28 Cdo 714/2016

25. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 243f odst. 3
  • OSŘ - § 30
  • OSŘ - § 138 odst. 1
  • OSŘ - § 241b odst. 2
  • OSŘ - § 104 odst. 1,2
  • OSŘ - § 243b

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyně M. K., O.-H., proti žalovanému K. M., O., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 117 C 43/2013, o 5.988,- Kč s příslušenstvím, o dovoláních žalobkyně proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 57 Co 553/2014-108, a č. j. 57 Co 554/2014-111, a proti usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, a ze dne 2. července 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, t a k t o:





I. Dovolací řízení se zastavují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.











O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 57 Co 553/2014-108, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, kterým soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok II.). Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními, z nich vyplývá, že žalobkyně neuvedla údaje o svých majetkových poměrech úplně a pravdivě, když bylo prokázáno, že „načerno“ podniká v oblasti insolvenčního poradenství, že je výlučným vlastníkem nemovitostí (pozemku a rodinného domu) v k.ú. K. ve S., který neužívá k bydlení, nýbrž jej pronajímá V. K. jako administrativní sídlo jeho firmy, a že V. K. „dal“ žalobkyni svůj účet vedený u České spořitelny, a.s., s tím, nechť si na něj „nechá posílat peníze“, a zřídil jí k němu dispoziční právo, nežádal o výpisy z účtu ani o informace od žalobkyně o pohybech na něm, neboť jeho vlastní peníze mu chodí na jeho další účet vedený u Fio banky, a existuje tak důvodná pochybnost, že žalobkyně má další majetek a příjmy, které soudu „přes poučení“ nepřiznala. Tato skutková zjištění žalobkyně v odvolání nikterak nezpochybnila, jen opakovaně uvedla, že je pouze příjemkyní částečného invalidního důchodu. Uzavřel, že za těchto okolností nelze žalobkyni přiznat osvobození od soudních poplatků, neboť ta byla povinna úplně a pravdivě vylíčit své majetkové poměry, a ztotožnil se tak se závěrem okresního soudu, že u žalobkyně nejsou splněny podmínky ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.

Usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 57 Co 554/2014-111, Krajský soud v Ostravě dále potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. července 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, kterým soud prvního stupně „řízení o žádosti ze dne 27. 6. 2014 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů žalobkyni“ s odkazem na ustanovení § 103 a 83 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil [neboť v řízení „již bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, když bylo vycházeno z týchž poměrů žalobkyně, které jsou žalobkyní opětovně uváděny v podání z 26. 6. 2014“ (pozn. NS - správně 27. 6. 2014); v opětovné žádosti totiž žalobkyně uplatnila shodná tvrzení o svých majetkových, rodinných a osobních poměrech, jimiž se soud zabýval již v uvedeném rozhodnutí]. Poukázal na ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř., podle nějž zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Konstatoval, že okresní soud správně zjistil, že žalobkyně v další žádosti uvedla totožná tvrzení o majetkových poměrech, kterými se okresní soud zabýval již v předchozím usnesení ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, že v odvolání žádné nové skutečnosti neuvedla, a že tedy okresní soud postupoval správně, pokud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro překážku věci zahájené ve smyslu § 83 odst. 1 o. s. ř.

Proti oběma usnesením krajského soudu i oběma usnesením okresního soudu podala žalobkyně dovolání, v němž opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatky z podaných dovolání proti rozhodnutím krajského soudu, ve spojení s usneseními soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení o žalobě, resp. o zastavení řízení o její opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejích návrzích na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti uvedeným usnesením odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelce v těchto dovolacích řízeních ustanoven zástupce z řad advokátů. V řízení před soudy nižších stupňů bylo spolehlivě prokázáno, že poměry dovolatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Dovolací soud se při posuzování otázky oprávněnosti žádostí dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení plně ztotožňuje s odůvodněními usnesení odvolacího soudu, zejména v tom, že otázka přezkumu poměrů dovolatelky byla v tomto řízení již řešena a že dovolatelka účelově líčí svoje poměry jako neutěšené, přičemž uvádí zavádějící a neúplné údaje. Není možno dospět k závěru, že by dovolatelka byla nemajetnou osobou odkázanou pouze na příjem z částečného invalidního důchodu, mj. proto, že vlastní nemovitosti, jež nelze pokládat za nezbytné pro uspokojení její bytové potřeby, které navíc pronajímá. Již z těchto okolností plyne závěr, že majetkové poměry dovolatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, a to ani částečné. Nejsou-li v případě dovolatelky splněny předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, nelze jí ani ustanovit zástupce pro dovolací řízení.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejích dovoláních zastavil. Řízení o dovoláních žalobkyně proti usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, a ze dne 2. 7. 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, byla zastavena podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 25. února 2016

































JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 714/2016, ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.714.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies