29 Cdo 5401/2015

25. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 106 odst. 1
  • 216/1994 Sb. - § 2 odst. 1
  • 216/1994 Sb. - § 2 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s.. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54,proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, PSČ 709 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 329/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2015, č. j. 2 Cmo 96/2015-92, takto:




Dovolání se odmítá.




O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. července 2015, č. j. 2 Cmo 96/2015-92, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 28. ledna 2015, č. j. 55 Cm 329/2014-74, jímž Městský soud v Praze zamítl „námitku rozhodčí smlouvy vznesenou žalovaným v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“. Odvolací soud − odkazuje na ustanovení bodu 6.1 smlouvy o zajištění blankosměnkou, uzavřené dne 1. srpna 2012 mezi žalobkyní a společností OLYMPS DOOR s. r. o. (dále jen „společnost“ a „smlouva o zajištění blankosměnkou“) a cituje ustanovení § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 2 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon“) − uzavřel, že žalovaný nebyl stranou smlouvy o zajištění blankosměnkou a „dohodu o tom, že spory z této smlouvy či v souvislosti s ní vzniklé budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vůbec neuzavřel“. Prohlášení žalovaného (jako avalisty) ze dne 1. srpna 2012 za „dohodu se žalobkyní o tom, že spory mezi nimi coby účastníky směnečného vztahu směnkou založeného budou řešeny v rozhodčím řízení“, považovat nelze.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – odporuje závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009. Z označeného rozhodnutí – pokračuje dovolatel – vyplývá jednoznačný závěr, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o zajištění blankosměnkou se vztahuje i na žalovaného.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 2351/2007, uveřejněném pod číslem 2/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usneseních ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3969/2013, ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3727/2014 a ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3495/2015.

O tom, že v poměrech projednávané věci žalobkyně a žalovaný (jako směnečný rukojmí) dohodu o pravomoci rozhodce (rozhodčího soudu) k projednání věci, jež by odpovídala požadavku plynoucímu z ustanovení § 3 zákona, neuzavřeli, pochybnosti nejsou.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že i v dovolatelem zmiňovaném rozsudku sp. zn. 23 Cdo 111/2009 uzavřel, že spor mezi ručitelem a věřitelem by bylo možné rozhodovat v rozhodčím řízení pouze v případě, že ručitel a věřitel projevili vlastní vůli přenést pravomoc o rozhodování sporu mezi nimi do rozhodčího řízení. Navíc v odkazované věci dovolací soud posuzoval poměry ručitele a nikoli směnečného rukojmího.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.




V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5401/2015, ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5401.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies