25 Cdo 963/2014

24. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 421a
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Zdeňkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalované Litomyšlské nemocnici, a. s., se sídlem v Litomyšli, J. E. Purkyně 652, IČO 27520579, zastoupené Mgr. Jitkou Kocourkovou, advokátkou se sídlem v České Třebové, Nádražní 329, o 179.644,- Kč s příslušenstvím, za účasti ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, jako vedlejší účastnice na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 149/2009, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 9. 2013, č. j. 22 Co 126/2013-429, takto:


I.Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Dovolání žalované se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, č. j. 5 C 149/2009-348, uložil žalované zaplatit žalobkyni 61.000,- Kč s příslušenstvím, co do částky 179.644,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 3. 1. 2011, č. j. 22 Co 371/2010-235, jeho původní zcela zamítavý rozsudek ze dne 31. 5. 2010, č. j. 5 C 149/2009-208, pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o implantaci refrakčních čoček za částku 61.000,- Kč, jimiž měly být odstraněny všechny její oční vady. Zákrok se však nezdařil, původní stav 1,5 dioptrie na každém oku se zhoršil tak, že na pravé oko, pro něž musela být vyrobena zvláštní čočka, neviděla nic ani na blízko ani na dálku, celkově vše vidí jakoby zamlženo a na 15 m nic nerozpoznává. Nabídku na výměnu čočky nepřijala. Soud dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila povinnosti podle inominátní smlouvy (s prvky smlouvy o dílo a smlouvy o opravě a úpravě věci), kterou s žalobkyní uzavřela, ta ji v záruční době podle § 646 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, platně zrušila a má nárok na vrácení peněžitého plnění ve výši 61.000,- Kč. Naopak z důvodu, že implantované čočky nelze bez vážného poškození vidění z očí vyjmout, nelze trvat na požadavku jejich vrácení. Žalobu ohledně dalších částek, a to 2.070,- Kč za zakoupení brýlí, 7.574,- Kč za provedená oční vyšetření včetně odstranění fibrózy na pravém oku, 50.000,- Kč bolestného a 120.000,- Kč náhrady za ztížení společenského uplatnění, vyplývající z odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák., soud zamítl, neboť žalovaná nezavinila zhoršení zraku žalobkyně. Lékaře je nutno postihovat pouze za taková poškození pacienta, k nimž došlo proto, že zdravotní péče nebyla poskytnuta „lege artis“. V dané věci nebylo zjištěno žádné pochybení při provádění měření, při vyšetření žalobkyně, při objednávání požadovaných čoček ani při následné operaci či při pooperačních vyšetřeních. Příčin vedoucích ke zhoršení zrakových schopností žalobkyně mohlo být podle znalců více, např. vznik pooperační sekundární katarakty, tzv. refrakční pooperační překvapení, neschopnost mozkové adaptace na víceohniskovou implantovanou čočku či technické možnosti implantace multifokální nitrooční čočky a jejího předoperačního výpočtu. Zároveň nebylo prokázáno, že by voperované čočky byly vadné, ani to, že by vznik škody zapříčinilo použití nějakých nástrojů.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 11. 10. 2012, č. j. 22 Co 190/2012-410, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 61.000,- Kč s příslušenstvím, ve zbývajících výrocích jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Mezi stranami sporu byla uzavřena inominátní smlouva, odpovídající nejvíce smlouvě o dílo, a protože nedošlo ke zlepšení vidění žalobkyně, vznikla neodstranitelná vada díla, vzhledem k níž žalobkyně smlouvu platně zrušila. Soud prvního stupně správně rozhodl o vrácení pouze peněžitého plnění a nikoli implatovaných nitroočních čoček, protože by došlo k vážnému poškození zdraví žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem, že nebylo zjištěno, že by žalovaná vzniklou škodu zavinila, nelze však vyloučit, že by mohla odpovídat ve smyslu ustanovení § 421a obč. zák., neboť škoda mohla vzniknout okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, které bylo při plnění závazku použito. V daném případě byly použity přístroje pro výpočet očních vad žalobkyně a výpočet správné nitrooční čočky, dále přístroje pro výrobu čočky a nakonec i věc, která byla při plnění závazku použita, byla samotná implantovaná čočka. Tyto skutečnosti soud prvního stupně při svém rozhodování zcela pominul.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 14. 12. 2012, č. j. 5 C 149/2009-348 (rozhodnutí získalo chybně stejné jednací číslo jako rozsudek ze dne 18. 1. 2012), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 81.644,- Kč s příslušenstvím, co do částky 98.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že ačkoli nebylo zjištěno zavinění žalované na škodě na zdraví, je na místě aplikovat ustanovení § 421a obč. zák. Při měření a výrobě multifokálních čoček, jejichž implantace byla příčinou zhoršení zrakových parametrů u žalobkyně, se pracovalo s mnoha přístroji, u nichž nelze zcela vyloučit možnost odchylky, a jiná zřejmá a jednoznačná příčina škody zjištěna nebyla. Za vznikem škody tak stojí odchylka při výpočtu optické mohutnosti čočky nebo při její vlastní výrobě. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu za ztížení společenského uplatnění, ohodnocené 200 body, přičemž shledal mimořádné okolnosti pro její trojnásobné zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/20001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), celkem tedy 72.000,- Kč. Zároveň uznal účelnými náklady spojené s léčením, které žalobkyně v důsledku odpovědnosti žalované vynaložila na zakoupení brýlí krátce po provedené operaci, na různá oční vyšetření a na odstranění fibrózy, celkem ve výši 9.644,- Kč. Naopak neshledal důvodným nárok na odškodnění za bolest, neboť oční operace byla bezbolestná a žalobkyně po ní nepodstoupila žádný jiný zákrok, který by tuto náhradu opodstatňoval.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 26. 9. 2013, č. j. 22 Co 126/2013-429, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud doplnil dokazování s ohledem na námitku žalobkyně, že ztížení společenského uplatnění nemělo být ohodnoceno podle položky 0330 přílohy č. 2 vyhlášky, ale podle položky 0333, a dospěl v tomto směru k závěru, že v daném případě nelze položku 0333 uplatnit, protože ztráta vlastní čočky je zde kompenzována umělým nitroočním implantátem a nejedná se tak o afakii, ale o artefakii. Jinak se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná odpovídá za vzniklou škodu na zdraví podle § 421a obč. zák., jelikož bylo prokázáno, že ke zhoršení vidění žalobkyně došlo v souvislosti s provedenými očními operacemi, aniž lze jednoznačně zjistit, zda k tomu došlo v důsledku špatné činnosti použitých přístrojů či v důsledku použité věci. Požadavku na nepochybné prokázání, co bylo konkrétní příčinou, zda nesprávné měření či nesprávná čočka nebo jiný důvod, který byl v povaze použitého přístroje či věci, by bylo možno vyhovět pouze tím, že by žalobkyni byly vyoperovány refrakční čočky, které má implantovány. Takový postup je však nepřípustný, neboť by vedl k podstatně většímu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a ještě horším škodám na zdraví. Protože žádný jiný důvod nebyl prokázán ani se nenabízí, lze dovodit, že příčinou zhoršení vidění žalobkyně jsou použité přístroje nebo použitá věc. Správné byly i závěry soudu prvního stupně ohledně ohodnocení ztížení společenského uplatnění, navýšení její náhrady na trojnásobek, účelnosti vynaložených nákladů spojených s léčením a nedůvodnosti bolestného v případě oční operace.

Rozsudek odvolacího soudu, s výjimkou výroku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 98.000,- Kč, napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o.s.ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje především v tom, že v řízení nebylo prokázáno, povaha jakého přístroje, jaká konkrétní vada, jaká jeho chybějící vlastnost, případně jaké jeho typické či charakteristické vlastnosti by měly objektivní odpovědnost podle § 421a obč. zák. založit. V řízení nebyla jediná a výlučná příčina zčásti subjektivně vnímaného stavu žalobkyně jednoznačně určena, jednou z možných příčin mohla být i neschopnost mozkového zrakového centra žalobkyně adaptovat se na zrakový vjem vytvářející multifokální implantáty. Nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozsudku, z nějž vyplývá, že odpovědnost podle § 421a obč. zák. nastává, nelze-li beze vší pochybnosti vyloučit odpovědnost za povahu přístroje. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že při provedených zákrocích na levém i pravém oku žalobkyně nijak nepochybila, neporušila žádnou právní povinnost a ani při vynaložení veškeré péče nemohla odvrátit jakousi neodvratitelnou událost. Nesouhlasí také s trojnásobným zvýšením náhrady za ztížení společenského uplatnění, protože mimořádné okolnosti, které by k takovému navýšení mohly vést, nebyly v řízení prokázány, stejně jako nebyla prokázána účelnost uplatněných nákladů spojených s léčením. S ohledem na to navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ohledně částky 98.000,- Kč napadla dovoláním také žalobkyně, jehož přípustnost podle § 237 o.s.ř. zdůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které jednak nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu zatím vyřešeny, jednak se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Neřešená právní otázka spočívá v tom, zda v případě, kdy žalobkyně musí používat brýle a zároveň jsou implantované čočky nefunkční, lze při bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění vycházet z položky 0330 přílohy č. 2 vyhlášky, nebo z položky 0333. Rozhodujícím je zde ovšem pojem „kompenzace“ a nikoli „artefakie“ či „afakie“, a jelikož implatovaná vadná artefakie ztrátu čočky nekompenzovala, je třeba se přiklonit ke kompenzaci, kterou žalobkyně musí skutečně používat. Další neřešenou otázkou je nepřiznání bolestného v situaci, kdy vypracované znalecké posudky bolestné přiznaly, ale soudy obou stupňů žalobu ohledně tohoto nároku zamítly, ačkoli žalobkyně se zbytečně podrobila operaci a v důsledku toho musela zbytečně snášet veškeré nepříjemnosti předoperačních vyšetření, zákroku i následné rekonvalescence. Žalobkyně také nesouhlasí s pouhým trojnásobkem náhrady za ztížení společenského uplatnění, který pokládá za naprosto nepřiměřený, neodpovídající poškození zdraví na jednom z nejdůležitějších lidských smyslů a v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části změnil tak, že žalobě plně vyhoví.

Ve vyjádření k dovolání žalované pak žalobkyně uvedla, že jeho přípustnost je naprosto nedostatečně zdůvodněna, dále že žalovaná pouze nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, což ale není přípustný dovolací důvod. Jestliže žalovaná stále tvrdí, že škodu nezavinila a nikterak nepochybila, pomíjí, že bylo její povinností své nezavinění prokázat. U objektivní odpovědnosti za škodu se lze zcela logicky ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že operace je v příčinné souvislosti se vznikem škody. Je totiž zcela zřejmé, že nebýt operace, její zrakové schopnosti se nezhoršily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že obě dovolání byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně ani žalované není přípustné.

Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že je není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno či mu byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením nebo změnou takového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96). Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v té části, kde byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 81.644,- Kč s příslušenstvím. Uvedeným výrokem však nebyla žalobkyni žádná újma na jejích právech způsobena, naopak tímto rozhodnutím bylo její žalobě vyhověno, a žalobkyně tedy nemůže mít zájem na zrušení této části rozhodnutí. Nejvyšší soud proto její dovolání v tomto rozsahu odmítl podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o.s.ř.

Žalobkyně dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl mj. potvrzen výrok o zamítnutí žaloby ohledně částky 98.000,- Kč. Jednotlivé složky práva na náhradu škody se ovšem projevují jako samostatné dílčí nároky odvíjející se od odlišného skutkového základu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, publikovaný pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto je s touto jejich samostatností nutné počítat i při rozhodování o přípustnosti dovolání. V posuzovaném případě jde o dva nároky, na náhradu za bolest ve výši 50.000,- Kč a na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 48.000,- Kč, přípustnost dovolání je v tomto rozsahu tedy vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to bez ohledu na to, že v součtu oba žalované nároky převyšují částku 50.000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně také v tomto rozsahu jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř.

Přípustné není ani dovolání žalované, neboť je založeno především na námitkách proti skutkovým zjištěním, na nichž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací řízení je však vyhrazeno pro přezkum otázek hmotného nebo procesního práva a lze je podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 237 o.s.ř. ve spojení s § 241a odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud ve sporu o náhradu škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění vyvolané poruchou zraku) založil svůj závěr, že žalovaná odpovídá podle § 421a obč. zák. (absolutní objektivní odpovědnost toho, kdo plní závazek, resp. poskytuje určitou službu, bez liberačního důvodu) na zjištění, že zraková újma byla vyvolána okolnostmi, které mají původ v povaze implantované oční čočky. Výklad tohoto ustanovení je v souladu s ustálenou judikaturou a námitky žalované zpochybňující zjištěný skutkový stav k příčinám vzniku újmy a ke vztahu příčinné souvislosti se netýkají řešení právní otázky, nýbrž zjištění skutkových, která dovolacímu přezkumu nepodléhají; dovolací námitky zpochybňující hodnocení důkazů a výsledná skutková zjištění proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. Ostatně i otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck). Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

Nejvyšší soud pak odmítl dovolání žalované i v rozsahu zbývajících 9.644,- Kč s příslušenstvím, neboť nárok na náhradu nákladů spojených s léčením je samostatný dílčí nárok odvíjející se od odlišného skutkového základu a dovolání je v tomto rozsahu nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2016

















JUDr. Petr Vojtek














předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 963/2014, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.963.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies