4 Tdo 162/2016 - Podvod

16. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1,3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2016 o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 2 To 139/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 245/2013, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:



Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 2 T 245/2013, byl obviněný P. P. uznán vinným jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1) rozsudku), jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2) rozsudku) a dále dílem dokonaným, dílem nedokonaným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 3) - 7) rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že

1)
„dne 15. prosince 2009 na letišti P. – R. jako pasažér letu ČSA z T. A. do P. ohlásil na přepážce ČSA škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, následně na inventárním listu ze dne 19. prosince 2009 zaslal seznam odcizených věcí v celkové hodnotě 56.072 Kč, jejichž nabytí dokladoval paragonem vystaveným spol. TILAK, a. s., ze dne 29. 11. 2009 na částku 2.500 Kč a čtyřmi účtenkami spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 2. 10. 2009 a 28. 11. 2009 na zboží v hodnotě 46.084 Kč, přestože ke ztrátě věcí od spol. DOLDY s. r. o. nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY s. r. o. nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto z větší části falešných dokladů mu bylo ze strany ČSA dne 15. 1. 2010 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 27.690 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Czech Airlines, České aerolinie a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, škodu ve výši nejméně 25.190 Kč,

2)
dne 3. května 2011 na letišti P. – R. jako pasažér letu Austrian Airlines z P. do V. a letu z V. do P. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, a to maček, ledovcových šroubů, universálního nože Leathermann, návleků, helmy, lezeckých bot a trekových bot v celkové hodnotě 35.583 Kč přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů účtenek, konkrétně jedné od spol. WARMPEACE s. r. o. ze dne 1. 12. 2009 na částku 2.590 Kč a tří od spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 18. 1. 2011 a 21. 1. 2011 na celkovou částku 23.743 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. WARMPEACE s. r. o. a spol. DOLDY s. r. o. nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly těmito společnostmi vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany Austrian Airlines dne 28. 7. 2011 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 30.170 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, škodu ve výši nejméně 26.333 Kč,


3)
dne 28. února 2012 na letišti P. – R. jako pasažér letu ČSA na trase S. – S. P. – F. – P. ohlásil na přepážce reklamací ČSA škodní událost spočívající ve vykradení zavazadla, následně e-mailem zaslal seznam odcizených věcí, jejichž nabytí dokladoval paragonem vystaveným spol. TILAK, a. s., ze dne 29. 11. 2009 na částku 2.500 Kč, který však již uplatnil dne 15. 12. 2009 v rámci události šetřené ČSA (viz bod 1) obžaloby), dále daňovým dokladem ze dne 15. 12. 2011 od firmy Hanibal, P. L. na částku 2.172 Kč a třemi účtenkami spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 15. 1. 2011, 27. 1. 2011 a 16. 12. 2011 na zboží v hodnotě 66.845 Kč, přestože ke ztrátě věcí od spol. TILAK, a.s. a spol. DOLDY s. r .o. nedošlo, když ztrátu téhož zboží od spol. TILAK, a. s., již dříve reklamoval a věci od spol. DOLDY s. r. o. nikdy nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto z větší části falešných dokladů mu bylo ze strany ČSA dne 18. 4. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 32.453 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Czech Airlines, České aerolinie a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, škodu ve výši nejméně 30.281 Kč,


4)
dne 10. dubna 2012 na letišti P. – R. jako pasažér letu ČSA z M. do P. ohlásil na přepážce reklamací ČSA škodní událost spočívající ve vykradení zavazadla, následně písemně zaslal seznam odcizených věcí, jejichž nabytí dokladoval daňovým dokladem od spol. AJ TRADE s. r. o. ze dne 16. 6. 2011 na částku 1.315 Kč, daňovým dokladem od spol. VELSBIKE s. r. o. ze dne 25. 1. 2011 na částku 680 Kč, daňovým dokladem od R. K. na částku 3.089 Kč, třemi daňovými doklady od firmy M. K. ze dnů 11. 7. 2010, 13. 1. 2011 a 15. 9. 2011 na celkovou částku 9.572 Kč a třemi účtenkami spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 20. 12. 2011, 21. 12. 2011 a 28. 2. 2012 na zboží v hodnotě 44.192 Kč, přestože ke ztrátě věcí od spol. DOLDY s. r. o. nedošlo, neboť tyto věci od spol. DOLDY s. r. o. nikdy nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto z části falešných dokladů mu bylo ze strany ČSA dne 16. 5. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 33.046 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Czech Airlines, České aerolinie a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, škodu ve výši nejméně 33.046 Kč,


5)
dne 5. června 2012 na letišti v C. ve Š. jako pasažér letu Swiss International Airlines z P. do C. ohlásil škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, následně zaslal e-mailem žádost o odškodnění, ve které nabytí údajně ztracených věcí dokladoval třemi doklady od spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 16. 12. 2011 a 23. 12. 2011 na zboží v hodnotě 34.345 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY s. r. o. nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany Swiss International Airlines dne 15. 6. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 34.887 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Swiss International Airlines Ltd., se sídlem Holandská 1, Brno, škodu ve výši nejméně 34.887 Kč,


6)
dne 14. června 2012 na letišti ve V. v R. jako pasažér letu Austrian Airlines z B. do V. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, a to stanu, žďárského vaku, nafukovací karimatky, trekové obuvi, batohu, péřové bundy, lavinové sondy a dvou knih v celkové hodnotě 44.793 Kč přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů tří účtenek od spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 3. 6. 2011 a 16. 12. 2011 na celkovou částku 44.793 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY s. r. o. nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž požadované odškodnění v částce 44.793 Kč mu nebylo vyplaceno a spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, nebyla způsobena hmotná škoda,


7)
dne 30. července 2012 na letišti ve V. v R. jako pasažér letu Austrian Airlines ze dne 29. července 2012 z H. do K. a jako pasažér letu ze dne 30. 7. 2012 z K. do V. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, a to kalhot zn. TILAK, bundy, spacáku, trekových bot v celkové hodnotě 39.396 Kč, přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů tří účtenek od spol. DOLDY s. r. o. ze dnů 27. 6. 2012 a 29. 6. 2012 na celkovou částku 39.396 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY s. r. o. nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž požadované odškodnění v částce 39.396 Kč mu nebylo vyplaceno a spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, nebyla způsobena hmotná škoda,

celkově tak jednání obviněného v bodech 3-7) směřovalo ke způsobení celkové škody ve výši 182.403 Kč, jelikož však požadované odškodnění v bodech 6-7) nebylo vyplaceno, byla způsobena škoda ve výši 98.214 Kč.“

Za uvedená jednání byl obviněný P. P. odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 rok. Podle§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Czech Airlines, České Aerolinie a. s. částku 88.517 Kč, poškozené společnosti Austrian Airlines AG částku 26.333 Kč a společnosti Swiss International Airlines Ltd. částku 34.887 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti Czech Airlines, České Aerolinie a. s. a Austrian Airlines AG odkázány se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 2 T 245/2013, podal obviněný P.P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 2 To 139/2014, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 2 To 139/2014, podal následně obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci svého dovolání obviněný úvodem podrobně popisuje obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V tomto odvolání vytýkal, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a polemizoval s hodnocením důkazů soudy. Na základě vlastního hodnocení důkazů označil dovolatel za prokázanou „existenci věcí jako takových“ a jejich ztrátu, přičemž zdůrazňoval prokázání úbytku hmotnosti zavazadel. Vlastnictví věcí, které prokazoval falešnými doklady, nebylo podle dovolatele pro náhradu škody rozhodné. Dále obsáhle v obecné rovině popisoval postup při letu, odbavení a reklamaci zavazadel. Dále zpochybňoval vznik škody, přičemž tvrdil, že škoda vznikla pouze jemu, neboť se mu ztratily předměty ve větší hodnotě, než jaká byla hodnota kompenzace, která byla vyplacena pouze do maximální výše stanovené přepravními podmínkami. Opět trval na tom, že ztracené věci existovaly a že prokázal jejich ztrátu během přepravy. Za rozhodný pro náhradu škody označil protokol sepsaný při reklamaci a dokládající úbytek hmotnosti zavazadla, nikoli obsah předložených účtenek. Opět ze svého hlediska hodnotil důkazy a tvrdil, že není jediný důkaz pro obvinění, že si ztrátu věcí ze zavazadel vymyslel. Polemizoval s jednotlivými zjištěními uvedenými v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, znovu ze svého hlediska hodnotil důkazy a trval na tom, že držení věcí prokázal fotografiemi a svědeckými výpověďmi. V návaznosti na reprodukci obsahu svého odvolání pak dovolatel stručně reprodukoval též obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a označil jeho argumentaci za kusou.

Ve svých námitkách dále obviněný uvedl, že soudy obou stupňů učinily správné zjištění, že nelze vyvrátit tvrzení obviněného, že při některém, popř. při všech letech, mohlo dojít ke ztrátě či poškození některých jeho věcí určených k přepravě. Za nesprávný však označuje závěr soudů, podle kterého uvedl přepravní společnosti v omyl tím, že při reklamaci doložil ztrátu či poškození věcí falešnými účtenkami. Závěr o tom, že šlo o účtenky falešné, označuje vzhledem k nedostatečnému rozsahu dokazování za nepodložený, a trvá na tom, že ke ztrátě věcí došlo a že měly hodnotu v účtenkách uvedenou. Nedošlo proto k uvedení v omyl. Dále uvedl, že byl „bez důkazů činěn odpovědným za skutečnosti uvedené v účtenkách“. Rovněž uvedl, že odpovědnost leteckých přepravců za škody vzniklé na přepravovaných zavazadlech je upravena v Montrealské úmluvě a v přepravních řádech. Podotýká, že vzhledem k limitované výši náhrady (cca 30.000 Kč) mu nebyla vyplacena náhrada škody v plné výši, přičemž uvedl, že Montrealská úmluva ani přepravní řády společnosti nehovoří o způsobu prokazování vlastnictví ani o nutnosti prokázat vlastnictví jako takové, když pro letecké společnosti je rozhodující prokázaný váhový úbytek zásilky a obvyklá hodnota věcí přepravovaných v zavazadlech v letecké přepravě. Právní význam částek uvedených ve sporných dokladech označuje obviněný za bagatelní, neboť se nejednalo o kupní smlouvy, nýbrž pouze o anonymní paragony. Soudy se nezajímaly o to, jaký by byl další postup leteckých společností v případě, že by dovolatel tyto doklady nepředložil. Cestující není povinen uchovávat účtenky od zakoupeného zboží a na vlastnickém právu majitele nic nemění způsob jeho nabytí. Podle názoru dovolatele soudy připustily, že jím uváděné věci se v letecké přepravě ztratily, a je proto zcela jisté, že dovolateli vznikla škoda, takže výrok o vině nemůže obstát. Obviněný tvrdí, že podle znění výroku rozsudku došlo ke vzniku škody na jeho majetku ztrátou předmětů ze zavazadel a současně ke vzniku škody na majetku leteckých společností, které obviněnému poskytly náhradu škody. Takový závěr neodpovídá znaku přečinu podvodu spočívajícímu v obohacení, neboť ztráta a zisk na straně obviněného se sobě rovnají, resp. nerovnají, neboť plnění mu bylo poskytnuto pouze ve výši limitované částkou cca 30.000 Kč. V postupu soudu spatřuje dovolatel zcela extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podatel sice formálně namítá absenci objektivních zákonných znaků trestného činu podvodu (uvedení v omyl, obohacení, způsobení škody), těžiště jeho námitek však spočívá v polemice s hodnocením důkazů soudy a s úplností provedeného dokazování. Na podkladě této polemiky pak prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které skutečně došlo ke ztrátě všech věcí, za které požadoval odškodnění. Zpochybňuje i soudy učiněné skutkové zjištění o tom, že předmětné doklady o nákupu zboží byly falešné, když v textu dovolání (str. 7) vytýká, že soud I. stupně v tomto směru vycházel toliko z údajů společnosti DOLDY a že bližší okolnosti ohledně těchto sporných účtenek nebyly důkazním řízením zjištěny. Při posuzování existence znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, popř. téhož přečinu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je ovšem nutno důsledně vycházet z té podoby skutkových zjištění, jaká je vymezena v jednotlivých tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí. Soudy především učinily kategorické zjištění, že předmětné účtenky byly falšované. Dále nalézací soud v tzv. skutkových větách opakovaně konstatoval, že ke ztrátě věcí nedošlo, protože je obviněný od společnosti DOLDY, popř. společnosti WARMPEACE nikdy nezakoupil. V odůvodnění svého rozhodnutí pak nalézací soud konstatoval, že obviněný žádal odškodnit věci „… které rozhodně nemohl vlastnit, neboť takové věci v této hodnotě, v tomto sortimentu a od těchto společností nemohl mít…“ (str. 8 rozhodnutí). Soudy tedy v žádném případě nepřipustily, že ke ztrátě věcí, za které dovolatel žádal vyplatit odškodné, skutečně došlo, jak se jejich skutková zjištění snaží interpretovat dovolatel. Závěr soudů o tom, že ke ztrátě věcí nedošlo, přitom nijak neodporuje pravidlům formální logiky, a to zejména v kontextu se skutečností, že obviněný nikdy nevysvětlil, a nevysvětluje ani v dovolání, proč ztrátu věcí, které měly existovat a být v zavazadlech uloženy, prokazoval falešnými doklady (u hlavního líčení dovolatel na otázky týkající se této okolnosti odmítl odpovídat.) V rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. není ani argumentace nalézacího soudu týkající se fotografií a svědeckých výpovědí, které podle dovolatele mají existenci předmětných věcí prokazovat (str. 7 rozsudku). Skutková zjištění soudů tedy nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy.

Skutková zjištění vymezená v soudních rozhodnutích, podle kterých dovolatel za užití falešných dokladů žádal po leteckých společnostech vyplacení odškodného za věci, k jejichž ztrátě nedošlo, a toto odškodné mu také bylo ve většině případů vyplaceno, vykazují všechny znaky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, resp. jeho pokusu v případech, kdy k výplatě odškodného nedošlo. Dodává, že skutková podstata uvedeného přečinu byla podle jeho názoru naplněna i v případě, že k narušení zavazadel a ke ztrátě „ nějakých“ věcí skutečně došlo, podatel však požadoval odškodné za ztrátu jiných věcí, které se v zavazadlech vůbec nevyskytovaly. Uzavírá proto, že dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud je vůbec lze pod uvedený dovolací důvod podřadit, jsou zjevně nedůvodné. Dále uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nelze v dovolacím řízení přihlížet.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. P. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně důkazů listinných -sporných dokladů předložených obviněným) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (nebyl dostatečně zjištěn režim uplatňování požadavků na výplatu odškodného u leteckých společností), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, resp. dílem dokonaného, dílem nedokonaného přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Polemika se skutkovými zjištěními soudů je tak v podstatě jen pokračováním obhajoby, jak ji obviněný uplatňoval v původním řízení v návaznosti na tvrzení, že se nedopustil žádného jednání kladeného mu za vinu. Obviněný přenesl uvedenou obhajobu do podaného dovolání, aniž by respektoval to, že je limitován zákonnými dovolacími důvody a že skutkovými námitkami stojícími mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu nemůže dosáhnout změny napadeného rozhodnutí. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Šumperku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ v důkazech, jimiž byly objasněny všechny relevantní okolnosti, zejména, že doklady předložené přepravním společnostem byly fiktivní a měly přesvědčit přepravní společnosti, že obviněný předmětné věci zakoupil od společností DOLDY s. r. o. či WARMPEACE s. r. o. za příslušné částky. Těmito důkazy byly především zprávy jednotlivých přepravních společností (Czech Airlines a. s. Praha, Austrian Airlines AG Praha, a Swiss International Airlines Ltd. Brno), výpověď svědka D. a dále listinné důkazy (zprávy společností DOLDY s. r. o. a WARMPEACE s. r. o., předmětné účtenky atd.), z nichž soud správně dovodil, že obviněný ve všech případech záměrně uvedl při jednotlivých škodních událostech přepravující letecké společnosti v omyl tím, že vlastnictví údajně ztracených či odcizených věcí dokládal falešnými doklady, příp. shodné účtenky použil opakovaně na stejné ztracené věci, přičemž dokládané účtenky byly vystaveny společnostmi, které tyto věci vůbec neprodávají. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Za tohoto stavu je vyloučeno, aby Nejvyšší soud nějak zasahoval do skutkového základu napadeného rozsudku. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.


Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.






V Brně dne 16. 2. 2016




















JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 4 Tdo 162/2016, ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.162.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies