23 Cdo 1595/2014

26. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, IČO 25589644, insolvenčního správce dlužníka CS Expres, a.s., se sídlem v Brně, Vlhká 170/14, PSČ 602 00, IČO 25250159, zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 01, proti žalovaným 1. EXPRES ONE s.r.o., se sídlem v Dolní Rovni 288, PSČ 533 71, IČO 28787102, 2. Ing. M. D., 3. FOFR logistické družstvo, se sídlem v Humpolci,Lnářská 1636, PSČ 396 01, IČO 28114485, všem zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o ochranu před nekalosoutěžním jednáním, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 48/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, takto:



I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.





Stručné odůvodnění:(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)




Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř.Přípustnost dovolání žalobkyně dovozovala z ustanovení § 237 o. s. ř., když měla za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žádnou takovou otázku výslovně neformulovala, nicméně z obsahu dovolání vyplývá, že má jít o otázku, zda skutečnost, že je prohlášen konkurs na majetek dlužníka – původní žalobkyně ve sporu, způsobuje, že další pokračování v řízení o zdržovacím nároku (proti nekalosoutěžnímu jednání) je nadbytečné a případné rozhodnutí neúčelné, neboť uložení omezující povinnosti žalovaným je již bez významu.

I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 však platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním vůbec zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, in www.usoud.cz). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek (závěrů odvolacího soudu) za tohoto stavu správnost rozhodnutí ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud své rozhodnutí opřel o dva alternativní důvody – jednak o řešení uvedené právní otázky, jednak na tom, že jednání, jehož zdržení se žalobkyně požadovala, nepovažoval samo o sobě za závadné.

Přestože každý z těchto závěrů obstojí - v případě jeho správnosti - jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatelka druhý z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotvírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání prvního závěru odvolacího soudu, neboť správnost meritorního výroku rozhodnutí ovlivnit nemůže.

Namítá-li dovolatelka vady řízení či nesprávnost skutkových zjištění, pak dovolací soud připomíná, že přípustnost dovolání mohou založit jen právní otázky podle § 237 o. s. ř. Ve vztahu ke skutkovým námitkám pak připomíná, že v případě přípustnosti dovolání je dovolací soud nadto vázán skutkovými zjištěními, které byly učiněny v předcházejícím řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 26. února 2016


JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu



Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1595/2014, ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1595.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies