29 Cdo 3029/2014

17. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 234c odst. 1
  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Z. P., proti žalovaným 1) R. K., a 2) I. J., zastoupenému JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, PSČ 708 00, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 106/2010, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, č. j. 4 Cmo 254/2012-185, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. února 2011, č. j. 3 Cm 106/2010-81, k námitkám druhého žalovaného (I. J.) ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 16. června 2010, č. j. 3 Cm 106/2010-26, č. j. 3 Cm 107/2010-25, č. j. 3 Cm 108/2010-25 a č. j. 3 Cm 109/2010-25, jimiž (mimo jiné) uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci směnečné peníze v částkách dvakrát 42.000,- Kč a dvakrát 117.970,- Kč s postižními právy ze směnek a náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhého žalovaného rozsudkem ze dne 31. ledna 2013, č. j. 4 Cmo 254/2012-185, (mimo jiné) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V době po podání dovolání (před předložením spisu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání) Krajský soud v Ostravě (jako insolvenční soud) usnesením ze dne 12. března 2014, č. j. KSOS 33 INS 35608/2013-A-16, zjistil úpadek dlužníka (druhého žalovaného) a povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 1. července 2014, č. j. KSOS 33 INS 35608/2013-B-7, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 7. ledna 2016, č. j. KSOS 33 INS 35608/2013-B-24, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem (druhým žalovaným).

Jelikož proti usnesení, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení, není odvolání přípustné, přičemž právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí, zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (dnem 11. ledna 2014) pominuly účinky rozhodnutí o úpadku [§ 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]; odpadla tak překážka bránící pokračování v dovolacím řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že dovolání druhého žalovaného proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež se týkala směnečných platebních rozkazů, jimiž bylo druhému žalovanému uloženo zaplatit žalobci (dvakrát) částku 42.000,- Kč s postižními právy ze směnky, nebylo ani objektivně přípustné, když dotčenými směnečnými platebními rozkazy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a nešlo ani o vztahy ze spotřebitelských smluv, pracovněprávní vztahy nebo věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. [srov. ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 17. února 2016


JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3029/2014, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3029.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies