatele prodloužil do 10. 3. 2000 s tím, že tato doba s ohledem na již konané vyšetřování se jeví jako dostatečná a vazební důvody spatřuje v reálné možnosti mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, a to zejména působením na dosud nevyslechnuté, svědky případně spoluobviněné ve snaze je ovlivnit tak, aby konali v jeho prospěch. Poukázal na to, že navrhovatel není vázán k místu bydliště, k osobám blízkým ani k zaměstnání a spolu s reálnou hrozbou vysokého trestu (při prokázání viny), má soud také důvodnou obavu, že na svobodě by se s poukazem na uvedené mohl trestnímu stíhání vyhýbat. O podané stížnosti navrhovatele rozhodl Krajský soud Ostravě tak, že ji usnesením ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 1 T 63/2000 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Soud odvolací konstatoval, že v době trvání vazby skutečně došlo k rozšíření tr. stíhání o další trestný čin krádeže (§ 247 odst. 1 písm. b), 2 tr. zák.) a trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění svého rozhodnutí tak poukázal na to, že v uvedených souvislostech je nutné vyslechnout další svědky (i ty kteří se nedostavili, ač již byli předvoláni). Jména těchto osob potom soud konkrétně ve svém rozhodnutí zmiňuje, co do důvodů vazby potom odkázal na cit. rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě s tím, že souhlasí s argumentací soudu I. stupně a na to také odkázal.

Navrhovatel v podané ústavní stížnosti má za to, že soudy v napadených rozhodnutích nevystupovaly ve shodě se zákonem (takto tr. řádem) a neoznačily právě ony konkrétní skutečnosti, které by prodloužení vazby odůvodňovaly. Vytkl obecným soudům, že se nezabývaly ani otázkou důvodnosti trestního stíhání vedeného proti němu. Ke koluznímu důvodu vazby uvedl, že soudy se spokojily prakticky s pouhou citací příslušného ustanovení trestního řádu resp. odůvodnění jejich rozhodnutí spočívá pouze na domněnkách a v konečném důsledku je tak vyloučena i možnost nabídnout písemný slib z hlediska ust. § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. Argumentaci soudů stran důvodnosti útěkové vazby potom pokládá za účelovou a poukazuje na to, že je majitelem společnosti, která provozuje zastavárenskou činnost, sídlí v Ostravě a je jediným zdrojem jeho obživy. V této skutečnosti spatřuje výraznou vázanost k určitému místu s tím, že samotná hrozba vysokého trestu není sto útěkovou vazbu odůvodnit. Konečně namítl, že vyšetřování jeho případu probíhá liknavě a tak se zřetelně objevují průtahy. Poukázal konečně na to, že soudy rozhodovaly neveřejně a nemohl se tak k věci přímo vyjádřit, a proto také spolu s ústavní stížností spojil návrh (§ 74 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále zák. o ÚS) na zrušení již vpředu označených ustanovení trestního řádu. V postupu soudů tak spatřuje porušení již citovaných ustanovení Listiny či Paktu.

Na vyžádání Ústavního soudu se podanému návrhu vyjádřil Krajský soud v Ostravě, zast. JUDr. M. K., předsedkyní senátu. Ve svém vyjádření ze dne 31. 5. 2000 uvedl, že navrhoval je stíhán pro trestné činy krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák., kterých se měl dopustit formou spolupachatelství dle ust. § 9 odst. 2 tr. zák. společně s dalšími spolupachateli násilným vloupáním do firmy F.-V. U., odkud měl odcizit spolu s dalšími pachateli fotomateriál, fotopřístroje a příslušenství v celkové hodnotě 843.604,- Kč ke škodě S. S. a dále násilným vloupáním do domu v Ostravě-Vítkovicích, S. č. 43, odkud měl spolu s dalšími odcizit funkční zabudované plynové kotle zn. THERM v celkovém počtu 13 kusů v hodnotě 305.463,- Kč k škodě firmy V. s.r.o. v Ostravě Zábřeh. Obviněný je dále stíhán pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle § 9 odst. 2 k ust. § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími čtyřmi obviněnými v době od 3. 2. do dne 4. 2. 1996 násilným vniknutím do prodejny Drogerie Ostravě-Hrabůvce na ul. dr. M., odkud měli odcizit značkové parfémy a kosmetiku v hodnotě nejméně 240.894,- Kč ke škodě majitele V. Z. a dále tím, že v době od 3. 2. do dne 4. 2. 1996 měli násilně vniknout do prodejny Optik a Exlusiv v Ostravě-Hrabůvce ul. dr. M., odkud měli odcizit zboží v hodnotě nejméně 601.379,- Kč ke škodě majitelky E. V., dále je obviněný stíhán pro spolupachatelství k trestnému činu krádeže dle § 9 odst. 2 k § 247 odst. 1 písm. b) odst. 4 tr. zák., kterého se měl dopustit spolu s dalšími třemi spoluobviněnými dne 1. 5. 1998 vloupáním do firmy S. E., s.r.o., odkud měli odcizit automatické pračky, chladničky, myčky nádobí a další věci v celkové hodnotě nejméně 1.140.000,- Kč, konečně je stíhán pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se měl dopustit formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. spolu s dalšími třemi spoluobviněnými dne 16. 12. 1998 vniknutím do prostor firmy P. s.r.o. v Ostravě-Vítkovicích, E. 19, vůči řediteli firmy Ing. R. S., kterého měli spoutat za zády kovovými pouty a nohy lepící páskou a poté měli odcizit komponenty výpočetní techniky, tiskárny a další věci v hodnotě 1.561.320,- Kč, finanční hotovost 9.500,- Kč, firemní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi a na zařízení firmy měli způsobit škodu ve výši 1.347,- Kč. Zjištěné skutečnosti, zejména výsledky provedených domovních prohlídek, nasvědčují tomu, že byly spáchány označené trestné činy a je důvodné podezření, že tyto trestné činy měl spáchat obviněný P. S. Sdělil také, že navrhovatel byl dne 23. 5. 2000 propuštěn z vazby a převeden do výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. K námitce stěžovatele, že se trestné činnosti nedopustil a že vazební důvody neexistují, odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení, kterým krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že důvody vazby dle § 67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. nadále trvají a že je třeba vyhovět návrhu státního zástupce na prodlužení lhůty trvání vazby, přičemž okresní i krajský soud vycházel ze skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro toto rozhodnutí o délce trvání vazby v přípravném řízení. Krajský soud při rozhodování o stížnosti obviněného důvody vazby dle dle § 67 odst. 1 písm. a) tr.ř. shledával ve zjištění, že se již v minulosti, v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin dle ust. § 202 odst. 1, § 221 odst. 1 tr. zák. trestnímu stíhání vyhýbal, jak alespoň vyplývá ze záznamu vyšetřovatele. Proto také bylo po obviněném vyhlášeno pátrání. Tomuto závěru nasvědčuje i zjištění týkající se osobních a rodinných poměrů obviněného. Nebezpečí, že by obviněný propuštěním na svobodu mohl mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, krajský soud spatřuje ve skutečnosti, že by obviněný mohl v této věci, který je nesporně z hlediska stupně společenské nebezpečnosti činů závažnou, z hlediska vyšetřování trestných činů pak obtížnou, ovlivňovat ve svůj prospěch osoby, které dosud vyslechnuty nebyly a které mohly nabýt věci z trestné činnosti pocházející. Krajský soud shledal tak nadále existenci vazby dle § 67 odst. 1 písm. b) tr.ř. Považuje za nezbytné uvést, že rozhodoval se znalostí věcí, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 1 To 618/99 byla zamítnuta stížnost obviněného P. S. proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 1999, č.j. Nt 4233/99-12, jímž byla lhůta trvání vazby prodloužena u tohoto obviněného do 6. 10. 1999. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 1 To 876/99, byla zamítnuta stížnost tohoto obviněného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1999, č.j. Nt 4355/99-7, jímž byla lhůta trvání vazby prodloužena do 6. 1. 2000. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99, byla citovaná usnesení krajského soudu zrušena a Krajský soud v Ostravě dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1083/99, rozhodl m.j. o stížnosti obviněného P. S. proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 1999, č.j. Nt 4233/99-12 znovu tak, že stížnost obviněného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl. Usnesením ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1084/99, zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 1999, č.j. Nt 4355/99-7. Současně považuje za nutné uvést, že usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 95/2000, byla odmítnuta ústavní stížnost obviněného P. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1082/99, ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1083/99 a ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1084/99 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 199, sp. zn. Nt 3056/99, ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. Nt 4233/99 a ze dne 14. 9. 199, sp. zn. Nt 4355/99. Zároveň navrhl, aby podaný návrh (ústavní stížnost) Ústavní soud odmítl.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření uvedlo, že v dosavadním vyšetřování v trestní věci navrhovatele nebyly zjištěny namítané průtahy v postupu vyšetřování případně v nečinnosti vyšetřovatele. Zdůraznilo, že předmětné vyšetřování je konáno ve společném řízení proti jedenácti obviněným a jde o rozsáhlou trestnou činnost. Konečně v souladu s ust. § 28 odst. 2 zák. o Ústavním soudu se postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska namítaného porušení ústavně chráněných práv dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Vzal v úvahu výklad aplikovaných ustanovení ve věci užitých právních předpisů, a to jak navrhovatelem, tak i rozhodujícími orgány veřejné moci, to samozřejmě u vědomí, že Ústavní soud není a nemůže ani být další soudní instancí a není tak oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod z hlediska čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR. Takový zásah neshledal. Na tomto místě je nezbytné připomenout, že vazba je zajišťovacím institutem a nemá tak povahu trestu jako takového a nesmí být chápána jako prejudikování odsuzujícího rozsudku. Vzetí do vazby je vázáno právě na ony konkrétní skutečnosti vyjadřující důvodnou obavu z případných následků uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) b) c), tr.ř. Úvaha o zmíněných konkrétních skutečnostech však zůstává vždy pouze úvahou, jinými slovy nelze s naprostou určitostí vždy přesně a jednoznačně určit důsledky takového rozhodnutí. Musí ovšem současně konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu rozumně a dostatečně vysvětlit a poukázat na ně. Nelze než uzavřít, že napadené usnesení koresponduje i s judikaturou Ústavního soudu (v dané věci s nálezem ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. IV. 188/99). V daném případě obecné soudy vycházejíce ze znalosti případu i stanovisek jak navrhovatele, tak i státního zástupce, uvedeným podmínkám dostály, a to právě v dané fázi trestního řízení vedeného proti navrhovateli. Lze souhlasit s tím, že se jedná o důvodné podezření z rozsáhlé trestné činnosti více obviněných, kteří jsou na sebe často z hlediska spolupachatelství vázáni, s ohledem na rozsah trestné činnosti jde o větší počet svědků, poškozených a tedy zcela konkrétní prostor pro úvahu o reálné možnosti navrhovatele působit v rámci vyšetřování z hlediska ust. § 67 odst. 1 písm. b) tr.ř., zejména i s ohledem na to, že v případě navrhovatele se objevilo další důvodné podezření z další jeho trestné činnosti. S ohledem na tyto skutečnosti nelze konstatovat, že ve fázi řízení, které se týká předmětný návrh by docházelo ke zbytečným průtahům v jeho vedení. Z hlediska ochrany lidských práv a základních svobod, které jako jediné Ústavní soud při přezkumu napadených rozhodnutí sleduje pak nezjistil v tomto směru pochybení a je přesvědčen, že osobní svoboda navrhovatele byla omezena při respektování příslušných ustanovení procesního předpisu (trestního řádu). Na námitky navrhovatele (před obecnými soudy uplatněné) bylo reagováno a vůči argumentaci soudů nelze mít v tomto směru výhrad. Při respektování příslušných procesních postupů nelze mít za to, že odlišný názor soudu (od názoru navrhovatele) na důvody i trvání vazby, založený na konkrétních skutečnostech odůvodňujících obavy z reálně představitelného jednání navrhovatele ve smyslu ust. § 67 odst. 1, písm. a), b) tr.ř., zakládá porušení i navrhovatelem namítaných základních lidských práv a svobod (naznačená úvaha nesmí být volná).

S poukazem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný.
Vzhledem k tomu, že návrh (ústavní stížnost) byl odmítnut, se Ústavní soud nezabýval spojeným návrhem na zrušení ustanovení části druhé, oddílu osmého, hlavy patnácté trestního řádu (zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním). V daném případě jde o návrh akcesorický, který sdílí právní soud samotného návrhu, který byl odmítnut.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2000


JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 271/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies