IV. ÚS 447/2000 - K právní povaze výzvy celního úřadu k zaplacení dluhu ručitelem

31. 08. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Zastavení řízení o správní žalobě proti rozhodnutí, které má
všechny atributy meritorního rozhodnutí správního orgánu, zakládá
porušení práva na přístup k nezávislému a nestrannému soudu.


(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20.09.2001 sp. zn. IV. ÚS 447/2000)

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti O.,
s.r.o., zastoupené JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8,
za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a to se
souhlasem účastníka řízení bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 31. 3.
2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8, se zrušuje.


Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2000 se
stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8,
kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Celního
ředitelství v Plzni ze dne 20. 1. 2000, zn. 11004/1-2069/4/99,
kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu
Folmava ze dne 30. 8. 1999, čj. 7434/99. Posledně uvedeným
rozhodnutím Celní úřad Folmava vyzval stěžovatelku jako ručitele
k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka P. K.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její
ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl.
36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a že
postup soudu byl odepřením spravedlnosti a porušením čl. 90 Ústavy
České republiky ("Ústava"). Nesouhlasí s právním názorem správního
soudu, dle něhož výzva celního úřadu k zaplacení splatného
nedoplatku celního dluhu za dlužníka je rozhodnutím procesní
povahy a z toho důvodu je vyloučena z přezkumu podle § 248 odst.
2 písm. e) o.s.ř. Již v odvolání proti výzvě uvedla, že záruční
listinu podepsala v omylu vyvolaném J. K., vystupujícím v celním
řízení za P. K. v rozporu s udělenou plnou mocí, která ho
neopravňovala v daném celním řízení činit právní úkony. Dle jejího
názoru právní mocí výzvy k zaplacení splatného nedoplatku za
dlužníka je získán exekuční titul, o jehož dopadu na hmotná práva
a povinnosti nelze mít pochybnosti. Z toho důvodu je přesvědčena,
že napadené rozhodnutí krajského soudu není správné, čemuž
nasvědčuje i názor téhož soudu vyslovený v rozsudku č.j. 30 Ca
171/98-22, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca
259/96-23. Sdělením ze dne 2. 7. 2001 stěžovatelka vyslovila
souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst . 2 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.



Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření
k ústavní stížnosti uvedl, že při rozhodování vycházel ze závěru,
že žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo
procesní povahy, a tak bylo podle § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř.
vyloučeno z přezkumu. S námitkou stěžovatelky, že žalobou
zpochybněné rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení zasáhlo
stěžovatelku ve sféře hmotného práva, a proto nemělo být řízení
o žalobě skončeno procesně, se neztotožňuje, přičemž konkrétní
důvody jsou obsaženy v odůvodnění napadeného usnesení.
Stěžovatelka se může domáhat soudní ochrany v nalézacím řízení ve
smyslu III. části o.s.ř., prostřednictvím institutů zařazených
v § 550, příp. § 451 a násl. obč. zák., jak ostatně také bylo
uvedeno ve zpochybněném soudním rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby
Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl, a vyjádřil souhlas
s upuštěním od ústního jednání.

Celní ředitelství Plzeň se svého postavení vedlejšího
účastníka výslovně vzdalo.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.
zn. 30 Ca 83/2000, připojil vlastní spisy IV. ÚS 445/2000 a IV. ÚS
448/2000, a poté co se seznámil se shromážděnými podklady pro
rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba zcela
vyhovět, a to z důvodů, uvedených v nálezech ze dne 10. 7. 2001,
sp. zn. IV. ÚS 445/2000 a sp. zn. IV. ÚS 448/2000, jimiž je ve
smyslu § 23 zákona vázán a od nichž nemá důvod se odchylovat.
S ohledem na totožnost účastníků těchto řízení Ústavní soud
odkazuje na odůvodnění těchto nálezů, a shrnuje, že pokud správní
soud dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí celního orgánu je jen
úkonem procesní povahy, přestože má všechny atributy meritorního
rozhodnutí správního orgánu, vytvořil zastavením řízení o podané
správní žalobě stav, že stěžovateli byl znemožněn přístup
k nezávislému a nestrannému soudu, který by jeho námitky, týkající
se neplatnosti záruční listiny, mající základ v právu hmotném,
posoudil, a jednal tak v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. Z uvedených důvodů bylo proto usnesení
Krajského soudu v Plzni Ústavním soudem zrušeno (§ 82 odst. 2,
odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 8. 2001

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 447/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies