4 Tdo 1607/2015

04. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. e)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2016 dovolání obviněného R.Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. 5 To 428/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 75/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ch. odmítá.




O d ů v o d n ě n í :



Obviněný R. Ch. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 19. 9. 2014 sp. zn. 102 T 75/2014 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 6. 9. 2013 v H.-Š., okres K., v rámci své pracovní činnosti, jako zaměstnanec společnosti ve F. n. O. vykonával funkci strojníka a v rámci pracovních úkolů obsluhoval pracovní stroj-rýpadlo-nakladač tov. zn. Caterpillar 432 E, kdy byl řádně seznámen s návodem k použití tohoto pracovního stroje, na ul. D., poblíž domu, kde vykonával výkopové práce, v průběhu práce kolem 16.53 hodin přerušil výkon práce, kdy přijal telefonní hovor, zároveň otočil sedadlo, na kterém seděl v kabině stroje, takže byl zády k obslužnému zařízení, k lžíci pracovního stroje i k pracovní ploše, přičemž po dobu hovoru, což trvalo 1,57 minuty, nezabezpečil řádně pracovní stroj před případným zneužitím a po ukončení telefonního hovoru nezkontroloval nastavení pákového ovladače chodu lžíce pracovního stroje, nedal znamení o pokračování přerušené práce, nezkontroloval, zda na pracovní ploše se nenachází jeho spolupracovník M. B., přesto zahájil další práci tím, že uvedl do chodu lžíci pracovního stroje, která se začala pohybovat opačným směrem, než přepokládal, a to seshora dolů přímo proti tělu M. B., který se nacházel ve výkopu a tento byl lžící pracovního stroje zasažen do hlavy, v důsledku čehož utrpěl velice rozsáhlá a závažná poranění, zejména v podobě krvácení v oblasti spánkové krajiny a zhmoždění kmene mozkového při zlomeninách spodiny lební, na jejichž následky ihned na místě pracovního úrazu zemřel.

Za to mu byl podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce dvaceti jedna měsíců, jehož výkon byl v souladu s § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. V souladu s § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání strojníka - obsluha pracovních strojů na dobu pěti let. Poškozené M. B. a nezletilá, zastoupené zmocněncem JUDr. Ivo Kuběnou, se sídlem AK Nový Jičín, K nemocnici čp. 50, a Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická čp. 108, Slezská Ostrava, byly v souladu s § 229 odst. 1 tr. ř. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a poškozená M. B. a nezletilá odvolání, přičemž k odvolání obou poškozených Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. 5 To 428/2014 podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody, jimž podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly tyto poškozené odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. S přihlédnutím k ustanovení § 265 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené M. B. a nezletilou, odkázal s jejich nároky na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních. V souladu s § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.

Citované usnesení napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l), jehož naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože rozhodnutí nalézacího soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tedy byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Projednávaná věc nebyla podle obviněného jednoznačně objasněna natolik, aby bylo možno jej uznat vinným předmětným přečinem. Skutková zjištění soudu neodpovídají v řízení provedeným důkazům, které soudy hodnotily tendenčně v neprospěch obviněného bez řádného zdůvodnění. Bylo porušeno právo obviněného na řádnou obhajobu a spravedlivý proces, neboť soud nevyhověl důvodným návrhům na provedení důkazů. Obviněný zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu, že zadní okénko pracovního stroje bylo otevřené (jak vyplynulo z protokolu o ohledání místa činu pořízeného policií) a nesouhlasí s tím, že odvolací soud vykonstruoval ničím nepodloženou domněnku, že obviněný s ním manipuloval, vkradl se do něj, otevřel zadní okénko, aby si připravil svou obhajobu, když podle fotek svědka M. Ž. bylo zavřené. Zároveň s poukazem na výpovědi jednotlivých svědků poukazuje na nesrovnalosti o času pořízení fotografií svědkem Ž. Odvolací soud tak konstruuje skutkový děj, který nalézací soud nepovažoval za reálný a ve svém rozsudku se mu proto po výslechu svědků ani nevěnuje. Sám nalézací soud uzavřel, že obviněný neprokázal svoji vinu a odvolací soud jeho pochybení k odvolací námitce obviněného nijak neodstranil. Nalézací soud spatřuje zavinění obviněného v tom, že nedal znamení o pokračování přerušené práce po ukončení jeho telefonátu, v důsledku čehož přivodil poškozenému smrtelná zranění, což nemá oporu v provedeném dokazování, není ani zřejmé, jak k tomuto závěru dospěl, když na tuto skutečnost nebyl obviněný ani dotazován.

Na strojníkovi nelze rozumně požadovat, aby kontroloval nastavení stroje a vyhověl všem technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz, stejně tak jako nelze po řidiči motorového vozidla požadovat, aby ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, po každém, byť malicherném zastavení vozidla (po telefonování, konzumaci tekutin apod.), aby podstupoval všechny kontrolní úkony uvedené v návodu na obsluhu stroje (zda neuniká provozní kapalina, funguje veškeré osvětlení, odpovídá hloubka dezénu pneumatik atd.). Tím spíše za situace, kdy byl obviněný celou dobu v kabině stroje, běžel motor, byl jedinou osobou oprávněnou k manipulaci se strojem ve voze, a nic nenasvědčovalo tomu, že by došlo k jakékoli změně. Obviněný zkontroloval stroj ráno před započetím prací, což je v souladu se stranou 100 návodu k použití nakladače, tedy před začátkem pracovní činnosti se strojem ověřil volbu schématu ovládání (1 nebo 2) a indikátor přepínacího ventilu za levým zadním kolem, což má učinit v okamžiku, kdy usedne na počátku směny za stroj a započne na pracovišti vykonávat práci. Obviněný tedy věděl, že ráno volbu schématu zkontroloval a celý den s nastaveným a jemu vyhovujícím režimem pracoval až do nešťastné nehody. S nahodilou změnou schématu ovládání se obviněný nikdy nesetkal, znalcem i svědky byla taktéž prakticky vyloučena, nemohl tedy rozumně přepokládat, že by některým ze svých pohybů mohl funkce ovládání změnit. Obviněný tudíž má za to, že neporušil žádné povinnosti jemu uložené při obsluze stroje, naopak postupoval podle návodu na jeho obsluhu i v souladu s obecně závaznými předpisy.

Obviněný dále rozporuje závěr soudu o naplnění zavinění ve formě vědomé nedbalosti, neboť nemohl předvídat, že poškozený vstoupí do výkopu za současného chodu rypadla, jehož lžíce byla neukotvená přímo nad výkopem z důvodu manipulace poškozeného s ní. Obviněný popsal své pracovní zařazení jako strojníka a poškozeného jako instalatéra, kteří oba byli poučeni o bezpečnosti práce a byli předem dohodnuti, kdo a jakou práci bude vykonávat. Obviněný tedy nemohl očekávat, že poškozený bude jednat natolik nezodpovědně a v příkrém rozporu s předpisy o bezpečnosti práce, bez upozornění vstoupí do kabiny stroje, aniž na to upozornil obviněného jako strojníka, změní ovladače stroje, manipuluje se strojem, nevrátí ovladače stroje zpět do používané pozice, ponechá lžíci lopaty v zakázané poloze a vstoupí do výkopové jámy, ačkoli je povinností zaměstnance nezdržovat se v dosahu ramene rypadla, je-li stroj v chodu. Obviněný spoléhal na to, že poškozený bude dodržovat své povinnosti a stanovená pravidla, a nikoli že bude zasahovat do působnosti obviněného v oblasti stroje. Nikdy v minulosti se tak poškozený nechoval, vždy si s obviněným předem dojednali postup prací a obviněný se tak mohl důvodně domnívat, že se poškozený nachází u vozíku a čeká na jeho příjezd se strojem, aby mohl obviněnému pomoci. K naplnění vědomé nedbalosti se vyžaduje, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se tento příčinný vztah může rozvinout, což nelze po obviněném vyžadovat, neboť si nemohl představit naznačenou shodu nešťastných okolností a porušení předpisů poškozeným. Povinnost prohlédnout stroj a zkontrolovat technické funkce lze přirovnat k povinnosti řidiče prohlédnout před jízdou vozidlo, jeho vybavení, výstroj a zjištěné závady odstranit, což se vztahuje k okamžiku před počátkem jízdy anebo po mimořádné události (například náraz vodidla na překážku). Tuto povinnost však řidič nemá před každým jednotlivým vjetím na silnici, například při provozu traktoru v zemědělství, při odvozu zeminy nákladním autem na stavbě, při každém výjezdu z provozních prostor podniku na veřejnou komunikaci (srov. R 2/1969). Stejně tak ve srovnání s provozem silničního provozu lze na nyní posuzovaný případ vztáhnout oprávnění účastníka silničního provozu očekávat od ostatních účastníků silničního provozu dodržování stanovených pravidel, tedy nemožnost jeho účastníka porušujícího pravidla tohoto provozu očekávat dodržení pravidel od ostatních účastníků, jestliže jim to znemožnil s ohledem na charakter a závažnost svého porušení pravidel silničního provozu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. 5 Tdo 1173/2004). S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001 sp. zn. 3 Tz 182/2001 obviněný uvedl, že existují určité hranice okolností, které lze či nelze předvídat, a je nutné vycházet z existujících objektivních skutečností, nikoli pouze těch hypotetických. V jednání obviněného tak nelze shledat ani znaky nevědomé nedbalosti.

Obviněný vytýká zejména odvolacímu soudu, že neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství k posouzení, zda okolnost, že poškozený na hlavě neměl ochrannou přilbu, měla vliv na vznik smrtelného následku, či zda by vznikla zranění na hlavě poškozeného, i když by byl chráněn přilbou. Soud se spokojil jen s pitevní zprávou MUDr. D., Ph.D., která však neposkytuje spolehlivý podklad pro užitou právní kvalifikaci obviněného a jeho odsouzení. Odvolací soud tak nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. 5 Tdo 428/2014 a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že jeho podstatným rysem je, že zde uváděné námitky byly uplatněny obviněným v rámci jeho obhajoby již v předcházejících fázích trestního řízení. Opakuje-li obviněný v dovolání námitky, vesměs skutkového charakteru, o něž opíral svůj řádný opravný prostředek, je třeba mít na zřeteli setrvalou rozhodovací praxi dovolacího soudu v obdobných případech, že je takové dovolání zpravidla odmítáno s ohledem na zvláštní povahu dovolacího řízení, jež je určeno ke zjišťování a nápravě specifických vad podřaditelných pod některý z dovolacích důvodů definovaných v § 265b tr. ř. a nikoli k všeobecnému komplexnímu přezkumu meritorního rozhodnutí, k čemuž dovolatel obsahem svého mimořádného opravného prostředku směřuje.

Dovolatel zpochybňuje správnost právních závěrů nalézacího soudu, avšak fakticky svou argumentaci zakládá na zpochybňování skutkových závěrů, k nimž dospěl soud na základě výsledků dokazování, a jejich nahrazování odchylnými skutkovými východisky, jež odpovídají zamýšlenému podlomení právních závěrů soudu prvního stupně. Lze proto plně odkázat na podrobné hodnocení provedených důkazů, které je popsáno zejména v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu. K tvrzením obviněného se vyjádřil soud druhého stupně velmi podrobně a přiléhavě, důkladně se zabýval v odvolání uplatněnými výhradami a vyrovnal se s nimi způsobem nevzbuzujícím pochybnosti. Námitky, byť i právní povahy, které vycházejí z odchylného vymezení skutkového základu oproti závěrům soudu, jsou námitkami skutkovými, nikoli právními, a podle státní zástupkyně nemohou být podkladem pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve věci nelze zaznamenat ani kategorii tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud řádně odůvodnil zamítnutí návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem k použití ochranné helmy a ochranné vesty poškozeným, když poukázal na stávající znalecký posudek z odvětví soudního lékařství, z něhož se podává, že poškozený byl zasažen lžící pracovního stroje v místech, která nejsou helmou chráněna, a ochranná reflexní vesta by nezabránila vzniku smrtelného zranění. Soudy postupovaly v předmětné věci v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jej obviněný R. Ch. podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ vydání jiného než navrhovaného rozhodnutí (viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného směřující do usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2015 sp. zn. 5 To 428/2014 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Obviněný jej uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písm. g).

Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno,v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).

V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).

Nejvyšší soud po přezkoumání ve věci vydaných rozhodnutí a obsahu trestního spisu se ztotožňuje s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání, že obviněný po celou dobu trestního řízení setrvává na své obhajobě a znovu i ve svém dovolání předkládá odlišnou verzi průběhu skutkového děje a rozporuje skutková zjištění obou soudů nižších stupňů. Jedná se o jeho námitky týkající se skutečnosti, zda zadní okno rýpadla-nakladače bylo zavřené či otevřené, a kdy byly pořízeny fotografie tohoto stroje svědkem M. Ž. Takové námitky však nemají právní charakter, tudíž neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále je třeba konstatovat, že návrhem obhajoby na doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství ohledně zabránění vzniku smrtelného poranění poškozeného, kdyby měl na hlavě ochrannou přilbu, se soud druhého stupně zabýval a vysvětlil, proč takovému návrhu nevyhověl, nejedná se tedy o tzv. opomenutý důkaz, jenž by zapříčinil porušení práva obviněného na spravedlivý proces, kdy je nutno rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).

Obviněný se opakovaně obhajuje tím, že po dobu jeho telefonátu v délce 1:57 minuty, kdy byl otočen zády k zasypávanému výkopu, poškozený stihl zezadu vylézt ze zadní strany ke kabině rypadla, jak obviněný předvedl během vyšetřovacího pokusu, aniž by to obviněný zpozoroval, přestože je v kabině místo maximálně na otočení sedadla strojníka, a poškozený by tak musel být v těsné blízkosti od zad obviněného, nahnul se dovnitř, přepnul ovládání chodu lžíce, pohnutím joysticku zvedl lžíci ze země, z níž posléze vysypal naložený písek, slezl z kabiny, poodešel od stroje, obviněný se mezitím otočil zpět obličejem k výkopu, viděl podle svého vyjádření poškozeného opodál od lžíce, přestože zároveň uvedl, že v jeho zorném poli nebyl (viz výpověď obviněného, protokol o hlavním líčení konaném dne 20. 5. 2014, č. l. 4), a během pár sekund, kdy si obviněný překontroloval mobil a strčil si jej do kapsy, z tohoto místa poškozený přeběhl přímo pod lžíci, aniž by jej obviněný spatřil, a uviděl ho až po pádu lžíce na hlavu poškozeného.

Při odhlédnutí od tvrzení obviněného o manipulaci poškozeného se strojem, ke které nebyl oprávněn, a obviněný byl ostatně povinen zajistit, aby tak neučinil, tedy aby do stroje nevstupovaly žádné jiné osoby či nezasahovaly do jeho chodu, podstatou stíhaného jednání obviněného je zejména porušení důležité povinnosti obviněného spočívající v tom, že v okamžiku, kdy chtěl opět započít s prací se strojem poté, co nevěnoval pozornost dění ve výkopu a ztratil kontrolu nad stavem pracovní plochy (poté, co přerušil pracovní činnost v podobě vysypávání písku do výkopu, otočil se o 180° zády k výkopu, telefonoval a posléze se otočil zpět za současného chodu motoru), se nijak nepřesvědčil, jak sám přiznal během vyšetřovacího pokusu dne 26. 9. 2013, zda se u lopaty a v ochranné zóně stroje nikdo nenachází. Tím spíše za předpokladu, že se nejednalo o výkopové práce za přítomnosti velkého množství zde se nacházejících osob, tudíž byl obviněný povinen toliko zkontrolovat, kde se nachází jediná osoba, a to poškozený. Pokud jej nikde neviděl, měl na něj, jak správně dovodily oba soudy nižších stupňů, zavolat či zatroubit na znamení se započetím prací, popřípadě vystoupit z kabiny stroje a sám se za situace, kdy poškozeného neviděl, přesvědčit, kde se nachází, což obviněný neučinil. Poškozený proto nemohl s ohledem na dané okolnosti případu po přerušení práce obviněným dostatečně zjistit, kdy bude obviněný pokračovat v práci s rypadlem-nakladačem. Obviněný naopak započal s pracemi ihned poté, co si schoval mobilní telefon, a bez řádné kontroly pracovní plochy stroje zjistil, že lopata je nahoře, ačkoli si myslel, že ji před telefonátem zanechal na zemi, a byla současně vysypána, přestože ji nechal naloženou pískem, jak tvrdil. Již tato pro něj vyvstalá překvapivá situace jej o to více měla vést k jednoznačnému závěru, že by mohlo být se strojem něco v nepořádku, že mohlo dojít ke změně nastavení nebo jednoduše proto, že si sám obviněný nebyl jist, v jaké poloze lopatu nad výkopem zanechal. Jednalo se tak právě nikoli o kontrolu nastavení stroje při každém přerušení práce, ale o mimořádnou situaci naznačenou obviněným v jeho dovolání, kdy je třeba znovu prohlédnout stroj a zkontrolovat jeho technické funkce, i když stejnou kontrolu stroje provedl před začátkem pracovní směny. Obviněný si tedy měl ověřit volbu schématu (1 nebo 2) a zkontrolovat indikátor přepínacího ventilu za levým kolem na základě výstrahy obsažené na straně 100 Návodu k použití nakladače 420E, 430E, 432E, 434E, 442E a 444E (dále jen „Návod”), neboť jak je zde uvedeno, nepochopení funkce ovládání může mít za následek vážný nebo smrtelný úraz.


Soud prvního stupně ve smyslu § 143 odst. 2 tr. zákoníku při právní kvalifikaci porušení důležité povinnosti náležitě odkázal na § 106 odst. 4 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (v odůvodnění jeho rozsudku je zřejmá písařská chyba, když je zde uvedeno ustanovení § 104 odst. 4 písm. c) tohoto zákona), podle něhož je každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Dalším na věc dopadajícím předpisem je pak především nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (dále jen „nařízení vlády”), podle něhož obviněný před opětovným započetím prací nezkontroloval jako strojník pracovní plochu a nezjistil, kde se nachází poškozený, který montoval potrubí a zajišťoval rozmístění písku s pokládáním folie, čímž porušil svou povinnost zajistit, aby se při provádění výkopových prací nikdo nezdržoval v ohroženém prostoru, zejména při souběžném strojním a ručním provádění výkopových prací, při ručním začišťování výkopu nebo při přepravě materiálu do výkopu a z výkopu. Není-li v průvodní dokumentaci stroje stanoveno jinak, je prostor ohrožený činností stroje vymezen maximálním dosahem jeho pracovního zařízení zvětšeným o 2 m. (viz bod 6 části IV Provádění výkopových prací Přílohy 3 nařízení vlády). Neměl-li jako obsluha stroje při souběžném strojním a ručním provádění výkopových prací na jednom pracovním záběru dostatečný výhled na všechna místa ohroženého prostoru, byl povinen podle bodu 7 části IV Provádění výkopových prací Přílohy 3 nařízení vlády, nepokračovat v práci se strojem, což však neučinil. Zároveň porušil povinnost vykázat všechny pracovníky ze stroje a z pracovní plochy a ujistit se, než začne pohybovat se strojem, že nedojde k ohrožení osob (viz strana 23 Návodu).

Z výše uvedených skutečností tak lze dovodit zavinění dovolatele v podobě vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný si jako zkušený strojník byl vědom svých shora naznačených povinností, byl proškolen a přezkoušen z bezpečnosti práce, technických aspektů a bezpečného užívání rýpadla-nakladače Caterpillar 432E a byl seznámen s Návodem, přesto dostatečně nezkontroloval pracovní plochu stroje, započal s prací, aniž by zjišťoval, kde se v tomto okamžiku nachází poškozený, kterého neviděl, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že při nesplnění shora vytyčených povinnosti strojníka neohrozí poškozeného na zdraví či životě, a spustil hloubkovou lopatu přímo na hlavu poškozeného, čímž došlo ke vzniku jeho zranění neslučitelných se životem a k jeho smrti. Nalézací soud sice nesprávně dovodil na straně 11 odůvodnění odsuzujícího rozsudku nepřímý úmysl obviněného, což však následně odvolací soud korigoval s tím, že se pochopitelně jedná o nesprávný právní závěr, když byl obviněný uznán vinným nedbalostním trestným činem. Nejvyšší soud pak toliko doplňuje, že jednání obviněného, který před započetím dalších výkopových prací neověřil správné nastavení stroje a zejména pak nezkontroloval, zda se na pracovní ploše nenachází další osoba, vypovídá o nedbalostním zavinění jmenovaného při naplnění vědomostní formy. Obviněný ze své praxe, návodu k obsluze stroje a školení, které podstoupil, musel vědět, že porušením příslušných povinností může narušit zákonem chráněný zájem, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že k takovému narušení nedojde (§ 16 odst.1 písm. a) tr. zákoníku).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného R. Ch. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v části dovolání uplatnil námitky, které pod uplatněný dovolací důvod nespadají, a ve zbytku je uplatnil zjevně neopodstatněně. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).




V Brně dne 4. 2. 2016




JUDr. František Hrabec
předseda senátu



Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1607/2015, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1607.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies