II. ÚS 271/01

15. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. O., zastoupené JUDr. J. Z., advokátem, proti části I. a III. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 24. 3. 2000, č.j. 14 C 8/99-50, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 9 Co 959/2000, takto :


Ústavní stížnost se odmítá.



Odůvodnění :



Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 90, čl. 95 a čl. 96 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Žalobkyně (vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem) D. L., se žalobou domáhala, aby byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit jí částku 25.000,- Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl co do částky 16.300,- Kč s příslušenstvím, a co do částky 8.700,- Kč s příslušenstvím ji zamítl. Vedlejší účastnice požadovala na stěžovatelce vydání bezdůvodného obohacení, když mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nedošlo k uzavření zamýšlené smlouvy o sdružení a vedlejší účastnice předala stěžovatelce finanční hotovost a movité věci, které stěžovatelka nevrátila. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil jej jen co do výroku o náhradě nákladů řízení, když jako správná převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, učiněná po rozsáhlém dokazování a dokazování dále sám doplnil. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti obsáhle vyjadřuje ke všem nároků vzneseným vedlejší účastnicí, když v podstatě, co do skutkové stránky věci, namítá, že u částky 2.000,- Kč za průmyslový šicí stroj, částky 2.300,- Kč za podlahovou krytinu, částky 3.000,- Kč za nákup textilních látek, částky 2.500,- Kč za nadstavec k pile na molitan a u částky 6.500,- Kč za nakoupení molitanu, nebyly vedlejší účastnicí dostatečně prokázány všechny podmínky nutné k úspěšnému prokázání vzniku závazku z bezdůvodného obohacení. Námitky jsou stejné jaké stěžovatelka vznášela již v průběhu řízení před obecnými soudy. Stěžovatelka dále nesouhlasí s právním názorem obecného soudu ve vztahu k nabytí vlastnictví k součásti věci, uvedeného na str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. l písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka pouze opakuje námitky již uplatněné v řádném soudním řízení a polemizuje s hodnocením důkazů, provedených obecnými soudy a také s právními závěry, které přijaly obecné soudy V tomto směru tvrzení v ústavní stížnosti nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavněprávní roviny, neboť uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení a zejména odvolací soud se s nimi řádně a obsáhle vypořádal v odůvodnění svého desetistránkového rozhodnutí. Stěžovatelka se tak před Ústavním soudem domáhá pouze nového zhodnocení již řádně provedeného hodnocení důkazů. Taková úloha však Ústavnímu soudu podle jeho konstantní judikatury nepřísluší a Ústavní soud podle ústavního vymezení svých pravomocí nemůže za takových podmínek zasahovat do nezávislého soudního rozhodování. Obecné soudy při svém rozhodování nevybočily z mezí ústavně chráněného práva na spravedlivý proces, když postupovaly v souladu se zákonným předpisem, kterým je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, do jehož ustanovení se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny. Svůj postup obecné soudy řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Právo na spravedlivý proces však podle konstantní judikatury Ústavního soudu není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj, že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotně právním poměrům. Ústavní soud z tohoto pohledu neshledal důvod pro zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Nelze dále přehlédnout skutečnost, že řízení před obecnými soudy proběhlo podle citovaných zásad spravedlivého procesu, byla vyslechnuta celá řada svědků, provedeno množství listinných důkazů a stěžovatelka měla zajištěn dostatečný zákonný prostor pro řádné uplatnění svých nároků. Rovněž citovaná stěžovatelčina polemika s právními závěry obecných soudů je nedůvodná a tvrzení stěžovatelky nejsou důvodem k tomu, aby Ústavní soud označil právní závěry obecných soudů za odporující uvedeným principům spravedlivého procesu, tedy za takové právní závěry, které jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a ústavní stížností napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil. Tvrzení stěžovatelky o porušení jí uváděných chráněných základních práv a svobod jeví se Ústavnímu soudu jako účelové, bez jakékoliv opodstatněnosti a jejich porušení nebylo shledáno.






S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 15. 8. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 271/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies