II. ÚS 550/99

14. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 7 C 168/90, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 22 Co 308/99, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti ze dne 6. 12. 1999 uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 22 Co 308/99, jakožto soudem odvolacím, byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 7 C 168/90, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, aby bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka řízení - jejího syna J. K., a to k domu čp. 82 v Kolíně, Sluneční ulice, a stavební parcele číslo 1003, zapsaným na LV č. 2468 pro obec a katastrální území Kolín u Katastrálního úřadu v Kolíně, a aby bylo zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu. Dále krajský soud zamítl návrh na připuštění dovolání. Stěžovatelka ve smyslu ustanovení § 239 občanského soudního řádu, ve znění před novelou zákonem č. 30/2000 Sb., dovolání k Nejvyššímu soudu ČR podala a současně s dovoláním podala i Ústavní stížnost. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dne 29. 9. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení právního zástupce stěžovatelky, že stěžovatelka dne 3. 9. 2000 zemřela.

Dne 18. 5. 2001 bylo Ústavnímu soudu doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 611/2000, kterým bylo dovolací řízení zastaveno, neboť usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. 1. 2001, č. j. D 1165/2000, Nd 323/2000-36, které nabylo právní moci dne 16. 1. 2001, nabyl dosavadní spoluvlastnický podíl stěžovatelky v rozsahu jedné desetiny k označeným nemovitostem syn zemřelé stěžovatelky J. K., v důsledku čehož se stal jediným vlastníkem těchto nemovitostí. Podáním ze dne 20. 4. 2001 pak J. K. vzal jako právní nástupce stěžovatelky dovolání zpět.

Podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), institut zastavení řízení na situaci popsanou shora z hlediska své konstrukce nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel, nelze tedy s odvoláním na zákon o Ústavním soudu zastavit.

Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

Podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Povahou věci se rozumí hmotně právní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, bez níž by řízení nejen ztratilo význam, ale nebylo by je možno provést vůbec, nebo kde smrtí účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo. Podle § 107 odst. 5 občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (viz Občanský soudní řád - komentář, 5. vydání, Praha: C. H. Beck, 2001, str. 361).

V předmětném řízení vedlejší účastník řízení - syn zemřelé stěžovatelky J. K. - nabyl dosavadní spoluvlastnický podíl stěžovatelky v rozsahu jedné desetiny ke shora označeným nemovitostem do svého vlastnictví, v důsledku čehož se stal jediným vlastníkem těchto nemovitostí. Smrtí stěžovatelky tak došlo k naplnění ustanovení § 107 odst. 5 občanského soudního řádu, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat a řízení je nutno zastavit.

Za daného stavu věci proto Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením zastavil ze shora uvedených důvodů s poukazem na § 63 zákona o Ústavním soudu a § 107 odst. 1 a 5 občanského soudního řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. 8. 2001

JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 550/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies