20 Cdo 213/2016

23. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 57 odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou ve věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. et Bc. Michalem Roubíkem, advokátem, sídlem třída Legií 413, 393 01 Pelhřimov, proti žalované Mrazo Tábor s.r.o., sídlem Družstevní 348, 390 02 Tábor – Čekanice, identifikační číslo 26022672, pro vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově, pod sp. zn. 6 C 15/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 24. 6. 2015, č. j. 15 Co 331/2015 - 129, takto:


I. Dovolání se odmítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovoláním napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 4. 2015, č. j. 6 C 15/2011-118, jímž odmítl podání odvolatele, doručené Krajskému soudu v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci dne 28. 6. 2010, ohlášené jako „zaslání vylučovací žaloby na vyloučení prodávaných nemovitostí z výkonu rozhodnutí“ (později identifikovaných jako „stavby stojící na pozemku č. 59, rozestavěné, nezkolaudované a nezapsané na LV č. 743 pro obec a k. ú. B.“), a to pro formální i obsahové vady, které dovolatel, i přes výzvu soudu, neodstranil.

Dovolání podal dovolatel nejprve jakožto blanketní (dne 10. 7. 2015), v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a poté, ač nadále nezastoupen (dne 1. 9. 2015), dovolání doplnil sdělením, že s usnesením odvolacího soudu „nesouhlasí“, a požadavkem, aby je Nejvyšší soud zrušil; co do přípustnosti dovolání uvedl, že ji „spatřuje v § 237 o. s. ř.“.

Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 9. 9. 2015, č. j. 6 C 15/2011-149, dovolateli přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu pro dovolací řízení zástupce – advokáta Mgr. et Bc. Michala Roubíka. Usnesení bylo odvolateli doručeno dne 22. 9. 2015 a jeho zástupci do datové schránky dne 21. 9. 2015; ten v podání ze dne 22. 9. 2015 uvedl toliko, že se s dřívějším dovoláním dovolatele „ztotožňuje“.

Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 1. 1. 2014 (čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), tj. včetně zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), a odmítl je podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., jestliže – mimo jiné, zde však zvláště – neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o něj doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele (§ 241 o. s. ř.) a požádal-li dovolatel před uplynutím dvouměsíční zákonné dovolací lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží mu tato lhůta až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V daném případě tato lhůta skončila dne 22. 11. 2015 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.).

Jde o lhůtu propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nemůže.

Neodstraněné vady dovolání vyjmenované v ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř., tj. i vada spočívající v nedostatku vymezení, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, představují překážku, pro niž nelze v řízení dále pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Ta nastala i v dané věci.

Ani jedno z původních vlastnoručních podání odvolatele totiž tuto podmínku řádného podání nesplňuje; pouhý poukaz na ustanovení § 237 o. s. ř., vtělený do v pořadí druhého podání dovolatele, samozřejmě nepostačuje.

Již jen nad tento rozhodný rámec se poznamenává, že údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se ani z druhého (již opožděného) doplnění dovolání dovolatelovým zástupcem – i kdyby k němu mohlo být přihlíženo (viz výše)
– nepodává; argumentace tam vyjádřená zcela míjí rozhodný obsah napadeného usnesení odvolacího soudu, jímž je – toliko – dovozený závěr o vadě dovolatelova původního návrhu v podobě jeho neurčitosti, resp. nesrozumitelnosti (promiscue návrh na vyloučení věci z exekuce a návrh na její zastavení pro nepřípustnost), zatímco zástupce dovolatele vychází z představy, že soud mylnou kvalifikací žaloby jako excindační ji nesprávně „zamítl jako nedůvodnou“. Nehledě na tento mimoběžný předpoklad, v doplnění dovolání se jen tvrdí, že odvolací soud rozhodl nesprávně, a že dovolací soud má rozhodnout oproti němu jinak, což splnění požadavku identifikovat podmínky přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř. – ani v obecné poloze – nezakládá, a to očividně.

Výše předznačený závěr, že dovolání musí být odmítnuto, je tak odůvodněn; Nejvyšší soud pak rozhodl předsedou senátu a se stručným odůvodněním podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, § 243f odst. 2 a 3 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2016


JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 213/2016, ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.213.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies