I. ÚS 184/01

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 184/01


Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Ing. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. 12 Co 523/99, a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 5 C 772/87, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 23. 3. 2001 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. 12 Co 523/99, a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 5 C 772/87, jelikož je toho názoru, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho základních práv, zaručených v čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i práva na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud v Brně uvedeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu stěžovatele na zaplacení částky 5 512 Kč z titulu bolestného.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na ústavní stížnost. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 5 C 772/87, Ústavní soud kontrolou doručenky zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 1999, sp. zn. 12 Co 523/99, který je ve zkoumaném případě oním rozhodnutím o posledním prostředku, poskytnutým zákonem k ochraně práva, byl doručen právnímu zástupci stěžovatele dne 26. 1. 2000 (stejného dne nabyl i právní moci). Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 dnů procesněprávní lhůty. Jelikož ústavní stížnost byla osobně podána na Ústavní soud až dne 26. 3. 2001, je zcela zřejmé, že se tak stalo po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Pro úplnost je nutno dodat, že v dané věci podal stěžovatel i dovolání, to však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 625/2000, odmítnuto jako nepřípustné a tato skutečnost tedy nemůže nic změnit na tom, že posledním zákonným prostředkem k ochraně práva byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, čehož si je zjevně vědom i stěžovatel, který právě toto rozhodnutí napadl ústavní stížností.

Neboť kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona neumožňuje promeškání lhůty, stanovené pro podání ústavní stížnosti prominout, nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně 14. srpna 2001

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 184/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies