I. ÚS 283/01

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 283/01









Senát Ústavního soudu složený z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Ivany Janů rozhodl ve věci ústavní stížnosti N. T. K., zastoupeného JUDr. J. C., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 1. 2001, č.j. 4 T 334/2000-36, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2001, č.j. 3 To 113/2000-46, spojené s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, jakož i s návrhem na zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy: "...;při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu, mimo ústní jednání takto:

Návrh se odmítá.


Odůvodnění

Dne 9. 5. 2001 došel včas Ústavnímu soudu zaslaný návrh z téhož dne, jehož obsahem byla ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů, specifikovaným v úvodní části tohoto usnesení, spojená s návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, jakož i s návrhem na zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), vyjádřené slovy: "...;při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu."
Trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 10. 2000, č.j. 4 T 334/2000-25 byl navrhovatel uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. zák.", a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 8 000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v délce dvou měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu podal včas odpor s odůvodněním, že veřejnou listinu, takto výpis z Rejstříku trestů nepadělal, neboť mu jej opatřil kamarád, přičemž neměl žádnou vědomost o tom, že úřední razítka na něm jsou falzifikáty; navíc svoji předchozí trestní věc vedenou u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 108/99 považoval za vyřízenou a odsouzení v ní za zahlazené zaplacením uloženého peněžitého trestu. Pro nedostatek zavinění proto navrhnul, aby byl obžaloby pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny zproštěn.
Dne 16. 1. 2001 rozhodl týž samosoudce nalézacího soudu po provedeném hlavním líčení napadeným rozsudkem, kterým při nezměněných skutkových i právních zjištěních a při stejném výroku o vině uložil navrhovateli bez bližšího zdůvodnění přísnější trest, tj. vedle dosavadního trestu peněžitého ve výši 8 000,- Kč i trest vyhoštění na dobu tří let, s odvoláním na § 57 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, které bylo napadeným usnesením soudu odvolacího podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Ústavní stížnost napadeným rozhodnutím obecných soudů vytýká pouze nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozsudku, pokud se jedná o uložený přísnější trest, tj. vyhoštění, neboť postrádá jakékoliv odůvodnění této sankce.
Podle tvrzení stěžovatele byla dále těmito rozhodnutími, jakož i v důsledku aplikace ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř., porušena jeho ústavně zaručená práva, a to "...právo na soudní ochranu a na spravedlivé a veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/92 Sb. a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod č. 2/93 Sb."
Vzhledem k uvedeným skutečnostem se v petitu svého návrhu stěžovatel domáhá zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů, odložení jejich vykonatelnosti do doby jejich zrušení a rovněž zrušení části ustanovení § 314g odst. 2 tr. ř. ve výše uvedeném rozsahu.
Vytýkaná absence důvodů napadeným rozsudkem uloženého trestu vyhoštění není namístě. Na str. 3 jeho odůvodnění se k tomu uvádí: "S ohledem na všechny zjištěné skutečnosti ohledně obžalovaného má soud za to, že lze ještě ukládat trest výchovný, tj. peněžitý ... , tak jak bylo stanoveno, ... dále i trest vyhoštění za použití § 57 odst. 1, 2 trestního zákona na dobu 3 let, jelikož má soud za to, že i formou tohoto trestu je nutno působit na obžalovaného, jelikož měl snahu obejít stávající právní předpisy a tohoto jednání využít ku svému prospěchu. Při ukládání tohoto trestu bylo přihlédnuto i k rozhodování orgánu cizinecké policie, když i zde bylo rozhodnuto o tom, že bude jmenovaný vyhoštěn."
Rovněž tak ani odůvodnění napadeného usnesení soudu odvolacího neponechává tuto otázku bez povšimnutí, když v této souvislosti na str. 2 - 3 uvádí: "V projednávaném případě je zjišťováno, že obžalovaný neváhá opakovaně páchat úmyslné trestné činy a je v obecném zájmu, aby jako cizí stání příslušník byl nucen opustit na určitou dobu území České republiky, jejíž zákonné předpisy nehodlá respektovat. Nejsou zjišťovány žádné skutečnosti, které by ve smyslu § 57 odst. 3 tr. zák. bránily uložení trestu vyhoštění. Okresní soud tedy správně přistoupil i k uložení tohoto vedlejšího druhu trestu, jehož výměra v trvání tří let (v rámci zákonné sazby 1 - 10 let) odpovídá stupni společenské nebezpečnosti činu obžalovaného, možnostem nápravy i poměrům obžalovaného."
Na základě už jen těchto zjištění, plynoucích z návrhu, jakož i z obsahu napadených rozhodnutí samotných, dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a tudíž mu nezbylo, než ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon", mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Podle běžné judikatury Ústavního soudu sdílí návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení právní osud ústavní stížnosti, s níž byl spojen ve smyslu § 74 zákona. Jestliže Ústavní soud takovou ústavní stížnost odmítl, je tím vyřešen i akcesorický návrh na zrušení § 314g odst. 2 tr.ř.
Vzhledem k těmto závěrům nemohl senát Ústavního soudu z povahy věci vyhovět ani návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů a musel jej podle § 54 odst. 1 zákona usnesením zamítnout.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné
(§ 43 odst. 3, § 54 odst. 2 zákona)

V Brně dne 14. srpna 2001




JUDr. Vladimír Paul
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 283/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies