III. ÚS 438/01

04. 10. 2001, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 438/01


Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci stěžovatelů L. a Ing. I.M., obou zastoupených JUDr. J.S., proti nečinnosti správních orgánů (O.ú., O.Ú.) a porušování práva stěžovatelů na spravedlivé projednání věci ve správním řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.1,§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], vytkli stěžovatelé O.ú. a O.Ú. nečinnost ve správním řízení a porušování ústavně zaručeného práva na fair proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a ústavně zaručeného práva dle čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve věci oplocení mezi pozemky parc. č. 1419/4 a 1419/47 v k. ú. P., a navrhli, aby Ústavní soud zakázal jmenovaným správním orgánům "pokračovat v porušování práva stěžovatelů ve správním řízení".

Nezákonnost postupu správních orgánů spatřují stěžovatelé v tom, "že jejich postupem nebyly respektovány lhůty pro rozhodnutí určené správním řádem, odvolací orgán svou nečinností ve věci neodstranil nečinnost správního orgánu prvního stupně, ač zde právní úprava nechybí, stěžovatelům vzniká škoda, přístup na jejich pozemek je otevřen, správní orgán, který tento stav vytvořil, namísto toho, aby závadný stav odstranil, sdělí, že v řízení nebude pokračovat."

Z vyžádaného spisu O.ú., ve věci oplocení mezi pozemky parc. č. 1419/4 a 1419/47 v k. ú. P. se podává, že 24. 6. 1998 obdržel tento úřad žádost stěžovatelů o přezkoumání stavby zděného oplocení mezi pozemky parc. č. 1419/3 (už. manž. R.) a 1419/4 (už. manž. M.), a zároveň žádost
o vydání rozhodnutí o nařízení odstranění této stavby. Na předmětnou stavbu bylo vydáno stavební povolení zn. ÚP 4976/96-330/Šv/Ke ze dne 2. 4. 1996 a O.ú., oplocení zkolaudoval kolaudačním rozhodnutím zn. 135/ST/97 ze dne
18. 8. 1997. Součástí spisu je rovněž sdělení O.ú., jako příslušného stavebního úřadu, k ohlášení drobné stavby - výstavby nového oplocení pozemku parc. č. 1419/3 adresované paní R., ve kterém uvedený orgán sděluje, že nemá námitek proti provedení drobné stavby uvedené v ohlášení. Paní R. následně podala žádost o odstranění stavby ze dne 12. 10. 1999 (oplocení mezi pozemky 1419/3 a 1419/4, tj. prvního oplocení), ve které uvedla, že bez vlastní viny si nechala postavit oplocení na pozemku stěžovatelů a žádá stavební úřad o jeho odstranění na své náklady. Dále uvedla, že nevidí jinou možnost, neboť stěžovatelé jí "cca 20 cm pruh podél hranice neodprodají", a že požadavek stěžovatelů na odstranění této stavby respektuje. Téhož dne zahájil O.ú. řízení o odstranění stavby z důvodu stavby na cizím pozemku (oznámení zn.
ST 369/99-330/Drt). Stěžovatelé svým podání ze dne 37. 10. 1999 napadli u stavebního úřadu údajně nepovolenou demontáž oplocení, k čemuž jim obecní úřad sdělil, že předmětné oplocení je drobnou stavbou, u nichž postačuje ohlášení lhůty, do kdy bude odstraněna, a že paní R. stavební zákon neporušila. Obecní úřad svým rozhodnutím ze dne 8. 12. 1999 (ST 379/1068/99-330/Drt) stavební řízení přerušil s tím, že ve věci nedošlo mezi účastníky k dohodě, a z důvodu, že jde o závažnou námitku občanskoprávního charakteru, odkázal na soud a dále konstatoval, že v opačném případě si udělá o věci úsudek sám a rozhodne. Podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí stěžovatelé namítali, že odstraněním předmětného oplocení vzniká velké nebezpečí škody a ohrožení života a zdraví, neboť po odstranění zdi bude jejich pozemek 70 cm pod úrovní základů nového zděného oplocení a požadovali, aby při odstranění stavby nebyl dotčen jejich pozemek. Oznámením ze dne 22. 3. 2000 bylo řízení obnoveno, neboť účastníci nedoložili podání návrhu k soudu. Rozhodnutí Obecního úřadu (1885/00) o povolení odstranění stavby bylo na základě odvolání podaného stěžovateli zrušeno O.Ú. (RRR 78/01-330/Ho). V mezidobí, po urgenci Obecním úřadem, obdržel tento orgán vyjádření Okresního soudu v Teplicích, že spor mezi účastníky (stěžovatelé v procesní pozici navrhovatelů) ve věci odstranění předmětné stavby je veden u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 171/2000. Poté bylo správní řízení obecním úřadem přerušeno do vydání rozhodnutí soudu (ST 141/725/01-330/Drt).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak plyne z připojeného spisu O.ú., předmětná stavba (oplocení) byla postavena na základě platného stavebního povolení, tedy v souladu se stavebním zákonem. Nejde tedy o tzv. černou stavbu, jejíž řešení je v kompetenci příslušného stavebního úřadu (§ 88 stavebního zákona).

Posouzení skutečnosti, zda jde o tzv. neoprávněnou stavbu, tedy v tomto případě stavbu na cizím pozemku, včetně řešení důsledků s tím spojených, je v pravomoci soudu (§ 135c obč. zák.).

Správní orgány postupovaly v souladu s platnými právními předpisy, pokud stěžovatele, za podmínek z připojeného spisu vyplývajících, odkázaly na řízení občanskoprávní před příslušným soudem, a proto jim ani z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nelze nic vytknout.

Jak bylo zjištěno z připojeného spisu, byla ve věci odstranění předmětné stavby podána stěžovateli žaloba u Okresního soudu v Teplicích, vedená pod sp. zn. 8 C 171/2000,o níž až dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že uvedené správní orgány neporušily tvrzená ani jiná ústavně zaručená práva a svobody stěžovatelů, neboť - mimo jiné - nejsou kompetentními orgány k vydání rozhodnutí v občanskoprávním sporu mezi stěžovateli a manžely R.; ústavní stížnost posoudil proto Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou a rozhodl o ní odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. října 2001

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. III. ÚS 438/01, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies