IV. ÚS 430/01

31. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 430/01









Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R.Č., zastoupeného JUDr. M.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2001, čj. 4 To 518/2001-24, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. 6. 2001, čj. 1 Nt 130/2001-13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 5, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy ČR a čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stalo se tak zejména tím, že navzdory již konstantní judikatuře Ústavního soudu nelze ani při sebepodrobnějším čtení odůvodnění napadených usnesení objevit ani náznak skutečné konkrétní skutečnosti nasvědčující koliznímu záměru stěžovatele odůvodňujícímu jeho vzetí do vazby. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 1 Nt 130/2001 Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově byl stěžovatel z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu vzat do vazby. Okresní soud dospěl k závěru o existenci konkrétních skutečností, odůvodňujících obavu, že stěžovatel bude působit na soudem dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Stěžovatel je totiž stíhán pro závažný trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. a), b), c) trestního zákona, svou trestnou činnost však popírá a vypovídá zcela odlišně od dosud vyslechnutých svědkyň, přičemž bude nutno vyslechnout i celou řadu dalších svědků, ve většině případů rovněž provozujících prostituci, ze které měl obviněný kořistit. Stejný vazební důvod však okresní soud neshledal u dalšího obviněného S., který vypovídal ve shodě se svědky o provozování prostituce v konkrétních nočních klubech. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozhodnutím tak, že stížnost stěžovatele podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, v podstatě se ztotožniv se závěry a zjištěními soudu prvého stupně.

Ze spisu sp. zn. 1 Nt 137/2001 Ústavní soud nicméně dále zjistil, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 7. 2001, čj. 1 Nt 137/2001-5, propuštěn na svobodu, když tento soud dospěl k přesvědčení, že již pominula obava z maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání stěžovatelem. Trestní stíhání se v současné době již totiž nachází ve fázi, kdy vyšetřovatel vyslechl všechny dostupné svědky i spoluobviněné a kdy spisová dokumentace obsahuje i některé listinné důkazy. Z tohoto spisu je dále patro, že přípisem ze dne 3. 8. 2001 bylo Okresním soudem v Českém Krumlově Věznici v Českých Budějovicích nařízeno stěžovatele z vazby propustit.

Jakkoli stěžovatel byl ve vazbě po dobu necelých dvou měsíců, nemění tato relativní krátkodobost vazby nic na povinnosti Ústavního soudu zjišťovat, a to z ústavně právního hlediska, důvody, pro které stěžovatel byl takto krátkodobě vzat do vazby. Jak je patrno z obou již citovaných spisů Okresního soudu v Českém Krumlově, rozhodl tento soud o propuštění stěžovatele z vazby ještě v době, kdy mu doposud nedošla žádost Ústavního soudu o zapůjčení spisu, sp. zn. 1 Nt 130/2001.Lze tedy důvodně předpokládat, že Okresní soud v Českém Krumlově, stejně jako později Krajský soud v Českých Budějovicích, rozhodovaly při vzetí do vazby na podkladě vlastního pečlivého zvažování důvodů odůvodňujících uvalení vazby, a dospěly-li k závěru o existenci těchto důvodů, je jim, a to i z hlediska ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu, stěží co vytknout, neboť otázkou konkrétních skutečností se v celku logicky a pečlivě zabývaly. Pro rozhodování Okresního soudu v České Krumlově bylo proto také zcela logické, že odpadla-li podle jeho názoru z jím konstatovaných důvodů obava z dalšího maření skutečností závažných pro trestní stíhání, stěžovatele z vazby okamžitě propustil. Podle názoru Ústavního soudu také krátkodobá vazby může, a to často dokonce i lépe, splnit svůj účel a propuštění z vazby v takovém případě může být právě výpovědí o objektivním přístupu ze strany soudů. Jinými slovy, v napadených rozhodnutích obecných soudů neshledal Ústavní soud nic, co by překračovalo ústavně právní meze.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se proto Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.


Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.


V Brně dne 31. srpna 2001


JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 430/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies