III. ÚS 287/02

06. 11. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 287/02
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2002 č. j. 25 Co 380/2001-57, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že určovací žalobou hodlal docílit autoritativního určení, že jeho otec, zemřelý dne 17. července 1988, byl ke dni smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, a tak dosáhnout možnosti tyto nemovitosti dodatečně projednat v dědickém řízení. Poukázal na okolnosti, za nichž mělo v letech 1948 až 1950 dojít ke konfiskaci majetku otce a vyslovil přesvědčení, že k této platně nedošlo a zůstavitel tedy byl vlastníkem nemovitostí až do své smrti. Proti rozsudku soudu II. stupně podal dovolání, které bylo dne 26. srpna 2003 jako nepřípustné odmítnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové přezkoumal a opodstatněně potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení, že zemřelý zůstavitel J. S. byl ke dni své smrti vlastníkem označených pozemků, nacházejících se v kat. území a obci K. a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uvedenými. Důvodně pak zdůraznil, že uplatnit tvrzený nárok k majetku, který byl odňat protiprávně či bez právního důvodu, bylo umožněno restitučními předpisy, zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a pokud tak stěžovatel neučinil, či jeho uplatněnému restitučnímu nároku vyhověno nebylo, nelze o vlastnictví zemřelého zůstavitele ani určovací žalobou rozhodnout. Odůvodnění rozsudku soudu II. stupně je přiléhavé, vyčerpávající, opírající se o judikaturu Ústavního soudu, jakož i Nejvyššího soudu ČR, a proto lze v dalším na ně odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 287/02, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies