22 Cdo 165/2016

23. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 525, proti žalované A. V., zastoupené JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 C 210/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. října 2015, č. j. 12 Co 409/2015-68, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. září 2015, č. j. 20 C 210/2015-50, zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. října 2015, č. j. 12 Co 409/2015-68, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Zdůrazňuje, že žalobce je zastoupen advokátkou a ona sama nemá na to, aby si mohla právní služby zaplatit. Oba soudy dostatečně nerespektovaly § 30 a § 138 o. s. ř., když ji při jejích poměrech zástupce neustanovily, nesprávně a nedostatečně vyhodnotily její finanční situaci, nepřihlédly k tomu, že žalovaná řízení nevyvolala a na dohodu s žalobcem přistoupit nelze. Nesouhlasí s tím, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením skutkově a právně jednoduchým. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalované ustanoví zástupce pro řízení, nebo aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve smyslu s § 210 odst. 1 větou druhou o. s. ř. nebylo dovolání žalobci doručováno.

Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)].

V posuzovaném případě není dovolání přípustné z toho důvodu, že dovolatelka v dovolání nevymezila otázku přípustnosti dovolání, přičemž tato otázka se nepodává ani z jeho obsahu. Obsahem dovolání je toliko obecná polemika s rozhodnutím odvolacího soudu, jímž nebyl žalované ustanoven zástupce z řad advokátů, na něhož má mít podle svého přesvědčení nárok. Relevantní právní argumentaci, která by závěry odvolacího soudu mohla zpochybnit, však neuvedla.

Jelikož dovolatelka nevymezila žádnou otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 23. února 2016


Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 165/2016, ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.165.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies