25 Cdo 73/2016

17. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 3
  • OSŘ - § 241b odst. 3
  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 242 odst. 3
  • ObčZ 1964 - § 420a odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, proti žalovanému TJ Bystřice pod Hostýnem, z. s., se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Sportovní 1357, IČO 18188532, zastoupenému Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 75/98, o dovolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 59 Co 30/2015-857, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Dovolání žalovaného se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 59 Co 30/2015-857, podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a dovolacího důvodu způsobem uvedeným v § 237 a § 241a odst. 3 o.s.ř., tedy v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné (jde o tzv. blanketní dovolání), a v dovolacím řízení tak nelze pokračovat. Dovolací soud přitom nemůže přihlížet k doplnění dovolání ze dne 14. 10. 2015, k němuž došlo po uplynutí zákonné dovolací lhůty, neboť napadený rozsudek byl zástupkyni žalobce doručen dne 11. 8. 2015 (§ 241b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 7. 2015, č. j. 59 Co 30/2015-857, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka poměrné účasti poškozeného na škodě způsobené provozní činností byla posouzena jinak. Jak plyne z ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 890/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6/2015, str. 206, a rozsudek téhož soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1479/2002, publikovaný pod C 2153 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck), ustanovení § 420a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), formuluje dva liberační důvody, jejichž prokázáním se může provozovatel částečně nebo úplně zprostit (liberovat) odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností. Vedle škody způsobené neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je takovým liberačním důvodem vlastní jednání poškozeného. Jde o objektivně posuzované jednání bez ohledu na zavinění (obdobně jako v ustanovení § 441 obč. zák.), kde je důležité pouze to, zda a nakolik toto jednání či jiné okolnosti na straně poškozeného vedly ke vzniku škody. Provozovateli nelze ukládat povinnost k náhradě škody vůbec či zčásti, jestliže si ji poškozený způsobil zcela nebo zčásti sám svým jednáním. Je-li jednání poškozeného jedinou příčinou vzniklé škody, provozovatel činnosti se úplně zprostí odpovědnosti a škodu v plném rozsahu ponese sám poškozený. Pokud je ale jeho jednání jen jednou z příčin škody a další příčina spočívá v provozní činnosti provozovatele, nese poškozený škodu pouze poměrně a ve zbytku za ni odpovídá provozovatel.

Dovolací námitka žalovaného, že v řízení prokázal, že žalobce si škodu způsobil výlučně vlastním jednáním a tím je žalovaný ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. zcela zproštěn odpovědnosti za škodu, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Nesměřuje totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu o počínání žalobce na místě úrazu a o mechanismu škodního děje, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit.

Namítá-li pak žalovaný, že rozsudek odvolacího soudu nesplňuje zákonem požadované nároky na srozumitelnost a přezkoumatelnost, uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud ostatně velmi podrobně a přitom přehledně a srozumitelně vyložil důvody svého rozhodnutí, a to včetně hodnocení důkazů ve velmi složité důkazní situaci a včetně převzetí závazného právního názoru dovolacího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 776/2012.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2016

















JUDr. Petr Vojtek














předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 73/2016, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.73.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies