I. ÚS 318/03

18. 11. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

I. ÚS 318/03


Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. C., zastoupeného JUDr. R. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2003, č. j. 9 To 166/2003-1660, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, č. j. 1 T 91/2001-1625, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2003, se A. Ch. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), a Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud"). Tímto usnesením byl stěžovatel, podle § 71 odst. 4, 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), ponechán i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) TrŘ.

Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel poukázal na záhlaví napadeného usnesení okresního soudu, kde je uvedeno, že o jeho ponechání ve vazbě bylo rozhodováno v hlavním líčení dne 10. 4. 2003, ačkoli hlavní líčení nařízené na tento den bylo ihned po zahájení odročeno. Teprve po odročení hlavního líčení bylo vyhlášeno napadené usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě. Z uvedeného stěžovatel dovodil, že napadené usnesení nebylo přijato řádným způsobem vyžadovaným zákonem (v hlavním líčení, ve veřejném nebo neveřejném zasedání) a jedná se o nicotné rozhodnutí. Dále tvrdil, že byla překročena lhůta pro trvání vazby podle § 71 odst. 8 TrŘ. Poukázal na skutečnost, že trestní řád pro účely § 71 odst. 8 písm. c) TrŘ, neobsahuje definici zvlášť závažného trestného činu a používá definici obsaženou v trestním zákoně, což má, podle jeho názoru, absurdní důsledky z hlediska maximální délky trvání vazby, protože délka vazby stanovená v § 71 odst. 8 písm. b) TrŘ, tak dopadá pouze na vojenské trestné činy. Na základě uvedeného dospěl stěžovatel k závěru, že pro účely § 71 odst. 8 písm. c) TrŘ lze za zvlášť závažné trestné činy považovat pouze trestné činy uvedené v § 62 trestního zákona (dále jen "TrZ"), bez přihlédnutí k trestní sazbě. Vzhledem k tomu, že § 62 TrZ neobsahuje trestné činy pro které je stíhán, maximální délka trvání jeho vazby uplynula dnem 14. 4. 2003. V závěru uvedl, že doba stanovená zákonem k trvání vazby (čl. 8 odst. 5 Listiny) byla překročena, neboť nedošlo k zákonnému rozhodnutí soudu o prodloužení vazby.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost splňovala formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžádal si Ústavní soud, v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyjádření Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení.
Krajský soud v Praze konstatoval, že námitky uvedené v ústavní stížnosti se v podstatě shodují s námitkami stížnosti, o nichž bylo rozhodnuto napadeným usnesením. Krajský soud se těmito námitkami zabýval a vypořádal. V tomto směru odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Současně vyslovil přesvědčení, že jeho postupem nebyla porušena žádná práva stěžovatele zaručená mu Ústavou ČR a Listinou.

Okresní soud v Kladně ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, zda rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele. Po zvážení obsahu napadených rozhodnutí a předložených podkladů, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že do rozhodovací činnosti jiných orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud v přezkoumávaném případě takový zásah neshledal.

Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, č. j. 1 T 91/2001- 1625, bylo vydáno v době zákonného omezení osobní svobody stěžovatele uvalenou vazbou a v souladu s požadavky plynoucími z procesních předpisů (trestního řádu). Okresní soud byl povinen podle § 71 odst. 4, 6 TrŘ rozhodnout, zda se stěžovatel ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se propouští z vazby na svobodu. Vzhledem k tomu, že trestním řádem není pro takové rozhodnutí předepsána žádná forma jednání soudu, mohl v daném případě okresní soud rozhodnout i v neveřejném zasedání (§ 240 TrŘ, čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR).

Z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 4. 2003 je zřejmé, že okresní soud odročil hlavní líčení, za účelem doplnění dokazování, na 29. duben 2003. Poté, po oddělené poradě senátu a bez slyšení stran, vyhlásil usnesení o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě. Stěžovatel si ihned po vyhlášení usnesení podal proti němu stížnost. Formální pochybení okresního soudu, který v záhlaví usnesení napadeného ústavní stížností uvedl, že "...rozhodl v hlavním líčení...", ačkoli se jednalo o neveřejné zasedání, nemělo za následek porušení základních práv a svobod stěžovatele a nezaložilo neústavnost tohoto rozhodnutí.

Jestliže bylo v daném případě, při rozhodování o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě, postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona, usnesení bylo řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodněno a vyhlášeno (§ 135 TrŘ), a rozhodovalo se ve dvoustupňovém řízení, není možno v uvedených rozhodnutích shledávat porušení práva na spravedlivý proces. To, že bylo rozhodnuto způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu. Z tohoto pohledu neobstojí stěžovatelem namítané porušení práva na spravedlivý proces.

Rovněž námitka, týkající se překročení délky vazby, nemá ústavně právní relevanci. Stěžovatel zaměňuje dvě lhůty a to lhůtu tří měsíců plynoucí od právní moci předchozího rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, v níž musí být znovu rozhodnuto, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se obviněný propouští z vazby na svobodu (§ 71 odst. 4 TrŘ) a celkovou maximální délku vazby stanovenou v § 71 odst. 8 TrŘ.

Z napadených usnesení je patrno, že k okresnímu soudu byla podána obžaloba, která viní stěžovatele ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 TrZ, pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) TrZ, trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 TrZ, a pomoc k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 247 odst. 1 písm. b) TrZ. V případech souběhu trestných činů, je-li o nich vedeno společné řízení, je pro určení nejvyšší přípustné doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. V daném případě je takovým činem trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) TrZ, s trestní sazbou odnětí svobody na dvě léta až osm let. Jedná se o trestný čin označený teorií trestního práva jako zvlášť závažný (úmyslný) trestný čin. Jedinou legální definici tohoto pojmu vymezuje ustanovení § 41 odst. 2 TrZ tak, že zvlášť závažnými (úmyslnými) trestnými činy jsou trestné činy uvedené v § 62 TrZ, a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně osm let.

Proto námitka stěžovatele, že za "zvlášť závažné (úmyslné) trestné činy" je třeba považovat pouze trestné činy vyjmenované v ustanovení § 62 TrZ a nikoliv trestné činy s horní hranicí trestu odnětí svobody v trvání nejméně osmi roků, je nedůvodná. Ustanovení § 62 TrZ, jehož aplikace se stěžovatel domáhá, rozhodně neobsahuje definici pojmu "zvlášť závažné (úmyslné) trestné činy". Jak již bylo uvedeno, jedinou legální definici tohoto pojmu obsahuje pouze § 41 odst. 2 TrZ. Tuto legální definici využívá, prostřednictvím přípustné analogie, trestní řád, aniž by bylo třeba v ustanoveních trestního řádu, ve kterých je tento pojem obsažen, citovat příslušné ustanovení trestního zákona. Pojem "zvlášť závažný (úmyslný) trestný čin" definovaný v ustanovení § 41 odst. 2 TrZ a obsažený v ustanovení § 71 odst. 8 písm. c) TrŘ je pojmem širším než nejzávažnější trestné činy vyjmenované v ustanovení § 62 TrZ, a to právě o úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Stěžovatelem uváděná interpretace § 71 odst. 8 písm. c) TrŘ, zejména výklad pojmu "zvlášť závažný úmyslný trestný čin", neobstojí rovněž z jazykového a doslovného výkladu, podle něhož se smysl normy kryje s jejím slovním vyjádřením.To znamená, že z hlediska požadavků zákonnosti, nelze okruh trestných činů vymezených v § 41 odst. 2 TrZ ani rozšiřovat ani zužovat, jak to činí stěžovatel, a to i s ohledem na zákonodárcem užitou spojku "a" ve větném spojení "...trestné činy uvedené v § 62 TrZ a ty úmyslné trestné činy..." .

Rovněž tvrzení stěžovatele, že ustanovení § 71 odst. 8 písm. b) TrŘ, dopadá jen na vojenské trestné činy, neobstojí. Jedná se sice o ustanovení, které přichází v úvahu, vzhledem k trestním sazbám uvedených v trestním zákoně a s ohledem na trestní sazby uvedené v § 71 odst. 8 písm. a), c) TrŘ, u poměrně malého okruhu trestných činů, ale kromě vojenských trestných činů s trestní sazbou dva roky až sedm let, dopadá také na všechny trestné činy s trestní sazbou jeden rok až šest let.

Vycházeje z těchto obecnějších východisek, dospívá Ústavní soud v souzené věci k následujícím závěrům.

Je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nesmí celková doba vazby v trestním řízení přesáhnout tři roky [§ 71 odst. 8 písm. c) TrŘ]. Celkové přípustné trvání vazby stanovené v § 71 odst. 8 TrŘ je třeba počítat od počátku vazby, tedy od zatčení nebo zadržení obviněného anebo ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 4 Nt 419/2001. Lhůta trvání vazby se započítává od okamžiku jeho zadržení tj. od 6:35 hod. dne 10. 4. 2001. U stěžovatele tedy nebyla, v době rozhodování okresního soudu o jeho ponechání i nadále ve vazbě (dne 10. 4. 2003), překročena zákonem stanovená celková maximální délka vazby v trestním řízení. Současně lze konstatovat, že napadené usnesení okresního soudu ze dne 10. 4. 2003, o ponechání stěžovatele ve vazbě, bylo vydáno v zákonné lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí okresního soudu o vazbě, ze dne 6. 1. 2003, č. j. 1 T 91/2001-1543, které nabylo právní moci dne 14. 1. 2003.

V kontextu konkrétních shora popsaných okolností, nelze v projednávané věci dospět k závěru, že rozhodnutí okresního soudu bylo nezákonné, a z tohoto důvodu že nebyla dodržena lhůta tří měsíců, v níž mělo být rozhodnuto o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě anebo překročena celková maximální délka vazby.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti okresního soudu a krajského soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v daném případě stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 8 odst. 5 Listiny. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2003

JUDr. František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 318/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies