III. ÚS 318/03

11. 12. 2003, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

III. ÚS 318/03
(III. ÚS 466/03)

Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatelky M. & K. P., spol. s r. o., zastoupené Mgr. J. S., advokátem, o ústavních stížnostech proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. dubna 2003 č. j. S 238/02-OK-2222/03-ORP, rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. srpna 2003 č. j. R 19/2003, rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 27. ledna 2003 č. j. S 238/02-311/03-ORP, S 238/02-312/03-ORP, S 238/02-313/03-ORP a S 238/02-314/03-ORP, rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. dubna 2003 č. j. R 7/2003, R 8/2003, R 9/2003 a R 10/2003, na nečinnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a o návrhu na spojení věcí ke společnému řízení, t a k t o :

I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 466/03 a sp. zn. III. ÚS 318/03 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 318/03.
II. Ústavní stížnosti se odmítají.

O d ů v o d n ě n í
I.
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 23. června 2003, následně doplněným dalšími podáními dne 21. července 2003 a 20. října 2003, se stěžovatelka domáhala jednak (I.) zrušení rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 27. ledna 2003 č. j. S 238/02-311/03-ORP, S 238/02-312/03-ORP, S 238/02-313/03-ORP a S 238/02-314/03-ORP, a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. dubna 2003 č. j. R 7/2003, R 8/2003, R 9/2003 a R 10/2003, dále (II.) aby Ústavní soud Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zakázal pokračovat v porušování základního práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že jí neoznámil jím vydaná rozhodnutí ze dne 27. prosince 2002 č. j. S 238/02-2510/02-OK, S 238/02-2511/02-OK, S 238/02-2512/02-OK a S 238/02-2513/02-OK, a přikázal označenému orgánu veřejné moci tato rozhodnutí stěžovatelce v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. oznámit doručením jejich písemných vyhotovení a konečně (III.) aby Ústavní soud zakázal Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pokračovat v porušování jejího uvedeného základního práva tím, že ji diskriminuje oproti ostatním účastníkům správního řízení č. j. S 238/02-0K při přístupu do správního spisu a neposkytuje jí kopie protokolů z výslechu svědků a kopie jiných listin stejně jako ostatním účastníkům tohoto řízení. Tato ústavní stížnost byla dle nápadu a rozvrhu práce přidělena příslušnému soudci zpravodaji a vedena pod sp. zn. III. ÚS 318/03.
Samostatným návrhem, doručeným Ústavnímu soudu faxovým podáním dne 17. října 2003 a doplněným předložením originálu dne 20. října 2003, napadla stěžovatelka rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. dubna 2003 č. j. S 238/02-OK-2222/03-ORP a rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. srpna 2003 č. j. R 19/2003. Dle rozvrhu práce bylo touto ústavní stížností zahájeno řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 466/03. Stěžovatelka současně v jejím odůvodnění navrhla, aby Ústavní soud toto řízení o ústavní stížnosti přerušil, neboť citovaná rozhodnutí napadla žalobou ve správním soudnictví. Rovněž navrhla spojení věcí jí před Ústavním soudem zahájených.
Podstata obou návrhů je založena na tom, že ve správním řízení vedeném pod č. j. S 238/02-OK na základě podnětu stěžovatelky, z důvodu možného porušení § 3 odst. 1 zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla dne 27. prosince 2002 vydána Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutí o nařízení předběžných opatření č. j. S 238/02-2510/02-OK, S 238/02-2511/02-OK, S 238/02-2512/02-OK a S 238/02-2513/02-OK, jimiž bylo uloženo v nich vyjmenovaným subjektům pokračovat v dodávkách periodického tisku stěžovateli dle podmínek vyplývajících z příslušných distribučních smluv. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutími ze dne 27. ledna 2003 č. j. S 238/02-311/03-ORP, S 238/02-312/03-ORP, S 238/02-313/03-ORP a S 238/02-314/03-ORP citovaná rozhodnutí o nařízení předběžných opatření zrušil. Jak stěžovatelka uvedla, v rozporu se zákonem jí tato rozhodnutí, stejně jako i rozhodnutí předcházející, nebyla jako účastnici předmětného řízení řádně doručena postupem předvídaným v § 51 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. Rozklady, jež proti nim přesto podala, byly následně rozhodnutími předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. dubna 2003 č. j. R 7/2003, R 8/2003, R 9/2003 a R 10/2003, zamítnuty s tím, že stěžovatelce nepřísluší proti napadeným rozhodnutím podat opravný prostředek. Jak se dále uvádí v odůvodnění těchto rozhodnutí, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v souladu s ustanovením § 60 správního řádu každý rozklad přezkoumal, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu či zrušení napadeného rozhodnutí mimo odvolací řízení, avšak dospěl k negativnímu závěru, neboť u prvostupňových rozhodnutí o zrušení předběžných opatření neshledal žádná procesní pochybení, jež by takový postup mohla odůvodňovat.
Dne 24. dubna 2003 vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v rámci předmětného správního řízení rozhodnutí ve věci samé pod č. j. S 238/02-OK-2222/03-ORP, jímž toto řízení zastavil, když po vyhodnocení shromážděných důkazů, jak se uvádí v odůvodnění tohoto rozhodnutí, dospěl k závěru, že v dané věci nebylo bezpečně a spolehlivě prokázáno porušení § 3 odst. 1 zák. č. 143/2001 Sb. Rozhodnutím Předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. srpna 2003 č. j. R 19/2003 bylo toto rozhodnutí k rozkladu stěžovatelky potvrzeno, když jí podaný opravný prostředek byl zamítnut.
V ústavních stížnostech stěžovatelka provedla obsáhlý rozbor dané správní věci a poukázala na porušení jejího ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stížnostní body obou návrhů jsou založeny na v zásadě shodných výhradách, které posléze vyústily ve výše uvedená návrhová žádání.
II.
Vzhledem k tomu, že obě v úvodu označené věci se týkají téže stěžovatelky a jsou skutkově provázány, bylo pro tuto jejich souvislost rozhodnuto, za použití § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu hospodárnosti o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. III. ÚS 318/03.
III.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. V naposled citovaném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Za situace, kdy stěžovatel současně s ústavní stížností napadl rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. srpna 2003 č. j. R 19/2003, jakož i jemu předcházející meritorní rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. dubna 2003 č. j. S 238/02-OK-2222/03-ORP, správní žalobou dle § 65 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je zřejmé, že ústavní stížnost nesměřuje v této části proti (dosud nevydanému) rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně tvrzeného práva stěžovatelka uplatnila a nedostála tak předpokladu uvedenému v § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pokud potom napadala rozhodnutí, jimiž byla zrušena rozhodnutí o nařízení předběžných opatření, nelze přehlížet, že v předmětné věci bylo vydáno správní žalobou stěžovatelky napadené konečné meritorní rozhodnutí, jehož právní mocí by tato rozhodnutí o nařízení předběžných opatření, jestliže by k tomuto právnímu následku nedošlo již na základě shora citovaných rozhodnutí, pozbyla účinnosti (§ 43 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z pohledu ústavní stížnosti tak návrh stěžovatelky v tomto směru sdílí její osud dovozený ve vztahu k napadenému rozhodnutí ve věci samé, neboť otázka právní existence rozhodnutí o nařízení předběžných opatření je v něm v podstatě zástupně konzumována. Proto se v daných souvislostech konečně i návrhy ústavní stížnosti reflektující tvrzený tzv. jiný zásah veřejné moci v označeném správním řízení jeví nepřípustnými, když výhrady, od nichž se odvíjejí, může (mohla) stěžovatelka rovněž v plném rozsahu uplatnit v řízení před správním soudem o žalobě směřující proti rozhodnutí ve věci samé.
Návrhy vyjmenované v petitu ústavní stížnosti byly tudíž shledány v celém rozsahu nepřípustnými a podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty. Návrh na přerušení řízení se stal pro předčasnost ústavní stížnosti bezpředmětným, neboť jeho realizace by znamenala obcházení podpůrné funkce ústavní stížnosti coby krajního prostředku k ochraně práva nalézajícího uplatnění v případě, kdy odstranění tvrzeného protiústavního jednání orgánů veřejné moci již není jiným procesním postupem možné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2003

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. III. ÚS 318/03, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies