II. ÚS 77/99

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Miloše Holečka o ústavní stížnosti J. Ch. zast. JUDr. Š. A., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 8.12.1998 č.j. 22 Ca 322/98-23, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě z 8.6.1998 č.j. FŘ 3478/140/98 a platebního výměru č. 980000795 Finančního úřadu ve Frýdku-Místku z 9.3.1998 č.j. 36378/98/362961/4149 takto:


Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou 10.2.1999 a doplněnou na výzvu Ústavního soudu 9.3.1999 se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 8.12. 1998 č.j. 22 Ca 322/98-23, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě z 8.6.1998 č.j. Fř. 3478/140/98 a platebního výměru č. 980000795 Finančního úřadu ve Frýdku-Místku z 9.3.1998 č.j. 36378/98/362961/4149. Vyjádřil ve svém podání názor, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná a byla vydána v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Jde o problematiku daně z převodu nemovitostí, v posuzované věci o platební výměr ve výši 1 896 990 Kč. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem správce daně, s nímž se ztotožnil i správní soud, že § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, stanoví nárok státu na daň z převodu nemovitostí i v případech, kdy do odstoupení od smlouvy nebyla daň z převodu nemovitosti vyměřena ani zaplacena.
K návrhu na zahájení řízení se vyjádřily jak správní orgány obou stupňů, tak správní soud.
Finanční úřad ve Frýdku-Místku uvedl, že jako správce daně při vyměřování daně z převodu nemovitostí stanoví jako předmět daně z převodu nemovitostí rovněž úplatný převod vlastnictví k nemovitostem v případech, kdy posléze dojde k odstoupení od kupní smlouvy. Rovněž navrhovatelovu námitku nezákonnosti vyměřování daně z toho důvodu, že k němu došlo až po odstoupení od smlouvy, považuje finanční úřad za mylnou, neboť daň byla vyměřena ve lhůtě a § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb. podmínku vyměření a zaplacení daně před odstoupením od smlouvy neobsahuje. Ostatně zákonodárce, jsa si vědom skutečnosti, že v takovýchto případech se může vyměření daně z převodu nemovitostí jevit jako nepřiměřeně tvrdé, zmocnil finanční ředitelství v § 25 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., ve znění platném k 14.8.1998, k tomu, že může z důvodu tvrdosti prominout daň z převodu nemovitosti v případech odstoupení od smlouvy, dojde-li k němu do šesti měsíců ode dne vkladu práva do katastru nemovitostí a poplatník v této lhůtě o prominutí daně požádá. Z těchto důvodů tento účastník řízení navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Stejnou argumentaci ve vyjádření k ústavní stížnosti použilo i Finanční ředitelství v Ostravě, které navrhlo, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření namítl, že ústavní stížnost neobsahuje tvrzení, jaká ústavní práva zaručená Listinou základních práv a svobod, popřípadě Ústavou, byla porušena, ale navrhovatel se vlastně domáhá přezkoumání rozsudku Ústavním soudem jako soudem vyšší instance.Tuto pravomoc však Ústavní soud nemá. Také tento účastník řízení navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ze správních spisů Finančního úřadu ve Frýdku-Místku a Finančního ředitelství v Ostravě a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 322/98 bylo zjištěno, že platebním výměrem č. 980000795 Finančního úřadu ve Frýdku-Místku z 9.3.1998 č.j. 36378/98/362961/4149 byla navrhovateli vyměřena daň z převodu nemovitosti ve výši 1 896 990 Kč podle § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že předmětem daně z převodu nemovitostí je rovněž úplatný převod vlastnictví k nemovitostem v případech, kdy dojde následně k odstoupení od smlouvy a smlouva se tímto od počátku ruší. 2 c)
______________________
§ 48 občanského zákoníku

Proti platebnímu výměru podal navrhovatel odvolání, které Finanční ředitelství v Ostravě rozhodnutím z 8.6.1998 č.j. FŘ/3478/140/98 zamítlo, neboť § 9 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb. jednoznačně stanoví nárok státu na daň z převodu nemovitostí i v případech, kdy do odstoupení od smlouvy daň nebyla dosud vyměřena. Navrhovatel podal návrh na přezkoumání správního rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem z 8.12.1998 č.j. 22 Ca 322/98-23 žalobu zamítl. Rozsudek byl oběma účastníkům doručen 13.1.1999 a tohoto dne také nabyl právní moci. Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného správního úřadu je v souladu se zákonem. V odůvodnění rozsudku uvedl, že daně lze podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ukládat jen na základě zákona. Daň z převodu nemovitostí lze vyměřit podle zákona č. 357/1992 Sb. Podle jeho § 9 odst. 2 předmětem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod vlastnictví k nemovitostem i v takovém případě, kdy posléze dojde k odstoupení od uzavřené kupní smlouvy. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení nelze dospět k jinému závěru, než že i v případech, kdy k převodu nemovitosti vzhledem k odstoupení od smlouvy nedojde, vzniká převodci povinnost daň z převodu nemovitosti zaplatit. Protože zákonodárce si byl nepochybně vědom toho, že vyměření daně v takových případech může být nepřiměřeně tvrdé, zmocnil finanční ředitelství v § 25 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb., ve znění platném do 14.8.1998, aby na žádost poplatníka z důvodu tvrdosti prominul daň z převodu nemovitostí, pokud k odstoupení od smlouvy došlo ve lhůtě šesti měsíců ode dne vkladu práva do katastru nemovitostí a poplatník v této lhůtě o prominutí daně požádal.
Správní orgány obou stupňů i soud se při svém rozhodování řídily zákonem, jehož správnou interpretací a aplikací nedošlo k porušení žádného navrhovatelova základního práva nebo svobody zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát Ústavního soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 19 odst. 2 a § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,ve znění zákona č. 77/1998 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. srpna 2001


JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 77/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies