II. ÚS 301/01

03. 10. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. B., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 1 To 270/2001, takto :


Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění :


Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu a namítá, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 1, 2, 5 a čl. 14 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z přiloženého usnesení Krajského soudu v Ostravě byl zjištěn následující skutkový stav věci. Stěžovatel je stíhán pro přípravu k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle § 7 odst. 1 k § 140 odst. 2, 3 písm. a), b) trestního zákona. V souvislosti s touto trestnou činností byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2000, č.j. Nt 3441/2000-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 1 To 1079/2000, z důvodu § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu. Stěžovateli a dalšímu obviněnému F. J. byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2001, č.j. Nt 4083/2001 - 5, prodloužena lhůta k trvání vazby do 13. 6. 2001, neboť u obou obviněných trvá důvod vazby dle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Písemný slib a nabídka peněžité záruky stěžovatele podle § 73 odst. 1) písm. b) trestního řádu a § 73a odst. 1 trestního řádu se nepřijímají a současně se žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu podle § 72 odst. 1 trestního řádu zamítá. Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnost, kterou stěžovatel odůvodnil tím, že u něj není dán vazební důvod dle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu, protože tento je soudem spatřován v postatě proto, že je cizím státním příslušníkem, avšak jeho trvalé vazby (rodina, bydliště) jsou v ČR.

Návrh na prodloužení vazby byl státním zástupcem odůvodněn velkým počtem obviněných (celkem 14), s tím, že stěžovatel a další dva obvinění jsou organizátoři této rozsáhlé trestné činnosti. Ve věci nebyly doposud provedeny všechny potřebné důkazy (blíže uvedený znalecký posudek, konfrontace, výslechy svědků), a to jak v České, tak i Slovenské republice, a u obou obviněných trvají důvody vazby dle § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu.

Krajský soud z obsahu konceptu vyšetřovacího spisu a návrhu Krajského státního zastupitelství v Ostravě shledal, že ve věci nejsou průtahy a je postupováno v souladu s § 71 odst. 1 trestního řádu a jsou důvody pro prodloužení lhůty k trvání vazby do 13. 6. 2001.

Proti usnesení Krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které tvrdí, že důvod vazby u něj dán není, když skutečnost, že je občanem Slovenské republiky ještě sama o sobě neznamená, že by hrozila obava z jeho útěku. Proto navrhuje zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti navrhovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou a Ústavní soud ji projednal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. l písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].

Podle své ustálené judikatury Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. K takovémuto porušení by mohlo dojít v případě, že by obecné soudy při rozhodování ve věcech vazby nevycházely ze zákonného procesněprávního a hmotněprávního rámce, přičemž procesněprávní rámec je představován především principem řádného a spravedlivého procesu, jenž našel své konkrétní vyjádření, mj. v ustanovení § 134 odst. 2 trestního řádu.

Po posouzení daného případu však Ústavní soud dospěl k závěru, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění napadeného usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány, takže odpovídají požadavkům ustanovení § 134 odst. 2 trestního řádu. Uvalení vazby je nepochybně velmi závažným zásahem do osobní svobody. V trestní věci stěžovatele jde však o společné trestní stíhání více obviněných, když stěžovatel sám je státním zástupcem označován za jednoho z hlavních organizátorů. Je třeba dále také uvážit skutečnost, že podle výsledků vyšetřování mělo jít o déletrvající činnost, která měla být spáchána ve značném rozsahu. To vše jsou konkrétní okolnosti, na které poukazuje jak státní zástupce, tak i soud, a které naplňují podmínky stanovené v § 67 odst. 1 písm a) trestního řádu, avšak bez toho, aby tím byla dopředu posuzována vina či nevina stěžovatele. Nelze proto za těchto okolností přisvědčit tvrzení stěžovatele, že byl vzat do vazby jen proto, že je cizím státním příslušníkem. Ústavní soud z tohoto pohledu neshledal důvod pro zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Tvrzení stěžovatele o porušení jím uváděných chráněných základních práv a svobod jeví se Ústavnímu soudu jako účelové, bez jakékoliv opodstatněnosti a jejich porušení nebylo shledáno.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnut.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 3. 10. 2001

JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. II. ÚS 301/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies