I. ÚS 449/02

16. 10. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti Č. T., a. s., zastoupené advokátem JUDr. K. M., proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2002 ze dne 21. 5. 2002, č.j. 12595/2002-611, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Č. T., a.s. (dále jen "stěžovatelka") se ústavní stížností ze dne 17. 7. 2002 domáhala, aby Ústavní soud nálezem: 1) vyslovil, že Český telekomunikační úřad vydáním cenového rozhodnutí č. 03/PROP/2002 ze dne 21. 5. 2002, č.j. 12595/2002-611, porušil základní právo stěžovatelky, aby vůči ní byla uplatňována státní moc jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listiny"), dále právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i právo na podnikání v mezích prováděcích zákonů (čl. 26 odst. 1 Listiny), 2) zakázal Českému telekomunikačnímu úřadu pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky uvedených pod bodem 1), 3) a aby přikázal Českému telekomunikačnímu úřadu obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky, jak uvedeno pod bodem 1), zejména tak, že zruší cenové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 03/PROP/2002 ze dne 21. 5. 2002, č.j. 12595/2002-611.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ústavní soud z ústavní stížnosti a z přiložené správní žaloby zjistil, že stěžovatelka podala dne 26. 6. 2002 u Městského soudu v Praze správní žalobu (vedenou pod sp. zn. 28 Ca 445/2002) proti ústavní stížností napadenému cenovému rozhodnutí. Z vyjádření Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2003 a z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2003, č.j. 5 A 148/2002-8, Ústavní soud dále zjistil, že Městský soud v Praze, který měl za to, že k projednání věci není věcně příslušný, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze věc postoupil podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s.ř.s."), k vyřízení Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle citovaného ustanovení povinen dokončit řízení ve věcech správního soudnictví, v nichž byla dána před účinností s.ř.s. věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší správní soud citovaným usnesením ze dne 5.3.2003 postoupil věc Městskému soudu v Praze. Poukázal na to, že se nejedná o věc, v níž by byla v souladu s ustanovením § 132 s.ř.s. dána příslušnost Nejvyššího správního soudu, neboť vrchní soudy byly podle ustanovení § 246 odst. 2 o.s.ř. (poznámka: ve znění do 31. 12. 2002) věcně příslušné k přezkoumání rozhodnutí ústředních orgánů státní správy. Těmi jsou jen ty ústřední orgány státní správy, které jsou zákonem za takové prohlášeny. Podle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů, žalovaný Český telekomunikační úřad (zřízený zákonem č. 151/2000 Sb.) mezi ústřední orgány státní správy nenáleží a ústředním orgánem státní správy ve věcech telekomunikací je Ministerstvo informatiky ČR. V řízení o žalobě byl věcně příslušným podle § 246 odst. 1 o.s.ř. (poznámka: ve znění do 31. 12. 2002) krajský soud, místně příslušným pak soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává (§ 246a odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. vykonává v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu Městský soud v Praze. Nejvyšší správní soud, který v odůvodnění konstatoval, že "podle § 7 odst. 1 a 2 o.s.ř. je k řízení o žalobě od 1. 1. 2003 věcně a místně příslušným též Městský soud v Praze", proto postoupil věc podle § 7 odst. 5 s.ř.s. Městskému soudu v Praze, který se bude dále m.j. zabývat splněním zákonem určených podmínek řízení.

Městský soud v Praze v uvedeném vyjádření ze dne 16. 6.2003 dále uvedl, "že činí úkony k tomu, aby věc mohla být rozhodnuta" a následně ve vyjádření ze dne 8. 9. 2003 poukázal na to, že žalobce (stěžovatelka) podáním ze dne 30. 6. 2003 označila ve smyslu § 34 s.ř.s. jako osoby zúčastněné na řízení provozovatele telekomunikačních sítí a soud vzhledem k tomu činí úkony podle s.ř.s.

Za tohoto stavu je tedy zřejmé, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].


P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2003




JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 449/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies