21 Cdo 180/2016

26. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. arch. Z. M., zastoupeného Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou č. 1228/38, proti žalovanému Zařízení pro děti - cizince, diagnostickému ústavu, středisku výchovné péče a základní škole, Praha 5, Radlická 30, státní příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 5, Radlická č. 795/30, IČO 86595971, zastoupenému Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 104/14, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 66/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2015 č.j. 23 Co 224/2015-214, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. />

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.7.2015 č.j. 23 Co 224/2015-214 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k břemenu tvrzení a důkaznímu břemenu ve sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3103/2010; ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní rozhledy, roč. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2012 sp. zn. 21 Cdo 1001/2011; k požadavku určitosti výpovědi srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1967 sp. zn. 6 Cz 193/67, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968; k otázce, který z účastníků a v jakém rozsahu má s přihlédnutím k ustanovení § 133a o. s. ř. procesní povinnosti tvrdit a prokázat (a z nich vyplývající břemena tvrzení a důkazní) skutečnosti, v nichž lze spatřovat diskriminační jednání podle ustanovení § 16 zákoníku práce, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněný pod č. 108 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 867/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2012 sp. zn. 21 Cdo 572/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatel výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů a proti jejich hodnocení důkazů (zejména namítá-li nevěrohodnost svědeckých výpovědí vedoucích pracovníků žalovaného, nesouhlasí-li s rozsahem dokazování, uvádí-li, že nebyl seznámen s organizační změnou) a namítá-li nepřesvědčivost rozsudku odvolacího soudu a skutečnost, že ho soudy nevyzvaly k doplnění "nečitelného" podání ze dne 15.4.2015], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 180/2016, ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.180.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies