III. ÚS 473/02

04. 11. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 473/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 4. listopadu 2003 ve věci navrhovatele Z., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2002 č. j. 23 Co 19/2002-156 a Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. června 2001 č. j. 3 C 253/2000-140, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení označených rozhodnutí soudu s tím, že současně podal dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Uvedl, že podle jeho přesvědčení napadenými rozsudky byla porušena práva, jež jsou zakotvena v čl. 1 věta první, v čl. 3 odst. 1 a v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Předsedkyně senátu 23 Co Krajského soudu v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázala na odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně a uvedla, že se v něm odvolací soud vypořádal se všemi námitkami, které jsou také uváděny v ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 199/2003-177 bylo zjištěno, že proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ č. j. 3 C 253/2000-140 podal stěžovatel dovolání, které bylo dne 10. června 2003 zamítnuto, proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost nesměřuje, brojí proti rozsudkům soudu I. a II. stupně.
S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a citovaná zjištění nutno konstatovat, že návrh stěžovatele nesměřující proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a který stěžovatel k ochraně svých tvrzených práv uplatnil, tj. proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. června 2003 sp. zn. 21 Cdo 199/2003 je návrhem nepřípustným, a proto byl v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 473/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies