20 Cdo 3316/2015

22. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 30
  • OSŘ - § 138 odst. 1
  • OSŘ - § 241

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce J. K., P., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pelhřimově,se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, identifikační číslo osoby 00024651, o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 245/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 20. 5. 2013, č. j. 54 Co 216/2013-132, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


Odůvodnění:


Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. 1. 2013, č. j. 12 C 245/2010-122, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí. Uvedl, že žalobce se opětovně snaží dosáhnout vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, jež byly či jsou předmětem jiného řízení. Žalobcem specifikované nemovité věci byly předmětem pouze výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 5 E 2597/2002, které již bylo pravomocně skončeno, a žalobce již jednou byl se svým návrhem na vyloučení nemovitých věcí z tohoto výkonu rozhodnutí neúspěšný. Ze strany žalobce se proto jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, soudní poplatek nadto činí 1 000 Kč a taková částka nemůže žalobce ohrozit v uspokojování jeho základních potřeb.Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by žalobce byl právnicky vzdělán. Žalobce v dovolání a následně v podání ze dne 30. 12. 2015, podaném na poštu dne 4. 1. 2015 a doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 1. 2016, požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení, a tedy prvotním cílem dovolatele je zajistit si zastoupení pro řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.

V souladu s § 138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Ze spisu, resp. ze zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že není vedeno žádné řízení o výkon rozhodnutí, jehož předmětem by byly nemovité věci specifikované ve vylučovací žalobě a kde by jako oprávněná vystupovala Česká republika – Okresní soud v Pelhřimově. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. 743 pro k. ú. B. byl pravomocně zastaven, stejně tak vylučovací žaloba, jíž se žalobce po České republice – Finančnímu úřadu v Pelhřimově domáhal vyloučení nemovitých věcí z tohoto výkonu rozhodnutí, byla pravomocně zamítnuta. Za takových okolností je zřejmé, že vylučovací žalobě nemůže být vyhověno a ze strany žalobce se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tedy i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro toto nalézací řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.

K žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání Nejvyšší soud připomíná, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z takového dovolání se neplatí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014 (uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, č. j. 26 Cdo 3316/2015-194), Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. února 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3316/2015, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3316.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies