IV. ÚS 141/01

17. 09. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 141/01












Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J.J., zastoupeného JUDr. B.G., proti usnesením Okresního soudu Plzeň-město, čj. 72 E 845/2000-7, ze dne 19. 7. 2000, a čj. 72 E 845/2000-11, ze dne 9. 8. 2000, a usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 582/2000 a sp. zn. 11 Co 583/2000, ze dne 18. 10. 2000, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :


Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 582/2000 a sp. zn. 11 Co 583/2000, ze dne 18. 10. 2000, byla potvrzena usnesení Okresního soudu Plzeň-město, čj. 72 E 845/2000-7, ze dne 19. 7. 2000, a čj. 72 E 845/2000-11, ze dne 9. 8. 2000, kterými byl nařízen výkon rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 11 C 531/94, ze dne 29. 4. 1996, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 755/96, ze dne 16. 12. 1996, pro údajnou pohledávku obchodní společnosti I., vůči němu ve výši 69.500,- Kč s příslušenstvím, a dále zamítnut návrh stěžovatele na odklad výkonu výše uvedeného rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že stížností napadená rozhodnutí porušují čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny, neboť rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 755/96, ze dne 16. 12. 1996, potvrzující stěžovatelovu povinnost zaplatit pohledávku, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ČR zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Napadenými rozhodnutími obecných soudů tak nemůže být podle stěžovatelova názoru nařízen výkon rozhodnutí rozsudku, který dosud není ani v právní moci a není ani vykonatelný. Dne 11. 1. 2001 podal proto stěžovatel návrh na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného napadenými rozhodnutími, Okresní soud Plzeň-město, však o tomto jeho návrhu nijak nerozhodl, ač od jeho podání uplynuly již více než dva měsíce. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil a uložil Okresnímu soudu Plzeň-město, povinnost rozhodnout o stěžovatelem podaném návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí do 30 dnů ode dne vydání zrušujícího nálezu Ústavního soudu.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 72 E 845/2000, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Plzni uvádí, že stěžovatel ve svém odvolání proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město, čj. 72 E 845/2000-7, ze dne 19. 7. 2000, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 11 C 531/94, ze dne 29. 4. 1996, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 755/96, ze dne 16. 12. 1996, neuváděl, že proti posléze uvedenému rozsudku krajského soudu bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, a že tento by byl vykonatelnost odložil, nýbrž tvrdil, že podal u Okresního soudu Plzeň-město, pod sp. zn. 23 C 105/2000, žalobu na určení neplatnosti smlouvy mezi I., a stěžovatelem a do právní moci rozsudku vydaného v této věci se domáhal zrušení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo odkladu nařízeného výkonu. Ani v případě, že by ve svém odvolání byl stěžovatel uvedl, že proti vykonávanému rozsudku krajského soudu bylo podáno dovolání, nebyl by výsledek, tzn. potvrzující usnesení krajského soudu ve věci nařízeného výkonu, jiné, ale určitě by krajský soud byl šetřil, zda snad Nejvyšší soud ČR po dojití dovolání neodložil vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 243 o.s.ř. Pokud jde o samotné rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 582/2000 a sp. zn. 11 Co 583/2000, ze dne 18. 10. 2000, odkazuje krajský soud na jeho odůvodnění, na němž krajský soud trvá.

Okresní soud Plzeň-město, ve své vyjádření uvádí, že předně je třeba vycházet ze skutečnosti, že v době nařízení výkonu rozhodnutí byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, pravomocný a vykonatelný. Vzhledem k tomu, že okolnost mající vliv na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu nastala až po nařízení výkonu rozhodnutí, má okresní soud za to, že nastalou situaci nelze subsumovat pod žádné v úvahu připadající ustanovení § 268 odst. 1 o.s.ř. V takovém případě je nutno vyčkat právní moci rozhodnutí vydaného v řízení podle třetí části o.s.ř., zejména proto, že soud není oprávněn v této souvislosti zasahovat do nalézacího řízení, ani řešit pro účely exekuce jako předběžnou otázku spor mezi oprávněným a povinným. Za tohoto stavu byl výkon rozhodnutí do částky 2.575,- Kč, s ohledem na zrušení výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, zastaven, přičemž ve zbývající části nebylo návrhu povinného na zastavení vyhověno. Dále soud rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí, deponování srážených částek stěžovatele a nákladech řízení (usnesení Okresního soudu Plzeň-město, čj. 72 E 845/2000-32, ze dne 27. 4. 2001). Pro úplnost pak okresní soud dodává, že stěžovatel podal proti posledně citovanému rozhodnutí, s výjimkou výroku o částečném zastavení, dne 4. 5. 2001 odvolání.

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeným spisovým materiálem Ústavní soud konstatoval, že meritum ústavní stížnosti spočívá ve stěžovatelově námitce, že Okresní soud Plzeň-město, k jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, podanému dne 11. 1. 2001, v návaznosti na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 755/96, ze dne 16. 12. 1996, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 343/2000, ze dne 7. 12. 2000, do podání ústavní stížnosti nijak nerozhodl. Stěžovatel proto v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu Plzeň-město, povinnost rozhodnout o stěžovatelově podání do 30 dnů ode dne vydání nálezu Ústavního soudu. Jak však Ústavní soud zjistil z připojeného spisu, Okresní soud Plzeň-město, rozhodl o zmíněném stěžovatelově návrhu usnesením, čj. 72 E 845/2000-32, ze dne 27. 4. 2001, kdy, s ohledem na shora citované zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, okresní soud v tomto rozhodnutí mimo jiné odložil provedení výkonu rozhodnutí pro částku 69.500,- Kč s příslušenstvím a dalšími náklady při deponování srážených částek. Tímto rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město, považuje Ústavní soud tuto stěžovatelovu námitku za vyřízenou.

Pokud jde o námitky vznesené vůči napadeným rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl nařízen výkon rozhodnutí vůči stěžovateli, pak byl Ústavní soud nucen konstatovat, že v době nařízení výkonu rozhodnutí napadenými rozhodnutími byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 11 C 531/94, ze dne 29. 4. 1996, pravomocný a vykonatelný, a nelze tedy napadeným rozhodnutím z titulu stěžovatelových námitek ničeho vytknout. Pokud byl po nařízení výkonu rozhodnutí později rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 343/2000, ze dne 7. 12. 2000, rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 755/96, ze dne 16. 12. 1996, kterým odvolací soud rozhodoval o odvolání stěžovatele proti vykonávanému rozhodnutí okresního soudu ze dne 29. 4. 1996, zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení, pak nemohl Okresní soud Plzeň-město, postupovat jiným způsobem, než rozhodnout o stěžovatelově podání ze dne 11. 1. 2001, což také učinil.

Při zvážení všech tvrzení stěžovatele Ústavní soud, s ohledem na výše uvedenou argumentaci, neshledal nic, co by svědčilo pro jeho zásah, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.


Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.



V Brně 17. září 2001


JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. IV. ÚS 141/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies