25 Cdo 5309/2015

25. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1
  • ObčZ 1964 - § 431

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem Pelhřimov, Příkopy 25, proti žalované SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 48035599, se sídlem České Budějovice, Pražská třída 495/58, za účasti Kooperativa pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 249.693 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 298/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2015, č.j. 7 Co 1225/2015-239, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):



Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2015, č.j. 7 Co 1225/2015-239, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).

Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody. Skutkově bylo zjištěno, že žalobce během jízdy motorovým vozidlem bez použití ukazatele směru zpomalil a najel až na krajnici pravé strany vozovky, na což reagoval za ním jedoucí řidič vozidla, jehož provozovatelem je žalovaná, zahájením předjížděcího manévru zleva, v tom však žalobce náhle a nepředvídatelně započal otáčecí manévr a začal se současným zapnutím ukazatele směru prudce vybočovat vlevo do vozovky, přičemž takto vjel do jízdní dráhy za ním jedoucího vozidla, jehož řidič již nestačil zabrzdit, a došlo ke střetu. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil odvolací soud podle § 431 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), účast provozovatelů na způsobené škodě při dopravní nehodě tak, že rozhodující příčinou dopravní nehody bylo neopatrné, nepředvídatelné a nebezpečné jednání žalobce, zatímco způsob jízdy řidiče vozidla žalované takovou příčinou nebyl, neboť tento řidič žádné své povinnosti neporušil.

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné posouzení míry jeho účasti na způsobené škodě. Namítá, že pokud soud zcela vyloučil účast žalované na způsobené škodě, takové právní posouzení neodpovídá skutkovým závěrům učiněným soudem prvního stupně, na nichž odvolací soud ničeho nezměnil, a není v souladu s § 431 obč. zák. Odvolací soud se dle názoru dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 551/2013 a 25 Cdo 659/2011), případně je praxe dovolacího soudu rozdílná.

Úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podíleli jednotliví účastníci nehody, a tedy v jakém rozsahu za škodu odpovídají zúčastnění provozovatelé podle § 431 obč. zák., odvisí vždy od skutkových okolností konkrétního případu. V dané věci nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu (jenž nepodléhá dovolacímu přezkumu), neboť aplikoval odpovídající ustanovení zákona, správně je vyložil a přiléhavě zdůvodnil, jak dopadají na zjištěný skutkový stav věci. Pokud odvolací soud podrobněji vysvětloval, proč neshledal v jednání řidiče vozidla žalované porušení povinností, bylo tomu tak proto, že právě na základě úvahy o porušení povinností tímto řidičem dovodil soud prvního stupně jeho účast na vzniku škody. Neznamená to však, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny objektivní okolnosti, jež vedly ke vzniku škody. Ostatně dovolatel ani neuvádí, jaké okolnosti měly zakládat podíl provozu vozidla žalované na vzniku škody.

V rozporu se smyslem ustanovení § 431 obč. zák. není ani závěr, že účast některého z provozovatelů na střetu provozů je natolik minimální, že odpovědnost za škodu na jeho straně vůbec nezakládá. Okolnost, že došlo ke střetu provozů, tedy ještě automaticky neznamená, že každý z dotčených provozovatelů odpovídá za škodu podle § 431 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 238/2002, uveřejněné pod C 2183 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4521/2008). Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s dovolatelem označenými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 551/2013, a ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 25 Cdo 659/2011, jež se navíc týkají případů skutkově odlišných. Dovolací soud též neshledal, že by dovolatelem předestřenou právní otázku posouzení účasti na vzniku škody při střetu provozů dopravních prostředků řešil ve své rozhodovací praxi rozporně.

Pokud odvolací soud došel k závěru o absenci okolností zakládajících účast žalované na způsobené škodě, jelikož jedinou rozhodnou okolností a podstatnou příčinou škody bylo neopatrné a nepředvídatelné jednání žalobce, je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolatelem uplatněná námitka tedy není způsobilá založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5309/2015, ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5309.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies