II. ÚS 151/2000

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr.Miloše Holečka o ústavní stížnosti ing. F. K., zast. JUDr. P. C., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 13.12.1999 sp. zn. 8 To 110/99 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně z 18.2.1999 sp. zn. 2 T 282 /96 takto:

Návrh se odmítá.


Odůvodnění:


Navrhovatel podal Ústavnímu soudu 10.3. 2000 ústavní stížnost, v níž navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Brně z 13.12.1999 sp. zn. 8 To 110/99 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně z 18.2.1999 sp. zn. 2 T 282/96, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let, a k peněžitému trestu 50 000 Kč; pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Navrhovatel uvedl, že těmito soudními rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, neboť důkazní řízení před soudy v jeho případě bylo v rozporu se zákonným postupem stanoveným pro trestní řízení a nebyly dodrženy zásady spravedlivého řízení.
Soudy obou stupňů jako účastníci řízení uvedly ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti, že stěžovatelův návrh nepovažují za důvodný a vyslovily nesouhlas s jeho argumenty. Krajský soud v Brně sdělil, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s § 254 odst. 1 trestního řádu a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Předsedkyně senátu Okresního soudu v Hodoníně, který o této věci rozhodoval v 1. stupni, prohlásila, že si není vědoma žádného porušení navrhovatelových základních práv a svobod.
Okresní státní zastupitelství v Hodoníně zaujalo k ústavní stížnosti negativní stanovisko, neboť soudní rozhodnutí mají dostatečnou oporu v provedených důkazech a vina obžalovaného byla s potřebnou jistotou prokázána, Krajské státní zastupitelství v Brně se k návrhu nevyjádřilo.
Státní zastupitelství obou stupňů se podle § 28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, postavení vedlejších účastníků v tomto řízení vzdala.
Z návrhu na zahájení řízení s přílohami, podaných vyjádření a spisu Okresního soudu v Hodoníně 2 T 282/96 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 18.2.1999 č.j. 2 T 282/96-175 byl navrhovatel uznán vinným, že v srpnu 1993 jako soukromý podnikatel odebral od s.r.o. S. Velká nad Veličkou 37 715 l lehkého topného oleje v ceně 356 406,80 Kč, používal jej od srpna do prosince 1993 na farmě T. jako pohonnou hmotu pro zemědělskou techniku, z čehož mu vznikla povinnost zaplatit spotřební daň 255 142 Kč.Tuto daňovou povinnost ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem ve Veselí nad Moravou jako správcem daně úmyslně nesplnil, tedy ve větším rozsahu zkrátil daň a způsobil tímto činem značnou škodu, čímž spáchal trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1 a odst. 2 písm.c) trestního zákona ve znění účinném v době spáchání trestného činu a byl odsouzen podle § 148 odst. 2 trestního zákona za použití § 35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Podle § 53 odst. 1 trestního zákona byl odsouzenému uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 trestního zákona stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Hodoníně z 23.5.1996 č.j. 2 T 485/95-48, kterým byl navrhovatel odsouzen pro trestný čin podle § 155 odst. 1 písm. a) trestního zákona, jakož i všechna další rozhodnutí, která na něj obsahově navazují. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalovanému uložena povinnost nahradit České republice na účet Finančního úřadu ve Veselí nad Moravou škodu ve výši 255 142 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně z 13.12.1999 č.j. 8 To 110/99-203, které bylo doručeno navrhovatelovu právnímu zástupci 12.1.2000, byl podle § 258 odst. 1 písm. f) a odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušen ve výroku o náhradě škody. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Okresní soud v Hodoníně v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že z písemných podkladů, výslechů svědků, jakož i znaleckého posudku bylo nepochybně zjištěno, že obžalovaný použil lehký topný olej jako pohonnou hmotu do motorových vozidel pro potřeby zemědělské techniky a ač si byl vědom toho, že musí zaplatit daň, svou daňovou povinnost nesplnil. Na základě provedených důkazů došel soud k závěru, že obžalovaný zcela vědomě zkrátil daň a důkazy provedené v trestním řízení a obsažené ve spisu tuto věc dostatečně objasnily. Pokud jde o znalecký posudek, znalkyně byla u hlavního líčení 18.2.1999 přítomna a vyslechnuta. Obžalovaný ani jeho obhájce možnosti klást jí otázky nevyužili a soud neměl důvod o závěrech znaleckého posudku pochybovat.
Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nesouhlasí s tvrzením obžalovaného odvolatele, že soud I. stupně učinil neúplná skutková zjištění a po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti všech výroků napadeného rozsudku jakož i správnosti postupu v řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl ve věci všechny potřebné důkazy v rozsahu nutném podle § 2 odst. 5 trestního řádu a správně je podle § 2 odst. 6 trestního řádu zhodnotil.
Ústavní soud po přezkoumání věci učinil závěr, že napadená rozhodnutí obecných soudů vycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci a soudy důsledně postupovaly podle trestního řádu. Rozhodnutí jsou srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna a podklady předložené Finančním úřadem jsou jasné. Ústavní soud při této příležitosti konstatuje a připomíná svou mnohaletou ustálenou judikaturu, podle níž není opravnou instancí v rámci obecného soudnictví. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že obecné soudy obou stupňů jako orgány veřejné moci v trestním řízení postupovaly a rozhodovaly podle procesněprávních [zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] a hmotněprávních (trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) norem platného práva a správně je aplikovaly a interpretovaly a neporušily žádná navrhovatelova základní práva nebo svobody zaručené ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Navrhovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, jež mu zaručují zejména Listina základních práv a svobod a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z uvedených důvodů II. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a proto jej podle § 19 odst. 2 věty druhé a § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., usnesením přijatým mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Proti usnesení není odvolání přípustné.



V Brně dne 14.srpna 2001

JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 151/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies