23 Cdo 3640/2015

18. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MAXXNET.cz s.r.o., se sídlem v Opavě, Předměstí, Nákladní 70/4, PSČ 746 01,IČO 29459711, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01, proti žalované OpavaNet a.s., se sídlem v Opavě, Příčná 2828/10, PSČ 746 01, IČO 25860011, zastoupené Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 3/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2015, č. j. 4 Cmo 316/2014-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Hulvy, advokáta, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01.


Stručné odůvodnění:(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)


Dovolání žalované, k němuž se žalobkyně vyjádřila, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2015, č. j. 4 Cmo 316/2014-155, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (jehož rozhodné znění, do 31. prosince 2013, se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř.Dovolatelka měla za to, že dovolání je přípustné z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva a otázky hmotného práva, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.

Z obsahu dovolání jako první vyplývá otázka, zda lze zpochybnit věrohodnost žalobkyní navržených a v řízení slyšených svědků, z jejichž výpovědi soud prvního stupně činil skutková zjištění, pomocí důkazů uplatněných v řízení před odvolacím soudem, které „shodou okolností“ mají prokazovat, že skutkový stav, o němž tito svědci vypovídali, byl ve skutečnosti jiný, než jak jej tito svědci popsali.

Tato otázka však již byla Nejvyšší soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v minulosti řešena. Odvolací soud správně odkázal na usnesení ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 3774/2015, ve kterém dovolací soud připomenul, že jeho judikatura je ustálena v názoru, že zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy „křivě“), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod č. 175, rozsudek ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4136/2009, uveřejněný pod č. 95/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 14. července 2010, sp. zn. 26 Cdo 2529/2009, rozsudek ze dne 9. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, a rozsudek ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 2421/2013).

Odvolací soud se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil. První uvedená otázka proto nevyvolává přípustnost dovolání.

Jako druhá z obsahu podání vyplývá otázka, zda je či není klamavé takové reklamní sdělení, kterým se typově inzeruje nabídka poskytnutí služby na rok zdarma za situace, kdy inzerent požaduje uzavření dvouleté smlouvy (resp. zda jsou splněny podmínky přípustné srovnávací reklamy, když soudy obou stupňů dospěly k závěru, že ostatní podmínky splněny jsou). Dovolatelka má za to, že nabízení dvou produktů za cenu jednoho je běžnou reklamní či prodejní strategií.

Pouze na této otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Závěr o klamavosti byl učiněn rovněž ve spojení s tím, že nabídka vyvolávala dojem, že je určena pouze zákazníkům stávajících poskytovatelů internetového připojení pod podmínkou ukončení smlouvy s těmito poskytovateli, a na skutečnosti, že podmínka vázanosti smlouvy na dva roky je v informaci zamlčena.

Ani druhá uvedená otázka proto nezakládá přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 234f odst. 3 věta poslední o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 18. února 2016


JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3640/2015, ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3640.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies