III. ÚS 253/01

10. 07. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 253/01



Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele L.I., zastoupeného JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 6 To 279/2000, t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 6 To 279/2000, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soud II. stupně se dostatečně nezabýval obhajobou v konkrétních bodech, nevypořádal se s nově předloženými doklady, ani poukazem na pochybení soudu I. stupně při hodnocení důkazů, o které se v rozhodnutí opíral, čímž porušil jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 2 T 403/99 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 6 To 279/2000 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Rozsah dokazování, provedeného v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, vyplývá nejen z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně ze dne 4. srpna 2000 ale i z označeného spisu Okresního soudu v Jihlavě. Proto soud II. stupně důvodně konstatoval, že ve věci bylo učiněno úplné a správné skutkové zjištění, že k pochybení nedošlo v hodnocení viny obžalovaného ani v právní kvalifikaci jeho jednání, s odvolacími námitkami stěžovatele se tak v plném rozsahu vypořádal.





Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2001

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 253/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies