32 Cdo 3585/2015

30. 03. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • ObčZ 1964 - § 517
  • ObčZ 1964 - § 563
  • ObčZ 1964 - § 548 odst. 1
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně STAY ACTIVE INC., se sídlem Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, Republika Marshallovy ostrovy, MH 96960, registrační číslo 67249, zastoupené Mgr. Pavlou Švábovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Průchova 1045/41, proti žalované Z. V., o zaplacení částky 12 610 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 EC 402/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2015, č. j. 29 Co 341/2014-114, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2015, č. j. 29 Co 341/2014-114, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 3. 2014, č. j. 13 EC 402/2011-89, ve výrocích II. a III., se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 25. 3. 2014, č. j. 13 EC 402/2011-89, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 11 610 Kč od 20. 6. 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 20 % z částky 11 610 Kč od 27. 11. 1998 do 19. 6. 2012 a úroku z prodlení ve výši 12,25 % z částky 11 610 Kč od 20. 6. 2012 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a ve výroku III. o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalovaná jako ručitelka prohlásila, že pokud tak neučiní nájemce sám, uhradí všechny smluvní pohledávky ze smlouvy o finančním pronájmu ze dne 26. 7. 1995 uzavřené mezi Moravskou leasingovou a obchodní společností s. r. o. (dále jen „věřitelka“) a M. R. (dále jen „dlužník“). Dlužník se zavázal zaplatit cenu pronájmu věci první zvýšenou splátkou ve výši 3 000 Kč a dále v dohodnutých 40 měsíčních splátkách po 430 Kč, ale splátky nedodržel, takže mu vznikl ke dni skončení pronájmu 26. 11. 1998 dluh ve výši 11 610 Kč. Dlužník byl vyzván k zaplacení dluhu ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 EC 486/2011 doručením žaloby fikcí dne 30. 4. 2012, přičemž byl v prodlení s plněním od 27. 11. 1998. Žalovaná byla vyzvána k plnění, za něž se zaručila, až doručením žaloby dne 18. 6. 2012, následující den měla plnit a teprve dnem poté se ocitla v prodlení s plněním. Odvolací soud uzavřel, že žalované jako ručitelce nelze uložit zaplatit za dlužníka i úrok z prodlení, který je dlužník povinen zaplatit z titulu svého prodlení se zaplacením jistiny pohledávky věřitelky. Takový závazek žalovaná nepřevzala výslovně, ani jej nelze dovodit z žádné jiné formulace, lze jí proto uložit povinnost zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši pouze za dobu, kdy se sama ocitla v prodlení se splněním ručitelského závazku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou odkazuje. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky nároku věřitele na úrok z prodlení vůči ručiteli, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se pojí též závěr o jeho důvodnosti, poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odstavec 1 věta první). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odstavec 2).

Z ustanovení § 563 obč. zák. vyplývá, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák. ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.

Nejvyšší soud se dovolatelkou předestřenou otázkou zabýval ve skutkově obdobné věci v rozsudku ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4198/2013, na který správně odkazuje dovolatelka a který je veřejnosti dostupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách. V něm Nejvyšší soud uvedl, že předpokladem vzniku ručitelovy povinnosti splnit závazek je podle ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák. výzva k plnění učiněná vůči dlužníkovi. Teprve po této výzvě je ručitel povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník. Dále odkázal na právní závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2410/2011, uveřejněného pod číslem 83/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož nelze oddělovat povinnost dlužníka k zaplacení jistiny od jeho povinnosti k zaplacení příslušenství, pokud peněžitá pohledávka nebyla zaplacena včas. Ručí-li proto ručitel za zaplacení peněžité pohledávky, zahrnuje jeho ručitelský závazek i příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 747/2011). V této jiné skutkově obdobné věci Nejvyšší soud uzavřel, že není rozhodné, kdy byla dlužníku doručena žaloba o zaplacení dluhu, neboť dlužník se dostal do prodlení, jakmile v dohodnuté lhůtě splatnosti neuhradil jednotlivé měsíční splátky, s tím, že žaloba podaná proti dlužníku na zaplacení dluhu se sice považuje za písemnou výzvu ke splnění dluhu, má však význam pouze z hlediska možnosti domáhat se plnění po ručiteli podle ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák.; z hlediska počátku prodlení dlužníka je bez významu.

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že ručitelka je povinna uhradit pouze úrok z prodlení za dobu svého prodlení s plněním, odchýlil se od výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. v potvrzujícím výroku ve věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil; poněvadž důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je ve výrocích II. a III. a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (srov. § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. 3. 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu






Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3585/2015, ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3585.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies