IV. ÚS 613/99

30. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ


Ústavního soudu České republiky


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti RNDr. S. D., zastoupeného Mgr. M. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. září 1999, sp. zn. 29 Ca 111/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:


Dne 9. prosince 1999 byl Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručen návrh označený jako ústavní stížnost, kterým stěžovatel navrhoval zrušení napadeného usnesení, jímž bylo zastaveno řízení ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně. Důvodem pro zastavení soudního řízení byla skutečnost, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nebo komerčním právníkem při podání žaloby, kterou stanoví § 250a občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") jako nezbytnou náležitost zahájení řízení ve věcech správního soudnictví. Rovněž nebylo prokázáno, že by sám stěžovatel měl právnické vzdělání. Tato překážka řízení nebyla stěžovatelem odstraněna ani na výzvu soudu.
V zastavení řízení shledává stěžovatel porušení svého práva na právní pomoc v řízení před soudem zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva domáhat se svého práva u nezávislého soudu, byl-li rozhodnutím orgánu veřejné správy na svých právech zkrácen (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny). Dále uvedl, že poskytování právní pomoci ve věcech daní upravuje speciálně zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, kdy dle stěžovatele specialita tohoto zákona plyne z ustanovení § 1 lit. a) a § 2 tohoto zákona (dále jen "zákon o daňovém poradenství").
Daňový poradce má ve smyslu § 3 odst. 4 zákona o daňovém poradenství, postavení zástupce dle zvláštních předpisů. Jako příklad je v uvedeném ustanovení uveden § 10 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, avšak z dikce ustanovení § 3 odst. 4 zákona o daňových poradcích je zřejmé, že okruh zvláštních předpisů je širší. Vzhledem k tomu, že pojem právní zastoupení není nijak omezen, je ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, dle názoru stěžovatele, možno usoudit, že daňový poradce má oprávnění zastupovat svého klienta i před soudem, v řízeních týkajících se správy daní. Takový postup považuje stěžovatel za zřejmý i z ustanovení § 6 odst. 1 zákona o daňových poradcích, kde je daňovému poradci stanovena povinnost chránit zájmy klienta všemi prostředky. Proto je dle názoru stěžovatele znění § 250a o.s.ř. v rozporu s novější speciální úpravou. Stěžovatel však se stížností nespojil návrh na zrušení ustanovení § 250a o.s.ř.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření odkázal na svoji vázanost ustanovením § 250a o.s.ř. Odmítl proto tvrzení stěžovatele a navrhl, aby podaná ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
Senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti dospěl k závěru, že ustanovení § 250a o.s.ř., určující, že obligatorním zástupcem před správním soudem může být pouze advokát (resp. notář ve smyslu novely o.s.ř., provedené zákonem č. 30/2000 Sb.) je v rozporu s ústavním zákonem, a proto rozhodl podle ustanovení § 78 odst. 2 zákona o přerušení řízení, a podal plénu návrh na zrušení tohoto ustanovení. Návrh pak byl dne 10. 10. 2000 spojen ke společnému projednání s dalšími návrhy na zrušení konkrétních ustanovení části páté o.s.ř., o správním soudnictví, resp. na zrušení celé této části (Pl. ÚS 16/99).
Dne 27. 6. 2001 rozhodlo plénum Ústavního soudu nálezem sp. zn. Pl. ÚS 16/99 o zrušení celé části páté "Správní soudnictví" (§ 244-250s) o.s.ř., a to dnem 31. 12. 2002 (nález je publikován pod č. 276/2001 Sb.). Přes tento zrušovací výrok nelze však pominout, že plénum Ústavního soudu se v odůvodnění tohoto nálezu nepřiklonilo k názoru IV. senátu pokud jde o ústavnost obligatorního právního zastoupení advokátem. Plénum dospělo k závěru, že přes určitou výjimečnost a faktickou přísnost právní úpravy nelze konstatovat její neústavnost, a to z důvodů, které jsou podrobně rozvedeny ve druhém odstavci na str. 6491 cit. Sbírky zákonů, a na které senát odkazuje.
Senátu Ústavního soudu, který je vázán názorem pléna, pak nezbylo, než aby ústavní stížnost, která byla vybudována toliko na argumentech neústavnosti ustanovení § 250a o.s.ř., o které Krajský soud v Brně opřel svoje usnesení, jako nedůvodnou odmítl.



Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. 8. 2001





JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 613/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies