IV. ÚS 397/01

02. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 397/01










Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L.P., zastoupené JUDr. V.D., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2000, čj. 10 C 196/2000-13, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, čj. 22 Co 42/2001-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 odst. 1 Ústavy ČR. Stěžovatelka předložila totiž lékařskou zprávu prof. MUDr. B., vycházející z nových anamnestických údajů, takže znalecké posudky učiněné v původním řízení nemohou ve srovnání s vyjádřením prof. MUDr. B. obstát. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu 21 C 104/92 Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 8. 1997, čj. 21 C 104/92-182, byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba směřující proti žalovanému českému státu - Ministerstvu spravedlnosti ČR - na zaplacení částky 174 500,-- Kč, a to v podstatě na základě zjištění, že nebyla spolehlivě prokázána existence příčinné souvislosti mezi onemocněním stěžovatelky a jejím vězněním v padesátých letech. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12. 1997, čj. 22 Co 538/97-199, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho důvody. O návrhu stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve shora uvedené věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 již citovaným rozhodnutím tak, že tento návrh zamítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl obvodní soud mimo jiné, že odborné vyjádření prof. MUDr. B. mohlo být stěžovatelkou použito již v původním řízení s poukazem na výpověď dalších svědků, že prof. MUDr. B. ošetřuje stěžovatelku již od roku 1968 a veškerá její zdravotní dokumentace byla předložena znalcům k posouzení příčinné souvislosti onemocnění stěžovatelky s vězněním již v původním řízení. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro povolení obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. Rovněž krajský soud konstatoval, že osobní názor prof. MUDr. B., byť by šlo o odborné stanovisko, nemůže zvrátit závěry znalců, kteří navíc vycházeli také ze zdravotní dokumentace stěžovatelky u ní vedené.

Stěžovatelce možno přisvědčiti pouze v tom, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě projednána (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), v projednávané věci tím spíše, že jde o věc související s padesátými léty a společenskými poměry v té době panujícími v našem státě. Projednávaná věc má však i z tohoto pohledu meze, jež nelze překročit, a to zejména vzhledem k čl. 1 Ústavy ČR, deklarujícímu Českou republiku mimo jiné jako demokratický právní stát. Také pro Ústavní soud představuje princip právního státu takové meze, neboť je, a také musí být, vázán ústavními či jinými zákony. Jinými slovy, jakkoli Ústavní soud může chápat pocity a postoje stěžovatelky, nelze sledovat její požadavky vybočením z ústavně právního rámce. Stěžovatelka, jak sama konstatuje v ústavní stížnosti, se marně pokoušela o povolení obnovy řízení již ve věci 21 C 58/98 Obvodního soudu pro Prahu 2 a rovněž k návrhu na povolení obnovy řízení v této věci ji vedly obdobné pocity a důvody, Ústavním soudem s ohledem na již konstatovaná zjištění a závěry obecných soudů však stěží zohlednitelné.

Všechna uvedená zjištění a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2001



JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 397/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies