II. ÚS 315/01

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Č., státní podnik, zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Brně a vedlejšího účastníka řízení Finančního ředitelství v Brně, proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 29 Ca 115/2000-35, ze dne 28. 2. 2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 24. 5. 2001, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a doručena Ústavnímu soudu dne 25. 5. 2001, se státní podnik Č. (dále jen "stěžovatel") domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým měla být porušena jeho ústavně zaručená práva dle čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že se žalobou ze dne 9. 2. 2000, adresovanou Krajskému soudu v Brně a podanou téhož dne, domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 6. 12. 1999, č.j. FŘ 6927/99-120, přičemž posledním dnem lhůty pro podání žaloby byl den následující, tedy 10. 2. 2000. Podání bylo upřesněno adresou, neboť na této adrese se nachází pracoviště, na kterém jsou projednávány věci správního soudnictví. Pošta však zásilku vrátila jako uloženou a nezastiženým adresátem nevyzvednutou. Okamžitě po vrácení zásilky dne 29. 2. 2000 byla podána žaloba opět poště k přepravě s adresou Krajský soud v Brně, Rooseveltova 16, Brno, kam byla žaloba doručena dne 2. 3. 2000. K žalobě byl přiložen vysvětlující přípis spolu s kopiemi dokladů o předání zásilky k přepravě dne 9. 2. 2000. Soud po vyloučení některých částí žaloby k samostatnému projednání napadeným usnesením řízení podle § 250d odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") zastavil s tím, že žaloba byla podána opožděně, přičemž podání ze dne 9. 2. 2000 uvedený soud neakceptoval, protože nebylo adresováno ani doručeno Krajskému soudu v Brně do jeho sídla, a současně zpochybnil obsah zásilky podané uvedeného dne. Dle názoru stěžovatele byla žaloba předána k poštovní přepravě včas, byla adresována v souladu s § 246 odst. 1 o. s. ř. věcně i místně příslušnému soudu. Skutečnost, že jako upřesňující údaj bylo uvedeno specializované pracoviště, neznamená, že nebylo podání adresováno do sídla soudu, neboť podle § 7 odst. 1 zákona č. 436/1991 Sb., ve znění platném k 9. 2. 2000, obvody a sídla krajských soudů se shodují s územím a sídlem krajů podle zákona o územním členění státu, přičemž uvedená adresa těmto kritériím odpovídala. Soud tedy postupoval v rozporu s § 57 odst. 3 o. s. ř. Dále stěžovatel namítá, že zpochybnění obsahu podání ze dne 9. 2. 2000 nemá oporu v zákoně a je v rozporu s principy ústavního pořádku, zakotvenými v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Konečně stěžovatel vyslovuje názor, že soud o podané žalobě nerozhodl meritorně, nýbrž pouze procesně, a tak podle § 201 o. s. ř. ve spojení s § 246c o. s. ř. proti uvedenému usnesení bylo odvolání přípustné. Soud však s odkazem na § 250j odst. 4 o. s. ř. podání tohoto opravného prostředku stěžovateli odepřel. Dle názoru stěžovatele krajský soud postupoval v rozporu s § 250d odst. 3 o. s. ř., neboť zastavení řízení přichází v úvahu pouze tehdy, je-li zcela nepochybné, že žaloba byla podána opožděně, což v daném případě nenastalo.

Ústavní soud si vyžádal (spolu se soudním spisem) vyjádření Krajského soudu v Brně k ústavní stížnosti, který uvedl, že podle § 250b odst. 1 věta první o. s. ř. lze podat správní žalobu ve lhůtě dvou měsíců, v daném případě do 10. 2. 2000. Žaloba však byla podána na poštu dne 29. 2. 2000. Okolnosti opětovného doručování, uváděné v ústavní stížnosti, označuje krajský soud vzhledem k těmto skutečnostem za irelevantní. Z tohoto důvodu navrhuje ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Finančního ředitelství v Brně. Dle názoru tohoto vedlejšího účastníka musí, aby nastaly účinky zachování lhůty ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř., být poštovní zásilka, obsahující žalobu, předána poště, přičemž aby pošta mohla tuto zásilku doručit, je nezbytné, aby osahovala přesnou adresu. Nelze přitom vycházet pouze z § 7 odst. 2 zákona č. 436/1991 Sb. ve spojení s § 3 zákona č. 36/1960 Sb., podle nichž sídlem Krajského soudu v Brně je Brno, ale také z § 11 vyhlášky č. 78/1989 Sb., podle kterého adresa adresáta musí byt uvedena tak přesně, aby nevznikly pochybnosti, kam má pošta zásilku přepravit, kde a komu ji má dodat; musí obsahovat mj. místo podání (název ulice, náměstí či veřejného prostranství, obec a její části a číslo domu). Nelze tedy akceptovat názor stěžovatele, že pokud jako zpřesňující údaj bylo uvedeno specializované pracoviště, pak to znamená, že podání bylo adresováno do sídla soudu v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 436/1991 Sb., a tudíž považovat odevzdání poštovní zásilky k přepravě dne 9. 2. 2000 za postup v souladu s § 57 odst. 3 o. s. ř., který má za následek dodržení lhůty dle § 250b odst. 1 o. s. ř. Pokud krajský soud postupoval v souladu s § 250d odst. 3 o. s. ř. a řízení zastavil, nemůže tato skutečnost představovat porušení základních práv stěžovatele. Pokud jde o namítané porušení § 201 o. s. ř. ve spojení s § 246c o. s. ř., finanční ředitelství uvedlo, že posledně citované ustanovení obsahuje přiměřené použití ustanovení prvé a třetí části o. s. ř., ovšem stěžovatelem uvedené ustanovení je zařazeno do části čtvrté o. s. ř. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud podanou stížnost podle § 82 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl.

Ústavní soud ze spisu krajského soudu sp. zn. 29 Ca 115/2000 zjistil, že je v něm založena žaloba stěžovatele, podaná k poštovní přepravě dne 29. 2. 2000 a doručená Krajskému soudu v Brně dne 2. 3. 2000, s adresou Krajský soud v Brně, pracoviště Masarykova 31, Brno, a s adresou na obálce Krajský soud v Brně, Rooseveltova 16, Brno. Přiložen je i vysvětlující dopis stěžovatele, adresovaný jmenovanému soudu, který obsahuje i fotokopie obálky zásilky podané k poštovní přepravě dne 9. 2. 2000 s adresou Krajský soud v Brně, pracoviště Masarykova 31, Brno, jakož i příslušný podací lístek (odesilatelem je právní zástupce stěžovatele).

Ústavní soud (shodně se svým předchozím usnesením sp. zn. II. ÚS 471/98 ze dne 7. 6. 1999) uvádí, že jak z textu o. s. ř., tak i z textu kancelářského řádu (instrukce min. sprav. č. 1100/98-OOD) pro okresní a krajské soudy vyplývá, že podmínkou zachování lhůty k podání je skutečnost, že soudu návrh skutečně došel, a že tento soud jej označil podacím razítkem. Nelze proto hodnotit jako liberační důvod k zachování lhůty skutečnost, že odesílatel (v daném případě stěžovatel) odeslal zásilku na nesprávnou adresu soudu, když za správnost adresy adresáta nese odesílatel - jako účastník vztahu mezi přepravující poštou - výhradní odpovědnost. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z § 11 vyhlášky č. 78/1989 Sb. (přepravní řád). Opačný výklad by znamenal porušení zásady rovnosti stran v soudním řízení a práva na spravedlivý proces. Pracovník podatelny soudu totiž otiskem podacího razítka, jakož i uvedením dalších skutečností na došlé listovní zásilce, a to jak na obálce, tak i na podání, nejen stvrzuje, že předmětná zásilka došla v konkrétním termínu soudu, ale rovněž skutečnost, že zásilka byla nepoškozena a obsahovala jedno nebo více podání, včetně listinných příloh v příslušné obálce. Obálka označená podacím razítkem pak může sloužit jako důkaz soudu při zjištění, v jakém termínu byla předána k poštovní přepravě.

Pokud jde o námitku stěžovatele, že krajský soud nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., neboť jej nesprávně poučil o nepřípustnosti opravných prostředků (konkr. odvolání), v důsledku čehož bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, Ústavní soud v souladu se svou konstantní judikaturou uvádí, že správní soudnictví je budováno na principu řízení jednoinstančního, v němž je podle § 250j odst. 4 o. s. ř. při rozhodování podle části páté hlavy druhé o. s. ř. podání opravních prostředků vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, neboť uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 188/97 ze dne 10. 11. 1998, publ.: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 12, usn. č. 65).

Ústavnímu soudu s ohledem na výše vyložené důvody nezbývá než konstatovat, že neshledal v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně porušení práv a svobod stěžovatele zaručených Listinou základních práv a svobod nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy a proto dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 14. srpna 2001



JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu ÚS

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 315/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies