25 Cdo 4439/2015

25. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 50d odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. B., zastoupeného Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem Praha 6, Pod Novým lesem 44, proti žalovanému Ing. Mgr. R. S., zastoupenému Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Lazarská 8, o 4.879.396,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 124/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, č.j. 25 Co 127/2015-119, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.194 Kč k rukám Mgr. Františka Mészárose, advokáta se sídlem Praha 6, Pod Novým lesem 44, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

/>Žalovaný se v řízení o náhradu škody domáhal vyslovení neúčinnosti doručení žaloby, předvolání na jednání dne 12. 12. 2013, jakož i rozsudku ze dne 12. 12. 2013. Předmětné listiny, které mu byly doručovány na adresu P., nikdy nepřevzal ani převzít nemohl, neboť si dohodou s Českou poštou, s. p., zřídil zamykatelnou poštovní přihrádku číslo 17 (P. O. BOX 17), kam mu měla pošta veškeré zásilky ukládat, a žalovaný tudíž jiný způsob doručení nemohl předpokládat.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 4. 2015, č.j. 25 Co 127/2015-119, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2014, č.j. 10 C 124/2013-92, kterým byl návrh žalovaného zamítnut. Vyšel mimo jiné ze skutkového zjištění, že žalovaný s Českou poštou, s.p. uzavřel dohodu o pronájmu zamykatelné poštovní přihrádky, na základě které měly být do poštovní přihrádky vkládány zásilky označené adresátem a adresou se slovy „poštovní přihrádka č. 17, POŠTA P.“. Jelikož žalovaný nesdělil soudu jinou doručovací adresu, ani nepožádal, aby zásilky byly označovány uvedením čísla poštovní přihrádky, doručoval soud zásilky na adresu vedenou v centrální evidenci obyvatel a přitom postupoval v souladu s § 49 o. s. ř. V daném případě tedy neshledal důvody pro vyslovení neúčinnosti doručení podle § 50d odst. 1 o. s. ř.

Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém vznáší otázku, zda pochybení třetí osoby (České pošty, s. p.), která nedoručila zásilky do poštovní přihrádky, ač k tomu byla povinna na základě dohody s adresátem (žalovaným), je omluvitelným důvodem ve smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. Uvedenou otázku posoudil odvolací soud nesprávně. Žalovaný považuje za prokázané, že doručující orgán v daném případě porušil uzavřenou dohodu.

Dovolání není přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).

Jestliže dovolatel konstruuje výše uvedenou dovolací námitku na základě svého tvrzení, že pochybení doručujícího orgánu bylo v řízení prokázáno, činí tak ve zjevném rozporu se skutečnými zjištěními soudu. Žádné pochybení doručovatele totiž odvolací soud (ani soud prvního stupně) neshledal. Důvodnost návrhu žalovaného posuzoval s ohledem na zjištění, že příčinou nedoručení zásilek do zřízené poštovní přihrádky byla nečinnost žalovaného, který neoznámil adresu poštovní přihrádky soudu. Pouze zásilky s řádnou identifikací poštovní přihrádky v adrese totiž měly být dle dohody doručovány do této poštovní přihrádky. Za stavu, kdy předmětné zásilky soudu takové označení v adrese neobsahovaly, nemohlo logicky ze strany doručovatele dojít k pochybení, tj. porušení dohody.

S ohledem na výše uvedené nemůže vyřešení dovolatelem vznesené otázky přivodit změnu napadeného rozhodnutí v jeho prospěch, neboť nemá vliv na zjištění, že v daném případě nedošlo k pochybení doručovatele.

Jelikož dovolatelem uplatněná námitka nepředstavuje právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 27.820,- Kč. Advokát žalobce učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 31. 8. 2015, za který mu náleží poloviční odměna podle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (13.910 Kč). K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna i náhrada hotových výdajů se podle § 137 odst. 3 písm. a) a 151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21% náhradu za DPH (2.984 Kč). Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 17.194 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. 2. 2016


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4439/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4439.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies