I. ÚS 606/03

27. 11. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

I. ÚS 606/03













Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. listopadu 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti F. n. m. Č. r., zastoupeného JUDr. L. K., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v nedoručení rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2003, č. j. 96 K 70/98 - 4033,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou dne 20. 11. 2003 napadl stěžovatel procesní postup Městského soudu v Praze v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 96 K 70/98 spočívající v tom, že obecný soud nedoručil stěžovateli jako účastníku konkursního řízení rozvrhové usnesení a namísto toho usnesení pouze vyvěsil dne 22. 8. 2003 na úřední desce soudu a dne 27. 8. 2003 zveřejnil v Obchodním věstníku.

V důsledku tohoto vadného postupu byla stěžovateli podle jeho názoru odňata možnost podat v zákonem stanovené lhůtě odvolání. Stěžovatel směřuje ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, nikoliv proti rozhodnutí samotnému. Z toho stěžovatel dovozuje, že ústavní stížnost je přípustná, neboť důsledkem nesprávného procesního postupu je právě skutečnost, že stěžovatel nemůže vyčerpat opravné prostředky. Stěžovatel se rovněž domnívá, že stížnost je podána v šedesátidenní zákonné lhůtě, neboť rozvrhové usnesení nabylo právní moci dne 21. 9. 2003, přičemž od tohoto data počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti.

S ohledem na tyto závěry se stěžovatel domnívá, že Městský soud v Praze zasáhl svým procesním postupem do práva stěžovatele na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně porušil čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat dodržení všech formálních i materiálních podmínek podání stížnosti.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud má zato, že pokud stěžovatel brojí proti vadnému postupu, který spočívá ve způsobu doručování rozvrhového usnesení, začala běžet lhůta k případnému napadení takového postupu ústavní stížností nikoliv od nabytí právní moci usnesení, nýbrž skutečnost zakládající stěžovatelem tvrzený zásah do základních práv nastala již okamžikem vyvěšení usnesení na úřední desce soudu. Ostatně, pokud stěžovatel namítá nesprávný způsob doručování, který podle jeho tvrzení vedl k nedoručení usnesení, nemůže se pak současně odvíjet počátek běhu lhůty k podaní ústavní stížnosti od nabytí právní moci usnesení.

Ústavní soud se proto domnívá, že v daném případě počala lhůta k podání ústavní stížnosti běžet dne 22. 8. 2003, kdy podle stěžovatele Městský soud v Praze vyvěsil rozvrhové usnesení na úřední desce soudu. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti proto uběhla dne 20. 10. 2003, a pokud stěžovatel ústavní stížnost podal až dne 20. 11. 2003, musí Ústavní soud takovou stížnost posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní soud k tomu dodává, že i kdyby přijal argumentaci stěžovatele, podle níž počala lhůta k podání ústavní stížnosti běžet dnem 21. 9. 2003, byla by i tak ústavní stížnost podána opožděně, neboť v takovém případě by šedesátidenní lhůta uplynula již dne 19. 11. 2003.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 606/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies