7 Azs 71/2005 - Mezinárodní ochrana: důvody udělení azylu; státní občanství žadatele

09. 06. 2005, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Jedním ze základních předpokladů pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správné zjištění jeho státního občanství. Pokud byl žadatel o azyl zbaven státního občanství, musí správní orgán vyloučit, že se tak stalo jednáním státních orgánů uvedeným v § 12 téhož zákona. Skutečnost, že žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti (zde zejména odmítnutí prodloužení platnosti cestovního pasu), může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování, a správní orgán proto musí tuto skutečnost při posuzování žádosti o azyl řádně posoudit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 09.06.2005, čj. 7 Azs 71/2005)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, nad Štolou 3, za účasti S. M., zastoupeného JUDr. Martou Ježdíkovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 59 Az 465/2003 - 39,

takto :

I. Kasační stížnost se ve vztahu k prvnímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 59 Az 465/2003 - 39, zamítá.

II. Výrok třetí  rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 59 Az 465/2003 - 39, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

Odůvodnění :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 12. 2004, č. j. 9 Az 465/2003 - 39, ve výroku I. zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-1358/VL-10-P19-2000 ze dne 8. 9. 2003 pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve výroku II. přiznal právní zástupkyni S. M. (dále jen „účastník“), JUDr. Martě Ježdíkové odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2150 Kč a ve výroku III. uložil stěžovateli povinnost uhradit státu na nákladech řízení částku 2150 Kč na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem do 15 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že skutkový stav zjištěný stěžovatelem v průběhu správního řízení vyžaduje zásadní doplnění. Stěžovatel dospěl k závěru, že důvodem žádosti účastníka o azyl jsou problémy s prodloužením cestovního pasu a nejistota ohledně státního občanství, zatímco účastník tvrdí, že je státním občanem Etiopie, svým občanstvím si je zcela jist, o azyl žádá, neboť mu je orgány země původu jeho státní občanství upíráno. Právě skutečnost, zda je účastník státním občanem Etiopie stěžovatel v průběhu řízení nezjistil.

Účastník požádal na Etiopském velvyslanectví v Rakousku o prodloužení cestovního pasu, pas mu byl zastupitelským úřadem Etiopie vrácen bez prodloužení s tím, že není občanem Etiopie. Do pasu byl vložen neoficiální lístek, na kterém bylo zpochybňováno jeho občanství, protože se narodil v Eritrei. Žádné oficiální rozhodnutí nebo doklad však účastník neobdržel. Pokud byl účastník etiopského občanství zbaven, musí stěžovatel zkoumat, zda byl ze strany státních orgánů Etiopie vystaven jednání uvedenému v § 12 zákona o azylu nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození v Eritreji. Pokud stěžovatel neudělí účastníkovi azyl, musí vyloučit, že byl zbaven státního občanství jednáním státních orgánů uvedeným v § 12 zákona o azylu. K tomu musí mít zjištěno, že účastník není občanem Etiopie. S ohledem na to, že v průběhu správního řízení nebyla vyřešena základní otázka rozhodná pro další posouzení případu, krajský soud se podrobněji nezabýval konkrétními žalobními námitkami účastníka. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil krajský soud ustanovením § 60 odst. 4 s. ř. s., podle něhož má stát proti neúspěšnému účastníku řízení nárok na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků.

Proti výrokům I. a III. rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, jejíž důvod spatřuje v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Ve vztahu výroku I. stěžovatel namítal, že se podrobně zabýval otázkou státního občanství účastníka, přičemž zkoumal, jak jím  uvedené údaje, tak i informace získané z relevantních zpráv o zemi původu. Navíc se dotazoval i ministerstva zahraničních věcí a českého zastupitelského úřadu v Etiopii. Výtku soudu, že byl-li účastník svého etiopského občanství zbaven, musí zkoumat, zda byl ze strany státních orgánů Etiopie vystaven jednání uvedenému v § 12 zákona o azylu nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození v Eritreji, pokládá za neopodstatněnou, neboť žádný z taxativně vymezených důvodů udělení azylu podle § 12 zákona o azylu se na případné odnětí státního občanství nevztahuje.

Účastník přitom ani nedoložil, že mu zastupitelský úřad Etiopie odmítl prodloužit cestovní doklad a ani se sám nedovolával udělení azylu z důvodu pronásledování či odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Stěžovatel není oprávněn se na případ účastníka dotazovat zastupitelského úřadu jeho země původu, neboť musí dbát na ochranu jeho osobních údajů, zvláště ve vztahu k zemi, před jejímž jednáním žádá účastník Českou republiku o mezinárodněprávní ochranu formou azylu. Stěžovatel se domnívá, že případ účastníka posoudil řádně a neshledal u něj existenci žádné skutečnosti, která by se dala podřadit pod ustanovení § 12 zákona o azylu. Ustanovení § 13 zákona o azylu se na účastníka nevztahuje a nebyl u něj zjištěn ani žádný zvláštního zřetele hodný důvod udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Ve vztahu k výroku III. stěžovatel namítal, že postup krajského soudu je nezákonný, protože podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je od soudního poplatku osvobozena Česká republika a státní fondy. Ustanovení § 12 odst. 1 písm. h) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků. V řízení před krajským soudem ve správních věcech není povinné zastoupení advokátem.

Pokud soud ustanoví zástupce, jímž může být advokát, nese hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby stát (§ 35 odst. 7 s. ř. s.). Krajský soud tedy nemůže uložit stěžovateli, aby státu uhradil náklady řízení, neboť ministerstvo je jako ústřední orgán státní správy od soudního poplatku osvobozeno, čímž je naplněno ustanovení § 60 odst. 4 s. ř. s. Účastník ve vyjádření projevil nesouhlas s konstatováními stěžovatele v kasační stížnosti. Uvedl, že informace, které stěžovatel označuje jako podklad svého rozhodnutí, tj. zpráva Ministerstva zahraničních věcí a sdělení českého zastupitelského úřadu v Etiopii, jsou informacemi vágními, jež poskytují pouze domněnky těchto úřadů o tom, jaká by situace účastníka případně mohla být, a nemohou tedy postačit pro vyvrácení odůvodněnosti jeho obav v případě nuceného návratu do země původu. Účastník dále vyjádřil nesouhlas s názorem stěžovatele, že fakt, že mu bylo odebráno státní občanství, není skutečností azylově relevantní, a rovněž, že se nedovolával udělení azylu z důvodu pronásledování nebo odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu. Účastník uvedl, že jestliže mu jediný státní úřad Etiopie, se kterým byl v kontaktu, odmítl prodloužit platnost cestovního dokladu, bez kterého nemůže jako cizinec pobývat mimo zemi původu, je toto jednání zcela zřejmě odmítnutím ochrany země státní příslušnosti a jako takové jej měl při posuzování jeho žádosti o azyl stěžovatel posoudit. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Jak již bylo judikováno, například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1994, č. j. 6 A 636/93 - 26, je jedním ze základních předpokladů pro rozhodnutí o přiznání statusu uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb. o uprchlících správné zjištění, jakou státní příslušnost žadatel má.

Pokud tedy krajský soud usoudil, že skutkový stav zjištěný stěžovatelem v průběhu správního řízení vyžaduje zásadní doplnění, rozhodně nepochybil a věc posoudil po skutkové i právní stránce zcela správně. Stěžovatel totiž v průběhu řízení nezjistil, zda účastník je státním občanem Etiopie, což ostatně sám konstatoval na několika místech svého rozhodnutí.

K námitce stěžovatele, že nemusí zkoumat, zda případné zbavení žalobce etiopského občanství bylo ze strany státních orgánů Etiopie jednáním  uvedeným v § 12 zákona o azylu nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození v Eritreji, Nejvyšší správní soud konstatuje, že skutečnost, že účastníkovi jako žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti, například odmítnutí prodloužení cestovního pasu, může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování a stěžovatel proto musí tuto skutečnost při posuzování žádosti o azyl posoudit. Pokud stěžovatel rozhodne o neudělení azylu, musí vyloučit, že účastník byl zbaven státního občanství jednáním státních orgánů uvedeným v § 12 zákona o azylu. Krajský soud napadený rozsudek ve vztahu k výroku I. řádně odůvodnil a v tomto odůvodnění je dostatečně konkrétně uvedeno, proč se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.

Jestliže krajský soud uložil stěžovateli povinnost uhradit státu na nákladech řízení částku 2150 Kč, jako odměnu a náhradu hotových výdajů právní zástupkyni účastníka, posoudil věc po právní stránce nesprávně. Podle ustanovení § 60 odst. 4 s. ř. s. má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Protože však v daném případě je stěžovatel podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků, nemohl být ve vztahu k němu aplikován § 60 odst. 4 s. ř. s., i když byl v řízení před krajským soudem neúspěšným účastníkem.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve vztahu k výroku I. napadený rozsudek jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl a výrok III. napadeného rozsudku podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.

V dalším řízení je krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud podle odst. 2 citovaného ustanovení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. června 2005

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu.

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 7 Azs 71/2005, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies