III. ÚS 80/01

22. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele S. P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 363/2000-174 ze dne 1. 11. 2000 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č.j. 24 Cdo 2887/99-163, ze dne 23. 5. 2000,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 5. 2. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl faxovým podáním doručen téhož dne Ústavnímu soudu, písemné podání se dne 5. 2. 2001 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 2. 2000. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. 26 Co 363/2000-174, ze dne 1. 11. 2000, jímž bylo ve věci rozhodnuto poté, co Nejvyšší soud ČR rozsudkem, č.j. 24 Cdo 2887/99-163, ze dne 23. 5. 2000, zrušil předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ze spisového materiálu, sp. zn. 9 C 1558/95, vedeného u Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou podanou nejdříve u Okresního soudu v Příbrami domáhal zrušení části kupní smlouvy uzavřené mezi ním, jako opatrovníkem nesvéprávné A. P., na straně prodávající a manželi V. na straně kupující. Uvedenou smlouvou. Uvedenou kupní smlouvou navrhovatel převedl na kupující nejen dům a příslušnou zahradu, ale i pozemky přesně specifikované, které k budově patřily, nebyly v jeho užívání, ale byl nucen je bezúplatně převést spolu s převodem příslušného domu. Navrhovatel tak uplatňoval restituční titul podle § 8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě") a navrhoval zrušení té části kupní smlouvy, v níž byl sjednán převod předmětných pozemků. Ve věci rozhodl Okresní soud v Příbrami rozsudkem, č.j. 12 C 90/93-17, ze dne 16. 12. 1993, tak, že žalobu zamítl z toho důvodu, že ke dni účinnosti zákona o půdě nebyli žalovaní vlastníky požadovaných nemovitostí. Předmětné pozemky totiž byli nuceni převést na stát v souvislosti s prodejem domu. Navrhovatel uplatnil nárok na vydání těchto pozemků vůči pozemkovému úřadu a povinné osobě, stejně tak restituční titul uplatnili i žalovaní. K odvolání navrhovatele rozhodoval ve věci Krajský soud v Praze, který usnesením, č.j. 11 Co 126/94-28, ze dne 22. 3. 1994, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení s tím, že nebylo rozhodnuto o alternativním petitu a dále nebylo zjištěno v jakém stádiu se nachází restituční řízení před pozemkovým úřadem.

Ve věci znovu rozhodoval Okresní soud v Příbrami, který rozsudkem, č.j. 12 C 90/93-38, ze dne 30. 8. 1994, žalobu v plném rozsahu zamítl a současně i ve výroku II. zamítl alternativní petit, jímž se navrhovatel domáhal, aby žalovaní byli povinni zaplatit částku 259.428,20 Kč. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Praze usnesením, č.j. 11 Co 792/94-57, ze dne 29. 11. 1994, zrušil rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu a věc znovu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s uvedeném skutečností, které nebyly dostatečně před tímto soudem zjištěny. V průběhu řízení navrhovatel vznesl námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu v Příbrami z toho důvodu, že žalovaný je přísedícím u uvedeného soudu. Krajský soud v Praze usnesením, č.j. 15 Nc 31/95-74, ze dne 18. 4. 1995, předmětnou věc přikázal z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Praha - západ.

Ve věci dále jednal Okresní soud Praha - západ, který rozsudkem, č.j. 9 C 1558/95-115, ze dne 31. 3. 1998 rozhodl tak, že ve výroku I. část kupní smlouvy týkající se předmětných nemovitostí zrušil, ve výroku II. žalovaným stanovil povinnost zaplatit částku 3. 682,32 Kč, a ve výroku III. žalobu na zaplacení částky 259.428,20 Kč zamítl. K uvedenému výroku dospěl proto, že v mezidobí bylo ukončeno restituční řízení, na základě něhož byly předmětné pozemky vráceny žalovaným. K odvolání žalovaných rozhodoval ve věci Krajský soud v Praze, který rozsudkem, č.j. 26 Co 546/98-134, ze dne 28. 4. 1999, dílčím způsobem změnil výrok II. tak že žalobu v částce 1.850,30 Kč zamítl, v ostatních meritorních výrocích pak rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

K dovolání žalovaných rozhodoval ve věci Nejvyšší soud ČR, který rozsudkem, č.j. 24 Cdo 2887/99-163, ze dne 23. 5. 2000, dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze, který se týkal původního výroku II. rozsudku soudu I. stupně, zamítl (povinnost žalovaných zaplatit částku 1.832,- Kč) a odmítl v té části, kde odvolací soud zamítl žalobu ohledně částky 1850,30 Kč, ve zbývající části pak rozsudek odvolacího soudu (výrok potvrzující výrok I. soudu I. stupně o zrušení části kupní smlouvy a výrok III. soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na částku 259.428,20 Kč) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že v době, kdy mohl být nárok navrhovatele vůči žalovaným uplatněn podle § 8 odst. 4 zákona o půdě, nebyly předmětné pozemky ve vlastnictví žalovaných ani ve vlastnictví osob jim blízkých, ale ve vlastnictví státu, čímž nebyla splněna základní podmínka v citovaném ustanovení obsažená.

Ve věci znovu rozhodoval Krajský soud v Praze, který rozsudkem, č.j. 26 Co 363/2000-174, ze dne 1. 11. 2000, změnil rozsudek soudu I. stupně, tj. rozsudek, č.j. 9 C 1558/95-115, ze dne 31. 3. 1998, tak, že žalobu na zrušení části kupní smlouvy zamítl a dále potvrdil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku III. ohledně zaplacení částky 259.428,20 Kč.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Podle § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2000, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změně rozsudek soudu I. stupně ve věci samé.

Z výše uvedeného přehledu řízení ve věci je zřejmé, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze, byl ve věci samé změněn rozsudek soudu I. stupně, když rozsudek soudu I. stupně žalobě navrhovatele vyhověl a předmětnou část kupní smlouvy zrušil, kdežto odvolací soud žalobu o zrušení části kupní smlouvy zamítl.

Vzhledem k uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2001

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. III. ÚS 80/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies