I. ÚS 88/2000

29. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 88/2000


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. K.M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 838/99, ze dne 14. 12. 1999, takto:


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 2. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 838/99, ze dne 14. 12. 1999, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn. 102 T 57/99, ze dne 19. 10. 1999. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že odvolací soud porušil čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tím, že veřejné zasedání o odvolání stěžovatele proběhlo v jeho nepřítomnosti, takže neměl možnost se vyjádřit ke všem důkazům a případně navrhnout důkazy nové, čímž mu bylo znemožněno přesvědčit soud o své nevině. V jeho případě se jednalo o nepřítomnost u jednání z důvodu objektivních příčin, a to nepředvídatelného prodloužení služebního pobytu v zahraničí. Svou nepřítomnost přitom omluvil prostřednictvím třetí osoby.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, který uvedl, že jeho senát při rozhodování o tom, zda veřejné zasedání proběhne v nepřítomnosti obžalovaného, vždy zvažuje kromě důvodu nepřítomnosti také celkový přístup obžalovaného k vedenému řízení. V případě stěžovatele je pravdou, že se nedostavil k pěti ze šesti nařízených hlavních líčení, nepřebíral řádně soudní zásilky a nepřítomnost omlouval nedostatečně. Nepřítomnost stěžovatele u veřejného zasedání dne 14. 12. 1999 omlouvá E. K. - P. CZ V. u Prahy. V omluvě však není uvedeno, odkud konkrétně se stěžovatel nevrátil, přičemž se text omezuje pouze na omluvu nepřítomnosti a odročení zasedání není žádáno. Rukopis omluvy a odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně je přitom velmi podobný.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na projednání jeho věci v jeho přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Přítomnost obžalovaného u hlavního líčení a veřejného zasedání o odvolání pak blíže upravuje trestní řád. Podle ust. § 263 odst. 4 lze veřejné zasedání konat v nepřítomnosti obžalovaného zásadně pouze za předpokladu, že k němu byl včas předvolán nebo o něm vyrozuměn, v případě, že je obžalovaný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody pouze v případě, že výslovně prohlásí, že se účasti vzdává.

Z předloženého trestního spisu Ústavní soud zjistil, že obžalovaný Pavel Kovárník se nezúčastnil pěti ze šesti nařízených hlavních líčení. Ve čtyřech případech bylo doručení předvolání k jednání stěžovateli vykázáno. Jeho omluvy z jednání byly kromě omluvy z jednání dne 24. 5. 1999 (úraz zad pádem z návěsu), velmi obecné a nedostatečné. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, vynesenému na hlavním líčení dne 19. 10. 1999, se stěžovatel písemně odvolal dne 23. 11. 1999, aniž však své odvolání jakkoliv odůvodnil. Veřejné zasedání o odvolání bylo nařízeno na 14. 12. 1999. Stěžovatel se k jednání nedostavil, předvolání převzal dle podepsané doručenky dne 6. 12. 1999. Dne 10. 12. 1999, tedy před konáním veřejného zasedání, byla soudu doručena omluva, v níž dle otištěného razítka firmy E. Kl. - P. CZ, omlouvá tato firma svého zaměstnance z důvodu nevrácení se s kamionem ze zahraničí v termínu, zaviněné jejich firemními důvody. O jaké důvody se jednalo ani odkud se stěžovatel nevrátil se však omluva nezmiňuje. Podpis na omluvě je nečitelný. V protokolu o veřejném zasedání je uvedeno usnesení odvolacího soudu, že veřejné zasedání se bude konat v nepřítomnosti obžalovaného. Dokazování se na tomto veřejném zasedání neprovádělo.

Ze spisu dále vyplývá, že jak odvolání stěžovatele ze dne 23. 11. 1999, tak i omluva z veřejného zasedání, byly podány na poštu v Moravských Budějovicích. V Moravských Budějovicích má trvalé bydliště právě stěžovatel. Naproti tomu dle výpisu z obchodního rejstříku a výpisu z Ústřední evidence podnikatelů podnikajících podle živnostenského zákona má obchodní firma E. K. - P. CZ, okr. Praha - západ, a žádnou z provozoven nemá v Moravských Budějovicích. Ze všech těchto okolností je zřejmé, že odvolací soud mohl mít důvodné pochybnosti o důvodu nepřítomnosti stěžovatele na veřejném zasedání dne 14. 12. 1999 a o věrohodnosti jeho omluvy. Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakotvující právo každého na projednání jeho věci v jeho přítomnosti nelze chápat tak, že za každých okolností musí být při jednání obžalovaný přítomen. Být přítomen na jednání je právem, které musí být každému soudem poskytnuto. Odvolací soud toto právo stěžovateli poskytl tím, že jej k veřejnému zasedání řádně a včas předvolal. Bylo pak věcí stěžovatele, jak tohoto práva využít, případně omluvit se z jednání způsobem, který by nezavdával soudu pochybnosti o věrohodnosti této omluvy. V posuzovaném případě soud projednával odvolání obžalovaného proti rozsudku soudu I. stupně, které nebylo nijak odůvodněno ani v něm nebyly navrhovány další důkazy, státní zástupce rovněž nenavrhoval další důkazy a dokazování se tedy neprovádělo.

V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (př. Belziuk proti Polsku, 23103/99, CODEX. 1998, 2:34). Zde soud judikoval, že "v prvním stupni pojem spravedlivého řízení v zásadě implikuje možnost pro obžalovaného být přítomen líčení. Avšak jeho přítomnost v odvolacím řízení takový význam nezbytně nemá. Ani v případě, že odvolací soud má úplnou pravomoc přezkoumat skutkovou podstatu i právní posouzení věci, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod vždy neimplikuje právo na veřejné zasedání a právo stanout před odvolacím soudem osobně. Mimo jiné musí být vzaty v úvahu okolnosti řízení a způsob, jímž byly před odvolacím soudem vyjádřeny a chráněny zájmy obhajoby, zejména s ohledem na otázky, v nichž měl soud rozhodnout a na jejich význam pro obžalovaného".

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 29. srpna 2001

JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 88/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies