I. ÚS 519/01

30. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu P., za které jedná jeho předseda V. N., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2001, sp. zn. 11 Zp 19/99, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 bod b) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:


Nejvyšší soud ČR v záhlaví označeným usnesením pozastavil činnost navrhovatele s odůvodněním, že opakovaně nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., neboť v zákonné lhůtě nepředložil Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za roky 1996 a 1997. Pokud tak učinil v řízení před Nejvyšším soudem, šlo o zprávy, jež evidentně nesplňovaly zákonné náležitosti dle písm. b) citovaného ustanovení, tzn. neobsahovaly zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad.

Navrhovatel v návrhu, podaném podle ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, především uvedl, že předmětné výroční finanční zprávy předložil Poslanecké sněmovně dodatečně a protože neobdržel žádné státní příspěvky, požádal Poslaneckou sněmovnu, aby nemusel předkládat audit, který není schopen ze svých prostředků hradit. Stěžovatel se domnívá, že zákonný požadavek obligatorního auditu u výročních finančních zpráv odporuje čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a že je tedy protiústavní.

Proto navrhl, aby bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušeno. Zároveň navrhl, aby bylo zrušeno i ustanovení § 18 odst. 1 bod b) zákona č. 424/1991 Sb.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a podmínky podaného návrhu. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a podmínky splňuje, se jím může zabývat také věcně.

V daném případě Ústavní soud konstatuje, že se jedná o zvláštní typ řízení, vyplývající z čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy ČR, podle něhož "Ústavní soud rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony". Nejvyšší soud ČR totiž napadeným usnesením pozastavil činnost stěžovatele, takže je zřejmé, že návrh brojí proti "jinému rozhodnutí týkajícímu se činnosti politické strany".

Tento typ řízení je procesně upraven obdobně jako řízení o návrhu vůbec (viz § 73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), pokud zákon o Ústavním soudu nestanoví jinak. Podle ustanovení § 73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. (Lhůta k podání návrhu politické strany je proto upravena odlišně od lhůty k podání ústavní stížnosti, která je 60 dnů a počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.) Přitom platí, že lhůta k podání návrhu je kogentní a Ústavní soud ji nemůže prominout.

V souzené věci Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel podal návrh k poštovní přepravě dne 23. 8. 2001. Z přiloženého přípisu Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2001 se zjišťuje, že napadené usnesení nabylo právní moci již dne 13. 7. 2001.

Je tedy zřejmé, že návrh navrhovatele byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.

Proto byl návrh odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].

Protože Ústavní soud odmítl podanou stížnost, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, tzn. do návrhu na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 bod b) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení totiž představuje ve vztahu k ústavní stížnosti [a tedy i k návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, který je systematicky zařazen v oddílu druhém, hlavy druhé zákona: "Řízení o ústavní stížnosti"], návrh akcesorický, takže za situace, kdy Ústavní soud návrh odmítl, sdílí jeho osud i návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona (podobně viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, str. 351).


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2001







JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 519/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies