I. ÚS 358/01

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 358/01











Senát Ústavního soudu, složený z jeho předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivany Janů, rozhodl ve věci návrhu J. J., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. Ntd 34/01, mimo ústní jednání, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění
Dne 12. 6. 2001 došel včas Ústavnímu soudu návrh ze dne 8. 6. 2001, jehož obsahem byla stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. Ntd 34/01, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. ř.", na odnětí a přikázání věci, vydanému v dosud pravomocně neskončené trestní věci stěžovatele vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec pod sp. zn. 28 T 67/99, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. zák.", kdy napadeným usnesením nebylo návrhu stěžovatele na delegaci vyhověno.
V podané ústavní stížnosti navrhovatel konstatuje, že ve své trestní věci, vedené u jmenovaného krajského soudu podal návrh na delegaci, kterému nebylo napadeným usnesením vyhověno, neboť vrchní soud neshledal pro ni zákonné důvody.
Tvrdí, že napadeným rozhodnutím obecného soudu měla být porušena v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "Listina", ústavně zaručená zásada rovnosti a právo na fair proces, dále právo na spravedlivý proces podle čl. 8 odst. 2 Listiny a právo na proces u nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Vzhledem k dále uvedeným skutečnostem se v petitu svého návrhu proto domáhá jeho zrušení.
Návrh na delegaci opřel tehdy stěžovatel o své přesvědčení, že soudce jmenovaného krajského soudu jako prvostupňového, Mgr. K. K., porušil jeho právo na obhajobu a rovnost stran tím, že stěžovatele nepravdivě nařknul v dopise Ministerstvu spravedlnosti (č.j. 28 T 67/99-755) z ovlivňování přípravného řízení během vazby stěžovatele, uvalené na něj podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. K prokázání svých tvrzení navrhl výslechy dalších soudců jmenovaného krajského soudu, jakož i Okresního soudu v Liberci.
Souběžně s návrhem na delegaci podal i žádost ve smyslu § 30 tr. ř., když se domníval, že jmenovaný soudce obecného soudu "...zcela jasně projevil enormní zájem zůstat v projednávané věci jako soudce, ač musí být srozuměn jakou úlohu v této kauze má."
Kromě toho podává stěžovatel na zmíněného soudce krajského soudu trestní oznámení, neboť "...pojal podezření, že se dopustil tr. činu zneužití pravomoci veřejného činitele, podle § 158 tr. z., poškozování cizích práv, podle § 209 tr. z., pomluvy podle § 206 tr. z."
Předmětem podané ústavní stížnosti však zůstává pouze výše specifikované usnesení vrchního soudu.
Napadené rozhodnutí vrchního soudu samotné vycházelo ze zjištění, že podmínky postupu podle § 25 tr. ř. ve věci stěžovatele nebyly naplněny. Zejména to platí podle jeho názoru o "důležitých důvodech" takovéto delegace. Zde se obecný soud opíral o konstantní judikaturu, podle níž podjatost jednoho nebo několika soudců téhož obecného soudu, popř. nutnost jejich výslechů v trestním řízení, požadovaný "důležitý důvod" delegace nepředstavuje (srov. Sb. rozh. tr. č. 7/1984-I, podobně též č. 40/1991). Tyto námitky stěžovatele - obviněného nechť jsou řešeny postupem podle § 30 tr. ř., který v době rozhodování vrchního soudu ještě nebyl ukončen.
Ústavní soud se problematikou důležitosti důvodů delegace ve smyslu § 25 tr. ř. a čl. 36 odst. Listiny zabýval ve svém rozhodnutí vedeném pod sp. zn. III. ÚS 90/95 (in: ÚS, sv. 4, str. 271 a násl.).
V právní větě tu konstatoval: "Základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů je zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v § 2 tr. ř., a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny i v ustanovení § 5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích ( ... ). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Rozhodnutí o delegaci je v naznačených souvislostech rozhodnutím zcela výjimečným."
Důvody, o něž navrhovatel opíral svůj návrh ve smyslu § 25 tr. ř. a které vrchní soud neshledal důvody důležitými, nevidí Ústavní soud jako průlom do ústavní zásady nezávislosti a nestrannosti soudu, jemuž by bylo nutno bránit požadovanou delegací. Proto když vrchní soud návrhu na delegaci stěžovatele nevyhověl, neporušil nejen zákon, nýbrž ani Listinu.
Již na základě podaného návrhu a obsahu napadeného rozhodnutí obecného soudu dospěl proto senát Ústavního soudu k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný a tudíž mu nezbylo, než jej podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. srpna 2001


JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 358/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies