I. ÚS 245/01

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. I. F., zastoupeného JUDr. V. Ř., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 28 Ca 314/99,


takto:



Návrh ústavní stížnosti se odmítá.



Odůvodnění:


Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který došel Ústavnímu soudu dne 23. 4. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalovanému - Bezpečnostní informační službě - na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 1999, č.j. 81-9/1999-BIS-1.

Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

Porušení svých ústavních práv pak spatřuje v nesprávném právním posouzení ze strany soudu, kterým bylo znemožněno, aby proběhlo řízení o náhradě škody podle zákona č. 154/1994 Sb. o Bezpečnostní informační službě, když existenci škody vidí v nepřiznání platů a odchodného za zákonem stanovených podmínek (podle ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb.).

Ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že jako příslušník Bezpečnostní informační služby byl svým zaměstnavatelem převeden z důvodu důležitého zájmu služby na jinou funkci a po dobu sedmi měsíců mu byl vyplácen původní plat, který byl vyšší než plat nově stanovený. Po sedmi měsících mu byl již vyplácen nižší plat, ze kterého mu dále byl stanoven další plat, plat za nevyčerpanou dovolenou a odchodné a zpětně mu byl snížen i poslední ze sedmi vyšších platů. Jeho žádosti o doplacení rozdílu mezi platy nebylo vyhověno, proto vyčíslil rozdíl jako vzniklou škodu a požadoval po zaměstnavateli její uhrazení. Ten nárok zamítl, a proto se obrátil na soud.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 314/99, Ústavní soud z odůvodnění rozsudku ze dne 31. 1. 2001 zjistil, že Městský soud v Praze k dané problematice uvedl, že stěžovateli správně náležel plat gesčního ředitele jen po dobu výkonu té funkce, do které byl z funkce gesčního ředitele přeložen podle § 34 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, v důležitém zájmu služby, t. j. v daném případě po dobu výkonu funkce sekčního ředitele. Doplatek do platu gesčního ředitele se vázal pouze k výkonu funkce sekčního ředitele. Protože funkce sekčního ředitele byla zrušena, došlo k převedení stěžovatele do funkce právníka, za niž již stěžovateli nenáležel plat ve výši platu gesčního ředitele, ale plat za funkci právníka, do které byl převeden v rámci organizačních změn.

Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 154/1994 Sb. jestliže příslušník nemůže nadále vykonávat dosavadní funkci, protože v důsledku organizačních změn došlo k jejímu zrušení, převede se na jinou funkci v místě téhož služebního působiště, a není-li to možné, přeloží se na jinou funkci v jiném místě služebního působiště.

Podle ustanovení § 34 odst. 2 citovaného zákona příslušník může být převeden na stejnou nebo jinou funkci v témže místě služebního působiště nebo přeložen na stejnou nebo jinou funkci v jiném místě služebního působiště, je-li to v důležitém zájmu služby. Příslušníku, který byl převeden nebo přeložen na nižší funkci podle tohoto odstavce, náleží dosavadní plat po dobu jednoho roku, jestliže je to pro něj výhodnější.

Ustanovení § 34 odst. 1 citovaného zákona při převedení příslušníka na jinou funkci v důsledku organizačních změn nemá ve svém znění zakotveno, že by příslušníku, který byl převeden v rámci reorganizace na jinou funkci, náležel dosavadní plat.

Ústavní soud zjistil, že odůvodnění ústavní stížnosti je ve své podstatě pouhou polemikou se stanoviskem obecného soudu, aniž by však tvrzení ohledně ústavně zaručeného základního práva - mimo strohý odkaz na příslušný článek Listiny základních práv a svobod - bylo zdůvodněno a musel konstatovat, jak již mnohokrát judikoval, že není vrcholným orgánem soustavy obecných soudů České republiky a jejich činnost průběžně nepřezkoumává. Obdobně jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud nejde o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nezjistil však nic, co by svědčilo, že by při rozhodování obecného soudu došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a proto návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 245/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies