II. ÚS 26/01

21. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů R. Z. a E. Z., zastoupených advokátem JUDr. J. L., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2000, čj. 28 Cdo 2692/99-244, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé se s odvoláním na porušení práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Tímto rozhodnutím byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1999, čj. 13 Co 160/98-233, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut návrh stěžovatelů, aby žalovanému Městu Brnu byla stanovena povinnost uzavřít se stěžovateli dohodu o vydání domu s pozemkem v katastrálním území K., jakož i ve výroku o nákladech řízení mezi stěžovateli a žalovaným Městem Brnem. V tomtéž rozsahu byl zrušen i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 1997, čj. 15 C 55/92-204, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesprávnost napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatelé spatřují v porušení práva, aby jejich věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Celé soudní řízení trvá již téměř devět let. Někteří ze svědků již zemřeli a do budoucna se riziko nemožnosti výslechu svědků vzhledem k jejich rostoucímu věku zvyšuje. Důkazní řízení je problematické, i pokud jde o listinné důkazy, a to zejména pro neustálé organizační změny na straně povinné osoby. Stěžovatelé dále uvádějí argumenty na podporu tvrzení, že v jejich případě byla splněna zákonná podmínka "uzavření smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek" (zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích).

Ústavní soud si k přezkoumání ústavní stížnosti vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 15 C 211/2000, z něhož zjistil následující:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 1997, čj. 15 C 55/92-204, byla Městu Brnu uložena povinnost uzavřít se stěžovateli dohodu o vydání domu, se stavební plochou - zastavěnou plochou, o výměře 149 m2, zapsaných na listu vlastnictví pro obec B., okres B., katastrální území K. (dále též "nemovitosti"), a to podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (výrok sub. I). Návrh stěžovatelů na vydání parcely - zahrady o výměře 863 m2, louky o výměře 94 m2 a louky o výměře 146 m2, zapsaných na částečném listu vlastnictví Katastrálního úřadu B., a dále parcely - ostatní plochy neplodné, o výměře 233 m2, zapsané na listu vlastnictví Katastrálního úřadu B., byl zamítnut (výrok sub. II). Soud zamítl též návrh stěžovatelů, pokud směřoval proti odpůrcům B., a. s. a České republice - Magistrátu města Brna (výrok sub. III).

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 7. 1999, čj. 13 Co 160/98-233, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích sub II. a III. potvrdil. Ve zbylém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh stěžovatelů na uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí zamítl.

K dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud rozhodl shora uvedeným způsobem. Jako přípustné přitom přezkoumával dovolání pouze v části, jež směřovala proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. co do zamítnutí návrhu stěžovatelů na uložení povinnosti žalovaného Města Brna k uzavření dohody o vydání domu s pozemkem o výměře 311 m2.

Podaný návrh není přípustný.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny některé její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a, není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. l písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost přípustná za předpokladu, že byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.

V projednávaném případě je zřejmé, že řízení před obecnými soudy není dosud pravomocně ukončeno. S ohledem na ústavněprávní argumentaci stěžovatelů se Ústavní soud dále zabýval otázkou, zda nejsou dány podmínky pro postup podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 § 75 citovaného zákona dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Možnost aplikovat uvedené ustanovení v daném případě ovšem neshledal.

Aby bylo možno uvedenou výjimku aplikovat, musí být kumulativně splněno několik podmínek. Vedle jiných, musí, jak bylo uvedeno, docházet v řízení ke značným průtahům. Zákon tím poskytuje ochranu před nečinností orgánů, které mají rozhodnout o řádném opravném prostředku, příp. jiném procesním prostředku k ochraně práva. Ze subsidiární povahy ústavní stížnosti vyplývá, že pokud obecný soud přestane být nečinným, neměl by již Ústavní soud do řízení vstupovat. Stěžovatelé sice uvádějí, že celé řízení trvá již téměř devět let, z obsahu spisu ovšem nelze dovodit, že by v současné době byly obecné soudy nečinné. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl dne 29. 8. 2000. Spis sp. zn. 15 C 55/99 vrátil soudu prvního stupně dne 7. 9. 2000. Městský soud v Brně dne 7. 12. 2000 vydal usnesení, čj. 15 C 211/2000-250, jímž pro řízení ustanovuje soudního znalce z oboru odhady cen nemovitostí, a ukládá mu, aby vypracoval znalecký posudek. Uvedené usnesení nabylo právní moci 18. 1. 2001. Dne 31. 1. 2001 byl pak spis obecného soudu zaslán Ústavnímu soudu k projednání ústavní stížnosti. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud nedospěl k závěru, že by v současné době docházelo k průtahům řízení způsobeným nečinností soudu, a nezkoumal proto naplnění dalších podmínek ustanovení § 75 odst. 2 písm. b). Za daného stavu věci se necítí, coby strážce ústavnosti, oprávněn do věci zasahovat.

S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný.



P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.





V Brně dne 21. srpna 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 26/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies