30 Cdo 4277/2015

23. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně INEL – Ingen, s. r. o., identifikační číslo osoby 27996611, se sídlem v Plzni, Kollárova 623/42, zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem GÖRGES & PARTNERS, advokátní kancelář, se sídlem v Plzni, Žižkova 52, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 67/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2015, č. j. 29 Co 27/2015-70, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení částky 968 105,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout nevyplacením dotace v důsledku nesprávného úředního postupu pracovnice Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest při poskytnutí informace o podmínkách čerpání dotace.Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, kterým podle obsahu brojí proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku.

Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.

Podle dovolatelky se odvolací soud ve smyslu § 237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky „splnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., konkrétně zda s ohledem na zjištěný skutkový stav bylo možné učinit právní závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest a škodou vzniklou žalobkyni. Soud se při řešení této otázky odchýlil od judikatury dovolacího soudu, kterým byla tato otázka opakovaně řešena, a to např. v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, 25 Cdo 2101/2002, 30 Cdo 509/2013 a dalších.“

Dovolatelka tímto ve smyslu § 237 o. s. ř. neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž posouzení záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž se domáhá, aby dovolací soud na podkladě skutkových zjištění odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a judikatorních závěrů týkajících se posuzování příčinné souvislosti učinil závěr o existenci příčinné souvislosti v projednávané věci. Tímto postupem přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nelze. Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním pracovnice Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest a neposkytnutím dotace žalobkyni je výsledkem hodnocení provedených důkazů, tudíž jde o závěr skutkový. Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Žádnou takovou otázku týkající se právního posouzení příčinné souvislosti dovolatelka v dovolání nevymezuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na podkladě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani v dovolání namítané vady řízení, neboť podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad v posuzované věci naplnění není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.


V Brně dne 23. 2. 2016


JUDr. František Ištvánek
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4277/2015, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4277.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies