8 Tdo 1211/2015

24. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1, písm. d)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2016 o dovoláních obviněných PharmDr. M. P. a MUDr. J. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 161/2013, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 91 T 161/2013.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst.1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 91 T 161/2013, uznal obviněné PharmDr. M. P. a MUDr. J. V. (dále převážně jen „dovolatelé“, příp. „obvinění“) vinnými, že

v přesně nezjištěné době od začátku února 2010 do 4. května 2011 společně obžalovaní lékárník PharmDr. M. P. a lékař MUDr. J. V. po vzájemné dohodě v úmyslu se obohatit spolupracovali při fiktivním výdeji předepsaných léčivých přípravků, oba na stejné adrese výkonu jejich zaměstnání, tj. v budově B., M., tak, že na základě smlouvy se zdravotními pojišťovnami o poskytování a úhradě zdravotní péče a výdeji léčivých přípravků šesti zdravotním pojišťovnám, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně (kód 111), Vojenské zdravotní pojišťovně ČR (kód 201), České průmyslové zdravotní pojišťovně (kód 205), Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (kód 207), Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR (kód 211) a Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance (kód 217),

účtoval obžalovaný PharmDr. M. P. jako vedoucí lékárník lékárny U. N., M., B., zdravotním pojišťovnám léčiva Minirin Melt 120mcg (v balení po 30 tabletách) a Vesicare 10mg (v balení po 100 tabletách) plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění, která nebyla v uvedené lékárně k dispozici, neobstaral je, neskladoval, nebo jen v omezeném množství, léčivé přípravky nevydával on ani další zaměstnanci lékárny a pojištěnci je nedostali, ale rodná čísla pacientů byla zneužita tak, že na vrub těchto pojištěnců byly požadovány platby z výše uvedených pojišťoven bez toho, aby pacientům byla poskytnuta deklarovaná léčba,
a obžalovaný MUDr. J. V. jako gynekolog a současně jediný jednatel a společník G. s.r.o., vystavoval dále uvedené předpisy na shora uvedené a pojišťovnami plně hrazené léky s názvem Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, ačkoliv o předepsaných lécích jeho pacienti nebyli informováni, nebyly jim recepty předány, nemohli si tedy léky vyzvednout a používat k léčebným účelům,

přičemž oba obžalovaní úmyslně zneužívali těchto léčivých přípravků Minirin Melt 120mcg (por.lyo.30) a Vesicare 10mg (por.tbl.flm.100x) způsobem, který je v rozporu se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech, neboť stav pacientů nevyžadoval užívání přípravků na lékařský předpis plně hrazených zdravotními pojišťovnami a vedl pouze k obohacení obžalovaných, konkrétně

A)
lékárník PharmDr. M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 9 445,39 Kč,

0.617C?OpenElement&FieldElemFormat=gif

a lékař MUDr. J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v měsíci listopadu a prosinci 2010 níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x celkem 35 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník je vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně
1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ul. Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 18 balení v celkové výši 62 172 Kč,



PDATPMNPCHPRCPříjmení jménoCLEKAREPOJISTDATVYST
5.11.2010
1
3 454,00
V. D.72438001
111
5.11.2010
8.11.2010
1
3 454,00
Š. M.72438001
111
8.11.2010
8.11.2010
1
3 454,00
P. L.72438001
111
8.11.2010
10.11.2010
1
3 454,00
B. M.72438003
111
10.11.2010
10.11.2010
1
3 454,00
P. V.72438001
111
10.11.2010
24.11.2010
1
3 454,00
P. A.72438001
111
24.11.2010
24.11.2010
1
3 454,00
P. J.72438003
111
24.11.2010
24.11.2010
1
3 454,00
R. R.72438001
111
24.11.2010
2.12.2010
1
3 454,00
D. A.72438002
111
2.12.2010
2.12.2010
1
3 454,00
G. I.72438001
111
2.12.2010
7.12.2010
1
3 454,00
B. I.72438001
111
7.12.2010
13.12.2010
1
3 454,00
M. L.72438001
111
13.12.2010
13.12.2010
1
3 454,00
M. H.72438001
111
13.12.2010
14.12.2010
1
3 454,00
Z. J.72438003
111
14.12.2010
14.12.2010
1
3 454,00
M. V.72438001
111
14.12.2010
15.12.2010
1
3 454,00
O. M.72438001
111
15.12.2010
16.12.2010
1
3 454,00
P. M.72438001
111
16.12.2010
29.12.2010
1
3 454,00
Š. L.72438003
111
29.12.2010
18
62 172,00



2. po Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč, 1.15D2?OpenElement&FieldElemFormat=gif

3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 3 balení v celkové výši 10 362 Kč,

1.1D00?OpenElement&FieldElemFormat=gif

4. po Oborové zdravotní pojišťovnězaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,

1.2528?OpenElement&FieldElemFormat=gif

5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 11 balení v celkové výši 37 994 Kč,

PDATPMNPCHPRCPříjmení jménoCLEKAREPOJISTDATVYST
5.11.2010
1
3 454,00
B. V.72438001
211
5.11.2010
9.11.2010
1
3 454,00
S. I.72438003
211
9.11.2010
25.11.2010
1
3 454,00
V. L.72438001
211
25.11.2010
25.11.2010
1
3 454,00
M. J.72438001
211
25.11.2010
30.11.2010
1
3 454,00
K. Š.72438001
211
30.11.2010
2.12.2010
1
3 454,00
Š. K.72438003
211
2.12.2010
2.12.2010
1
3 454,00
Z. I.72438001
211
2.12.2010
2.12.2010
1
3 454,00
P. C.72438003
211
2.12.2010
15.12.2010
1
3 454,00
N. M.72438001
211
15.12.2010
28.12.2010
1
3 454,00
C. R.72438003
211
28.12.2010
28.12.2010
1
3 454,00
Č. D.72438001
211
28.12.2010
11
37 994,00

6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, divize Morava, Brno, Kobližná 19, číslo 217, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč, 1.431E?OpenElement&FieldElemFormat=gif


B)
lékárník PharmDr. M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 37 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 35 475,71 Kč,

2.483E?OpenElement&FieldElemFormat=gif

a lékař MUDr. J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., v průběhu roku 2010 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30, lékařské předpisy na celkem 328 kusů uvedeného balení léku (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně

1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ul. Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 151 balení v celkové výši 175 230,40 Kč,

PDATPMNPCHPRCPříjmení jménoCLEKAREPOJISTDATVYST
23.2.2010
3
1237,60
3 712,80
L. G.72438001
111
23.2.2010
2.3.2010
3
1237,60
3 712,80
K. M.72438001
111
2.3.2010
23.3.2010
1
1237,60
1 237,60
V. J.72438001
111
23.3.2010
24.3.2010
2
1237,60
2 475,20
K. J.72438001
111
24.3.2010
29.3.2010
2
1237,60
2 475,20
Š. L.72438003
111
29.3.2010
29.3.2010
2
1237,60
2 475,20
S. J.72438003
111
29.3.2010
31.3.2010
1
1153,20
1 153,20
B. R.72438001
111
31.3.2010
2.4.2010
3
1153,20
3 459,60
S. J.72438003
111
2.4.2010
2.4.2010
2
1153,20
2 306,40
Š. M.72438001
111
2.4.2010
3.4.2010
2
1153,20
2 306,40
V. D.72438003
111
3.4.2010
7.4.2010
3
1153,20
3 459,60
P. M.72438001
111
7.4.2010
16.4.2010
2
1153,20
2 306,40
L. M.72438003
111
16.4.2010
29.4.2010
3
1153,20
3 459,60
T. M.72438001
111
29.4.2010
30.4.2010
3
1153,20
3 459,60
P. M.72438001
111
30.4.2010
4.5.2010
2
1153,20
2 306,40
L. G.72438001
111
4.5.2010
11.5.2010
2
1153,20
2 306,40
Ž. M.72438001
111
11.5.2010
11.5.2010
2
1153,20
2 306,40
L. M.72438003
111
11.5.2010
14.5.2010
2
1153,20
2 306,40
J. E.72438001
111
14.5.2010
18.5.2010
2
1153,20
2 306,40
V. J.72438001
111
18.5.2010
24.5.2010
2
1153,20
2 306,40
D. R.72438001
111
24.5.2010
24.5.2010
2
1153,20
2 306,40
M. L.72438001
111
24.5.2010
24.6.2010
3
1153,20
3 459,60
O. M.72438001
111
24.6.2010
7.7.2010
1
1153,20
1 153,20
H. E.72438001
111
7.7.2010
7.7.2010
2
1153,20
2 306,40
K. Y.72438001
111
7.7.2010
30.7.2010
3
1153,20
3 459,60
R. R.72438001
111
30.7.2010
30.7.2010
3
1153,20
3 459,60
J. E.72438001
111
30.7.2010
3.8.2010
2
1153,20
2 306,40
L. M.72438001
111
3.8.2010
17.8.2010
2
1153,20
2 306,40
Ž. M.72438001
111
17.8.2010
18.8.2010
3
1153,20
3 459,60
S. J.72438001
111
18.8.2010
14.9.2010
3
1153,20
3 459,60
O. M.72438001
111
14.9.2010
14.9.2010
3
1153,20
3 459,60
K. L.72438001
111
14.9.2010
23.9.2010
3
1153,20
3 459,60
H. M.72438001
111
23.9.2010
4.10.2010
3
1153,20
3 459,60
M. L.72438001
111
4.10.2010
12.10.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. E.72438003
111
12.10.2010
22.10.2010
1
1153,20
1 153,20
S. J.72438003
111
22.10.2010
22.10.2010
2
1153,20
2 306,40
S. J.72438003
111
22.10.2010
22.10.2010
3
1153,20
3 459,60
O. M.72438001
111
22.10.2010
22.10.2010
3
1153,20
3 459,60
K. A.72438003
111
22.10.2010
25.10.2010
3
1153,20
3 459,60
D. R.72438003
111
25.10.2010
25.10.2010
3
1153,20
3 459,60
A. H.72438003
111
25.10.2010
5.11.2010
1
1153,20
1 153,20
D. A.72438001
111
5.11.2010
5.11.2010
2
1153,20
2 306,40
D. A.72438001
111
5.11.2010
25.11.2010
3
1153,20
3 459,60
L. M.72438003
111
25.11.2010
30.11.2010
3
1153,20
3 459,60
R. N.72438001
111
30.11.2010
30.11.2010
3
1153,20
3 459,60
G. I.72438001
111
30.11.2010
30.11.2010
3
1153,20
3 459,60
M. R.72438001
111
30.11.2010
7.12.2010
3
1153,20
3 459,60
M. V.72438001
111
7.12.2010
7.12.2010
3
1153,20
3 459,60
B. I.72438001
111
7.12.2010
10.12.2010
1
1153,20
1 153,20
F. M.72438001
111
10.12.2010
10.12.2010
2
1153,20
2 306,40
F. M.72438001
111
10.12.2010
13.12.2010
3
1153,20
3 459,60
M. L.72438001
111
13.12.2010
13.12.2010
3
1153,20
3 459,60
B. M.72438001
111
13.12.2010
14.12.2010
3
1153,20
3 459,60
Z. J.72438003
111
14.12.2010
14.12.2010
3
1153,20
3 459,60
P. V.72438001
111
14.12.2010
15.12.2010
3
1153,20
3 459,60
O. M.72438001
111
15.12.2010
15.12.2010
2
1153,20
2 306,40
Š. M.72438001
111
15.12.2010
16.12.2010
3
1153,20
3 459,60
K. M.72438003
111
16.12.2010
16.12.2010
3
1153,20
3 459,60
P. M.72438001
111
16.12.2010
28.12.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. L.72438003
111
28.12.2010
29.12.2010
3
1153,20
3 459,60
M. I.72438003
111
29.12.2010
29.12.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. L.72438003
111
29.12.2010
151
175 230,40


2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 11 balení v celkové výši 12 854 Kč, 6.4772?OpenElement&FieldElemFormat=gif






3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 49 balení v celkové výši 57 266,40 Kč, 7.460?OpenElement&FieldElemFormat=gif

4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 20 balení v celkové výši 23 064 Kč,

7.1188?OpenElement&FieldElemFormat=gif

5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 91 balení v celkové výši 106 038,40 Kč,

PDATPMNPCHPRCPříjmení jménoCLEKAREPOJIST DAT.VYST
24.2.2010
3
1237,60
3 712,80
L. B.
72438001
211
24.2.2010
9.3.2010
1
1237,60
1 237,60
T. D.
72438001
211
9.3.2010
9.3.2010
3
1237,60
3 712,80
V. L.
72438003
211
9.3.2010
18.3.2010
3
1237,60
3 712,80
Z. M.
72438003
211
18.3.2010
19.3.2010
3
1237,60
3 712,80
P. P.
72438003
211
19.3.2010
13.4.2010
2
1153,20
2 306,40
N. M.
72438001
211
13.4.2010
21.4.2010
2
1153,20
2 306,40
C. J.
72438001
211
21.4.2010
18.5.2010
2
1153,20
2 306,40
N. J.
72438001
211
18.5.2010
24.6.2010
3
1153,20
3 459,60
C. J.
72438001
211
24.6.2010
30.6.2010
2
1153,20
2 306,40
C. R.
72438001
211
30.6.2010
7.7.2010
2
1153,20
2 306,40
N. M.
72438001
211
7.7.2010
22.7.2010
2
1153,20
2 306,40
V. L.
72438002
211
22.7.2010
27.7.2010
3
1153,20
3 459,60
S. J.
72438003
211
27.7.2010
29.7.2010
3
1153,20
3 459,60
S. M.
72438003
211
29.7.2010
29.7.2010
3
1153,20
3 459,60
N. J.
72438003
211
29.7.2010
3.8.2010
2
1153,20
2 306,40
S. J.
72438001
211
3.8.2010
13.8.2010
3
1153,20
3 459,60
V. V.
72438003
211
13.8.2010
13.8.2010
3
1153,20
3 459,60
V. R.
72438002
211
13.8.2010
16.8.2010
3
1153,20
3 459,60
P. P.
72438001
211
16.8.2010
24.8.2010
2
1153,20
2 306,40
Š. I.
72438001
211
24.8.2010
15.9.2010
3
1153,20
3 459,60
D. I.
72438001
211
15.9.2010
17.9.2010
3
1153,20
3 459,60
K. O.
72438001
211
17.9.2010
27.9.2010
1
1153,20
1 153,20
P. C.
72438001
211
27.9.2010
27.9.2010
1
1153,20
1 153,20
P. C.
72438001
211
27.9.2010
27.9.2010
1
1153,20
1 153,20
P. C.
72438001
211
27.9.2010
30.9.2010
3
1153,20
3 459,60
C. J.
72438001
211
30.9.2010
22.10.2010
3
1153,20
3 459,60
N. J.
72438003
211
22.10.201
9.11.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. I.
72438003
211
9.11.2010
9.11.2010
3
1153,20
3 459,60
S. I.
72438003
211
9.11.2010
10.11.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. E.
72438003
211
10.11.2010
18.11.2010
2
1153,20
2 306,40
W. D.
72438001
211
18.11.2010
24.11.2010
3
1153,20
3 459,60
V. L.
72438001
211
24.11.2010
2.12.2010
3
1153,20
3 459,60
Š. K.
72438003
211
2.12.2010
2.12.2010
3
1153,20
3 459,60
D. I.
72438002
211
2.12.2010
15.12.2010
3
1153,20
3 459,60
N. M.
72438001
211
15.12.2010
28.12.2010
3
1153,20
3 459,60
C. R.
72438003
211
28.12.2010
91
106 038,40

6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, Kladno, ulice Čermákova 1951, číslo 217, byla požadována úhrada za 6 balení v celkové výši 6 919,20 Kč,8.934?OpenElement&FieldElemFormat=gif

C)
lékárník PharmDr. M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., se sídlem B., M., objednal a přijal pouze 3 ks léku Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011 za celkovou částku 8 941,92 Kč, konkrétně:

8.32EA?OpenElement&FieldElemFormat=gif

a lékař MUDr. J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil na lék Vesicare 10mg por.tbl.flm.100x, celkem 40 lékařských předpisů vždy po jednom balení (PMN) za stejnou fiktivní částku 3 454 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně

1. po Všeobecné zdravotní pojišťovněČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 16 balení v celkové výši 55 264 Kč,

9.372E?OpenElement&FieldElemFormat=gif

2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 2 balení v celkové výši 6 908 Kč,

9.4444?OpenElement&FieldElemFormat=gif

3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 6 balení v celkové výši 20 724 Kč,

9.4BD2?OpenElement&FieldElemFormat=gif

4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 1 balení v celkové výši 3 454 Kč,

10.768?OpenElement&FieldElemFormat=gif

5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 15 balení v celkové výši 51 810 Kč,

10.EA2?OpenElement&FieldElemFormat=gif

D)
lékárník PharmDr. M. P., zaměstnanec M. H., s.r.o., v lékárně U N., B., M., objednal a přijal pouze 26 ks léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 za období od 1. 1. 2011 do 4. 5. 2011, a to konkrétně ve dnech a za celkovou částku 24 966,53 Kč,

11.190A?OpenElement&FieldElemFormat=gif

a lékař MUDr. J. V. ze společnosti G., s.r.o., B., M., od začátku ledna 2011 do 4. května 2011 v níže uvedených dnech (PDAT) vystavil lékařské předpisy na celkem 132 balení uvedeného léku Minirin Melt 120mcg por.lyo. 30 (PMN) za stejnou fiktivní částku 1 153,20 Kč (PCHP), pro svoje pacientky, rodné číslo (RC), číslo lékaře (CLEKARE), recepty předal do lékárny a lékárník P. tyto vyúčtoval níže uvedeným zdravotním pojišťovnám (POJIST), které tyto léčivé přípravky plně uhradily, konkrétně

1. po Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Benešova 10, číslo 111, byla požadována úhrada za 66 balení v celkové výši 76 111,20 Kč,

PDATPMNPCHPRCPříjmení jménoCLEKAREPOJIST DAT.VYST
19.1.2011
3
1153,20
3 459,60
S. J.
72438001
111
19.1.2011
25.1.2011
3
1153,20
3 459,60
K. J.
72438003
111
25.1.2011
25.1.2011
3
1153,20
3 459,60
H. J.
72438001
111
25.1.2011
31.1.2011
3
1153,20
3 459,60
L. M.
72438001
111
31.1.2011
4.2.2011
3
1153,20
3 459,60
L. G.
72438001
111
4.2.2011
7.2.2011
3
1153,20
3 459,60
M. T.
72438001
111
7.2.2011
17.2.2011
1
1153,20
1 153,20
J. V.
72438001
111
17.2.2011
9.3.2011
3
1153,20
3 459,60
T. M.
72438001
111
9.3.2011
10.3.2011
3
1153,20
3 459,60
J. D.
72438003
111
10.3.2011
11.3.2011
1
1153,20
1 153,20
Š. H.
72438001
111
11.3.2011
11.3.2011
2
1153,20
2 306,40
Š. H.
72438001
111
11.3.2011
11.3.2011
3
1153,20
3 459,60
Z. M.
72438001
111
11.3.2011
11.3.2011
1
1153,20
1 153,20
M. F.
72438001
111
11.3.2011
11.3.2011
2
1153,20
2 306,40
M. F.
72438001
111
11.3.2011
24.3.2011
2
1153,20
2 306,40
B. E.
72438001
111
24.3.2011
24.3.2011
1
1153,20
1 153,20
B. E.
72438001
111
24.3.2011
25.3.2011
3
1153,20
3 459,60
Š. O.
72438001
111
25.3.2011
19.4.2011
1
1153,20
1 153,20
N. S.
72438001
111
19.4.2011
19.4.2011
1
1153,20
1 153,20
N. S.
72438001
111
19.4.2011
19.4.2011
3
1153,20
3 459,60
M. R.
72438001
111
19.4.2011
22.4.2011
3
1153,20
3 459,60
K. L.
72438001
111
22.4.2011
22.4.2011
2
1153,20
2 306,40
J. M.
72438001
111
22.4.2011
22.4.2011
2
1153,20
2 306,40
K. M.
72438003
111
22.4.2011
26.4.2011
3
1153,20
3 459,60
D. R.
72438001
111
26.4.2011
28.4.2011
2
1153,20
2 306,40
M. K.
72438001
111
28.4.2011
28.4.2011
3
1153,20
3 459,60
M. T.
72438001
111
28.4.2011
29.4.2011
3
1153,20
3 459,60
O. M.
72438001
111
29.4.2011
4.5.2011
2
1153,20
2 306,40
K. M.
72438001
111
4.5.2011
4.5.2011
1
1153,20
1 153,20
K. M.
72438001
111
4.5.2011
66
76 111,20

2. po Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce Brno, ulice Bánskobystrická 10, číslo 201, byla požadována úhrada za 8 balení v celkové výši 9 225,60 Kč, 14.11AE?OpenElement&FieldElemFormat=gif

3. po České průmyslové zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce se sídlem Brno, Dominikánské nám. 4, číslo 205, byla požadována úhrada za 12 balení v celkové výši 13 838,40 Kč,

14.1A4E?OpenElement&FieldElemFormat=gif

4. po Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Krajské pobočce se sídlem Brno, ulice Příkop 4, číslo 207, byla požadována úhrada za 14 balení v celkové výši 16 144,80 Kč,

14.235E?OpenElement&FieldElemFormat=gif

5. po Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Krajské pobočce pro Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, ulice Cejl, číslo 211, byla požadována úhrada za 30 balení v celkové výši 34 596 Kč,

14.2D5C?OpenElement&FieldElemFormat=gif

6. po Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, Kladno, ulice Čermákova 1951, číslo 217, byla požadována úhrada za 2 balení v celkové výši 2 306,40 Kč,

14.3944?OpenElement&FieldElemFormat=gif

přičemž po vzájemné dohodě oba obžalovaní spolupracovali tak, že po dohodě s lékárníkem P. lékař V. při poskytování zdravotních služeb a lékařských úkonů vyhotovoval na rodná čísla shora uvedených pacientek lékařské předpisy na výše specifikované léky Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, kdy tyto léky byly plně hrazeny zdravotními pojišťovnami ve výše popsaném rozsahu, obžalovaný P. pořizoval recepty přes výdejní místo, fiktivně léky expedoval přes pokladnu, v době, kdy k počítači byl přihlášen sám nebo pod jménem jiných pracovníků lékárny, léky tedy nevydával pacientům a v hodnotě předepsaných léků připravoval balíčky jiných přípravků, např. antikoncepci, kosmetiku, nebo volně prodejné léky, tyto balíčky s přípravky si přebíral spoluobžalovaný V. a prodával je následně za úplatu jiným osobám, přičemž oba obžalovaní věděli, že uvedené léky deklarované v receptech byly plně hrazeny ze zdravotního pojištění zdravotními pojišťovnami, tedy uvedené recepty a jejich následné proplacení zdravotními pojišťovnami využili k tomu, aby se obohatili, a způsobili tak:

1. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč,

2. Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 471 14 975, škodu ve výši 32 441,60 Kč,

3. České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 476 722 34, škodu ve výši 102 190,80 Kč,

4. Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 471 14 321, škodu ve výši 46 116,80 Kč,

5. Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky,se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 471 14 304, škodu ve výši 230 438,40 Kč,

6. Zdravotní pojišťovně Metal - Aliance, se sídlem Kladno, Čermákova 1951, IČ: 487 03 893, škodu ve výši 12 679,60 Kč,

celkově tedy způsobili uvedeným zdravotním pojišťovnám škodu ve výši 792 644,80 Kč.

2. Takto popsané jednání obviněných soud právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.

3. Za to obviněnému PharmDr. M. P. uložil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří a půl roku. Současně podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 500 Kč, celková částka peněžitého trestu je 100 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu rovněž uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce vedoucího lékárníka ve smyslu § 79 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, a to na dobu čtyř roků.

4. Obviněnému MUDr. J. V. za výše uvedený trestný čin uložil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu uložil, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 250 celých denních sazeb, výše denní sazby činí 1 000 Kč, celková částka peněžitého trestu je 250 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným

Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, škodu ve výši 368 777,60 Kč,

Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 9, Drahobejlova 1404/4, IČ: 47114975, škodu ve výši 32 441,60 Kč,

České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava, Jeremenkova 11, IČ: 47672234, škodu ve výši 114 870,40 Kč,

Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1, IČ: 47114321, škodu ve výši 46 116,80 Kč,

Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky,se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 47114304, škodu ve výši 230 438,40 Kč.

6. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozenou Zdravotní pojišťovnu Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Praha 10, Kodaňská 46, IČ: 47114304, se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl.

8. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění dovolání.

9. Obviněný PharmDr. M. P. tak učinil prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Leony Žákové a uplatnil v něm důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřoval jednak v existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, jednak v existenci opomenutých důkazů, jejichž provedení soudy bez věcně adekvátního zdůvodnění zamítly, a dále v tom, že soud druhého stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí zcela nedostatečně vypořádal s argumentací uplatněnou v jeho odvolání. Pochybení v jiném hmotněprávním posouzení viděl v nesprávné aplikaci zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při určování rozsahu vzniklé škody a povinnosti obviněných tuto škodu nahradit.

10. V podrobnostech dovolatel především namítl, že orgány činné v trestním řízení od počátku trestního stíhání zcela rezignovaly na objasnění toho, jak se měl v případě, že skutečně páchal danou trestnou činnost, obohacovat, přičemž poukázal na to, že úhrada za předmětné léky byla ze strany zdravotních pojišťoven vyplácena na účet majitele lékárny s tím, že ani on, ani spoluobviněný MUDr. J. V. neměli dispoziční právo k tomuto účtu. Soudy vykonstruovaná hypotéza o obohacování formou připravování balíčků s antikoncepcí, kosmetikou nebo volně prodejnými léky postrádá nejen oporu v dokazování, ale i logiku toho, jak funguje obchod se zbožím; tyto balíčky by totiž musel naplnit zbožím nakoupeným z finančních prostředků lékárny (celkem 800 000 Kč) a poskytovat je zdarma obviněnému MUDr. J. V. k dalšímu prodeji pacientkám s tím, že o zisk by se tento s ním dělil, a tedy v lékárně by musela specifikovaná suma chybět, stejně jako toto zboží, a v rámci inventury by musely být nutně zjištěny obrovské rozdíly, což se nestalo. Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně tudíž nevyplývá způsob obohacení obviněných jako znak skutkové podstaty daného trestného činu, nýbrž pouze to, že v důsledku jeho případného spáchání došlo k obohacení majitele lékárny, společnosti M. H., s. r. o.

11. Ve vztahu k namítaným opomenutým důkazům dovolatel vytkl nalézacímu soudu, že z celkem 110 pacientek vyslechl jen 43, z nichž pouhých šest uvedlo, že předepsané léky neužívalo. Každá jednotlivá výpověď ostatních 37 pacientek, v níž ta která svědkyně dosvědčila faktické užívání léků (avšak byla soudem automaticky označena z různých nepodložených a soudy dokonce neuvedených důvodů za nevěrohodnou), pak snižovala pomyslnou hranici vzniklé škody a s tím související závažnost souzeného zločinu odvíjející se právě od výše vzniklé škody.

12. Další pochybení soudů nižších stupňů obviněný spatřoval v tom, že přisuzovaly nepřiměřeně velkou váhu důkazům listinným, které interpretovaly nesprávným způsobem, a to k jeho tíži, ačkoliv se jednalo o statistiky lékárny o výdejích léků z programu Lekis a lékařské předpisy, tj. „neutrální“ listinné důkazy. I v případě, že evidence ve jmenovaném programu byla vedena špatně nebo neúplně, když navíc k němu měly přístup také jiné osoby, zejména majitel lékárny, peníze z vydaných léků byly připisovány na účet lékárny, k němuž měl dispoziční právo také tento majitel, a dále sklad mohl být doplňován nad rámec běžných objednávek nebo nad rámec v evidenci vedených skladových zásob, nelze dospět k závěru, že se dopouštěl trestné činnosti.

13. Dovolatel vyjádřil rovněž názor, že soud prvního stupně se dopustil zcela svévolného hodnocení důkazů, jestliže pouze na podkladě příbalových letáků předmětných léků dospěl k závěru, že „stav pacientů nevyžadoval užívání přípravků na lékařský předpis plně hrazených zdravotními pojišťovnami“; tato otázka je otázkou ryze odbornou vyžadující znalosti z oboru zdravotnictví. Obdobně chybně postupovaly oba soudy při určování rozsahu vzniklé škody (a dopustily se tím nesprávného hmotněprávního posouzení spočívajícího v nesprávné aplikaci § 420 a násl. obč. zák.), když automaticky předpokládaly, že veškeré výdaje za vydané léky byly fingované, a to přesto, že většina pacientek vypověděla, že předmětné léky užívala; v této souvislosti znovu upozornil na to, že větší část pacientek před soudem nevypovídala, což mohlo mít vliv na vyčíslení způsobené škody v tom směru, že by byla nižší, než jak byla určena.

14. Vzhledem k uvedeným pochybením obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

15. Obviněný MUDr. J. V. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kárima Titze, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině, nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, je zde dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním a bylo porušeno jeho základní právo.

16. V dalším textu svého podání dovolatel uvedl, že v popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nejsou uvedeny a specifikovány takové skutkové okolnosti, které by jednoznačně bez jakýchkoliv možných pochybností a bez dalšího odůvodňovaly závěr, že spáchal zločin podvodu, a rozhodné skutkové okolnosti nebyly řádně rozvedeny a konkretizovány ani v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Poukázal na to, že z kusého popisu skutku je zřejmé, že v něm absentuje konkrétní způsob, kterým se měl obohatit, jinými slovy, že nelze dovodit jeho předestírané obohacení; pokud jsou v něm zmiňovány údajné balíčky obsahující kosmetiku a antikoncepci v hodnotě předepsaných léků, nevyplývá z něj nic k úhradě či neúhradě za ně, tj. ani nepopírá skutečnost, že tyto vždy řádně uhradil. V tomto směru došlo k popření principu presumpce neviny, který vyžaduje, aby stát nesl konkrétní důkazní břemeno. Zdůraznil rovněž, že veškeré platby od pojišťoven byly mimo jakoukoliv pochybnost placeny na účet lékárny, jehož jedinými disponenty byli majitel lékárny Ing. M. H. a jeho syn a k němuž neměl jakýkoliv přístup. Skutek pak byl podle jeho názoru zjištěn způsobem, který je zatížen extrémním rozporem v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy.

17. Další pochybení obviněný spatřoval ve stanovení výše škody soudem prvního stupně pouze na základě prostého a mechanického součtu všech vydaných receptů na předmětné léky za dané období, aniž by bylo zohledněno vydání jakéhokoliv takového léčiva a také skutečnost, že určité množství léků bylo v lékárně k vydání k dispozici, a aniž bylo přihlédnuto k výpovědi přibližně 37 pacientek (jež toliko byly vyslechnuty z cca 110 pacientek uvedených v obžalobě), které potvrdily správnost vyúčtování léčebné péče ve výši přibližně přes 300 000 Kč, přičemž lze předpokládat, že pokud by byly vyslechnuty všechny pacientky, tato suma by se zvýšila, a o ni se pak snížila škoda; v této souvislosti poukázal i na vlastní kontroly provedené jednotlivými zdravotními pojišťovnami, kdy žádná z nich nezjistila v léčbě pacientek pochybení.





18. Ve vztahu k rozhodnutí soudu druhého stupně dovolatel vyslovil názor, že jeho odůvodnění je zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť tento soud nikterak nereagoval na námitky a argumentaci v jeho obsáhlém odvolání, a tím porušil jeho právo na obhajobu. Jednalo se zejména o ignoranci jeho výhrad k tomu, že v dané věci bylo vyslechnuto pouze přibližně 44 pacientek (z celkových cca 110), z nichž navíc jen 7 uvedlo, že dané léky neužívaly, a přibližně 37 pacientek potvrdilo, že jim byly předepisovány, avšak těmto soud neuvěřil, a nezohlednil ani možnou neobjektivitu evidence, resp. že k dispozici mohly být léky, které mohly být nakupovány ve větším počtu balení a neprocházely evidencí, stejně jako naprosto pominul námitky a příslušnou argumentaci k závěru soudu prvního stupně o „podezřelé“ skutečnosti, že nejméně u 25 pacientek i v jediný den (u některých z nich dokonce při první návštěvě) předepsal oba předmětné léky současně. V této souvislosti pak nemůže obstát rovněž ta část popisu skutku výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, jež uvádí, že obvinění měli údajně úmyslně zneužívat léčivých přípravků Minirin Melt a Vesicare způsobem, který je v rozporu se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech, neboť stav pacientů nevyžadoval užívání přípravků na lékařský předpis plně hrazených zdravotními pojišťovnami, a tedy měl vést pouze k obohacení obviněných; toto skutkové zjištění je v extrémním rozporu s provedenými důkazy a v dané věci bylo porušeno právo na spravedlivý proces a právo na soudní ochranu (k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména na jeho nálezy sp. zn. III. ÚS 521/05 a sp. zn. I. ÚS 113/02).



19. V návaznosti na uvedené skutečnosti obviněný vyjádřil přesvědčení, že byť na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost provedeného dokazování a skutkových zjištění, nemůže se rozhodování o dovolání ocitnout mimo rámec základních zásad trestního práva, a dovolací soud je povolán k nápravě stavu, kdy je zjištěn extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedeným dokazováním na straně druhé. Obdobně byl toho názoru, že dovoláním je možné dosáhnout nápravy i v případě, že ve věci byl užit nezákonný důkaz; za takový považoval přehled vykázané zdravotní péče, který doložil zmocněnec Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, přestože nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 280/1992 Sb.“).



20. V závěru svého podání obviněný uvedl, že v jeho případě nebylo plně vycházeno z principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo, a tudíž se dovolával ochrany v rámci podaného mimořádného opravného prostředku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu jako soudu odvolacímu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



21. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně uvedla, že námitky vyjádřené v dovoláních uplatňovali oba obvinění v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení a vtělili je rovněž do podaných odvolání, takže se jimi zabývaly oba soudy nižších stupňů. Souhlasila plně s názorem odvolacího soudu, že nebylo třeba provádět důkazy výslechem všech pacientek k otázce, zda předmětné léky skutečně obdržely, neboť listinnými důkazy bylo nepochybně prokázáno, jaké množství balení léků bylo podle evidence v lékárně a kolik balení léků mělo být vydáno na předmětné recepty. K námitce obviněného MUDr. J. V. o nezákonnosti provedení důkazu – přehledů vykázané zdravotní péče – poukázala na to, že pokud byly jednotlivé pojištěnkyně zdravotní pojišťovny v průběhu přípravného řízení vyslechnuty, má se za to, že tímto způsobem zprostily svoji pojišťovnu mlčenlivosti stran zdravotnické dokumentace ohledně své osoby.

22. Ve vztahu k výhradám obviněných v dovoláních, jež jsou známé z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání, státní zástupkyně zdůraznila, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu; těmito námitkami se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Nejvyšší soud tudíž nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost takových námitek, a takto odůvodněná dovolání by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Obvinění se v dovolací argumentaci navíc prakticky výlučně zabývají pouze otázkami skutkovými a soudům vytýkají jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy, tj. uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, a jako takové nesměřují proti právnímu posouzení věci. V tomto směru státní zástupkyně konstatovala, že skutkové závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, jsou naopak náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený skutek je správně zastřešen příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.



23. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná odmítl, a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci rovněž v neveřejném zasedání.



24. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovaným obhájcům obviněných (obhájkyni obviněného PharmDr. M. P. Mgr. Leoně Žákové bylo doručeno dne 27. 10. 2015, obhájci obviněného MUDr. J. V. JUDr. Kárimu Titzovi bylo doručeno dne 3. 11. 2015). Jejich případné repliky k němu Nejvyšší soud neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že obě dovolání v této trestní věci jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

27. Jak již bylo výše uvedeno, oba dovolatelé uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

28. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa).

29. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

30. Dovolatelé ve svých podáních dále shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto je též dovolací soud v zásadě vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

31. Z tohoto pohledu uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají především námitky dovolatele MUDr. J. V., že v průběhu dokazování byl užit nezákonný důkaz, za který považoval přehled vykázané zdravotní péče, jenž doložil zmocněnec Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, přestože nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ustanovení § 22 zák. č. 280/1992 Sb., a že nebylo plně vycházeno z principu presumpce neviny a z něj plynoucího pravidla in dubio pro reo.

32. Nejvyšší soud jen pro úplnost k první z těchto námitek uvádí, že pokud jednotlivé pojištěnkyně zdravotních pojišťoven byly v průběhu přípravného řízení (a některé z nich i v hlavním líčení) jako svědkyně vyslechnuty a k podstatě věci vypovídaly, lze prezumovat, že tímto způsobem zprostily „svoji“ pojišťovnu mlčenlivosti stran zdravotnické dokumentace ohledně své osoby. K druhé z uvedených námitek pak dodává, že taková výhrada směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.

33. Na druhé straně však Nejvyšší soud opakovaně připustil, že zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle něj tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).

34. Jelikož o některé z těchto případů se jednalo i v posuzované věci, Nejvyšší soud – po uvedeném vymezení oběma obviněnými shodně uplatněných dovolacích důvodů a v jejich rámci namítané relevantní argumentace spočívající v polemice s naplněním zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku po stránce objektivní i subjektivní, jíž zpochybnili správnost právního posouzení skutku (absence zákonného znaku „obohacení sebe“) jako jmenovaného trestného činu, tak správnost hmotněprávního posouzení (chybné vyčíslení škody) při současném tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů – nemohl shledat důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. Proto ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v obou dovoláních, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláními napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána dovolání.

35. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obou obviněných jsou důvodná a argumentace v nich relevantně uplatněná je v zásadě správná a výstižná. A právě proto, že Nejvyšší soud se s touto argumentací v jejím rozsahu i provázanosti ve všech podstatných bodech ztotožnil, postačuje na ni (již vzhledem k zásadě procesní ekonomie) odkázat a v dalším textu ji jen v některých ohledech doplnit či vybrané skutečnosti zdůraznit.

36. Závažného pochybení se oba soudy nižších stupňů dopustily již tím, že uznaly oba obviněné vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, aniž by byly naplněny všechny znaky jeho skutkové podstaty (především objektivní a subjektivní stránka).

37. Trestní zákoník ve svém § 13 odst. 1, který navazuje na čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), stanoví, že „trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje jako trestný, a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“. Těmi jsou vedle věku a příčetnosti i znaky skutkové podstaty trestného činu, a to konkrétně protiprávnost, objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Není-li některá z těchto složek naplněna, o trestný čin se nejedná. K obligatorním znakům objektivní stránky všech trestných činů náleží jednání, škodlivý následek a příčinná souvislost mezi nimi.

38. Trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu.

39. U trestného činu podvodu podle citovaného zákonného ustanovení je jednáním myšleno uvedení jiného v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatných skutečností. Následkem takového jednání je pak obohacení pachatele nebo jiné osoby a zároveň způsobení značné škody na cizím majetku. Tyto aspekty musí být samozřejmě ve vzájemné příčinné souvislosti (k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až § 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 127 a násl.). Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy (značnou škodou je škoda ve výši nejméně 500 000 Kč, což vyplývá z výkladového pravidla v § 138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranic výše škody). Uvedené znaky představují objektivní stránku daného trestného činu. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 13 odst. 2, § 15 tr. zákoníku), které musí zahrnovat všechny zmíněné znaky objektivní stránky.

40. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině ještě připomíná, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Cizím majetkem se rozumí majetek, který nenáleží pachateli nebo nenáleží výlučně jemu. Obohacení znamená neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Nemusí se shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému; může být menší, ale i větší než způsobená škoda. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Pachatelem může být kterákoli fyzická nebo právnická osoba. Mimo pachatele proto mohou vystupovat u podvodu další tři osoby – osoba jednající v omylu či při neznalosti podstatných okolností, osoba, které byla způsobena škoda – poškozený (v praxi jde často o jedinou osobu), a osoba obohacená, není-li jí pachatel (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2052 až 2059).

41. Z tzv. právní věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku se podává, že soud prvního stupně považoval za naplněné zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spočívající v tom, že oba obvinění „sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku značnou škodu“. Skutková zjištění obsažená ve výroku o vině tohoto rozsudku však ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů uvedené zákonné znaky přesvědčivě nenaplňují. Je tomu tak přesto, že označenému soudu nelze upřít jistou snahu objasnit skutek popsaný v obžalobě.

42. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, se obvinění daného trestného činu dopustili jednáním, jehož podstata (doslovné znění tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno výše) spočívala v tom, že od začátku února 2010 do 4. května 2011 po vzájemné dohodě v úmyslu se obohatit spolupracovali při fiktivním výdeji předepsaných léčivých přípravků, oba na stejné adrese výkonu jejich zaměstnání, tj. v budově na adrese B., M., tak, že na základě smlouvy s šesti zdravotními pojišťovnami (Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR, Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou, Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR a Zdravotní pojišťovnou Metal - Aliance) o poskytování a úhradě zdravotní péče a výdeji léčivých přípravků:
jednak obviněný MUDr. J. V. vystavoval lékařské předpisy (recepty) na rodná čísla pacientek (specifikovaná s uvedením příjmení a jmen v rozsudku, jak bylo uvedeno shora) na zdravotními pojišťovnami plně hrazené léky Minirin Melt 120mcg a Vesicare 10mg, tyto recepty předal do lékárny, a to ačkoliv stav pacientek nevyžadoval užívání těchto přípravků, pacientky nebyly o předepsaných lécích informovány, recepty jim nebyly předány a nemohly si léky vyzvednout, a tudíž jim nebyla poskytnuta deklarovaná léčba,
a PharmDr. M. P. recepty vyhotovené MUDr. J. V. pořizoval přes výdejní místo, fiktivně léky expedoval přes pokladnu a účtoval zdravotním pojišťovnám, přestože léky v takovém množství neobstaral, neskladoval (nebo jen v omezeném množství) a ani on ani jiní zaměstnanci lékárny je pacientkám (pojištěncům), jimž byly předepsány, nevydával
a dále v hodnotě těchto léků PharmDr. M. P. připravoval balíčky jiných přípravků, např. antikoncepci, kosmetiku nebo volně prodejné léky
a MUDr. J. V. si tyto balíčky přebíral a prodával je následně za úplatu jiným osobám,
přičemž následného proplacení předepsaných léků zdravotními pojišťovnami využili oba obvinění k tomu, aby se obohatili, a těmto pojišťovnám takovým jednáním způsobili škodu ve výši 792 644,80 Kč.

43. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že na podkladě provedených důkazů a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že obvinění (pachatelé) uvedeným jednáním v rozporu se skutečností, tj. předstíraným jednáním uvedli zdravotní pojišťovny v omyl (osoby jednající v omylu), tyto pojišťovny (v příčinné souvislosti s ním) učinily příslušné majetkové dispozice (léky uhradily), v jejichž důsledku jim vznikla škoda (osoby poškozené) a současně došlo k obohacení obviněných (pachatelů).

44. Zmíněnými důkazy byly v dané věci vedle výpovědi obviněného MUDr. J. V., jenž jednání mu kladené za vinu popřel (obviněný PharmDr. M. P. využil svého zákonného práva a odepřel vypovídat), zejména svědecké výpovědi některých (v odůvodnění odsuzujícího rozsudku jmenovaných) pacientek jednotlivých zdravotních pojišťoven, svědecká výpověď Ing. M. H.– majitele lékárny, svědecká výpověď D. W.– účetní, a dále listinné důkazy, zejména protokol o provedení prohlídky, protokol o vydání věci, protokol o zajištění dat a o zpřístupnění dat, výpis z databáze programu Lekis (lékárenský software), originály receptů, dokumenty zaslané zdravotními pojišťovnami, výpisy z jediného účtu lékárny vedeného u GE Money Bank, a. s., a zpráva jmenované banky.

45. Skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ovšem nevystihují zcela dostatečně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti především zákonný znak „obohacení sebe“ a nemají spolehlivou oporu stran jeho naplnění ani v provedeném dokazování, jak ve svých podáních důvodně namítli oba dovolatelé.

46. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obviněný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve skutkové větě výrokové části rozsudku tudíž musí být popsány všechny znaky skutkové podstaty daného trestného činu, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky trestného činu. Nelze v ní však uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování. O správné posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku je v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná též v případě, že popis skutku obsažený ve skutkové větě neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným ve větě právní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 8 Tdo 262/2010). Právě takovou vadou trpí rozsudek soudu prvního stupně (a potažmo i usnesení soudu odvolacího).

47. Ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku absentuje uvedení způsobu, jakým se měli obvinění z úhrad provedených zdravotními pojišťovnami za předmětné léky na jediný účet lékárny vedený u GE Money Bank, a. s., obohatit, a jejich obohacení z takto vyplacených finančních částek nevyplývá ani z jeho odůvodnění. Na jeho straně 41 soud prvního stupně uvedl, že „… majitelem účtu je společnost M. H. s. r. o. Byl založen jednatelem Ing. M. H. a dispoziční právo měli jednak M. H., M. H. mladší a R. H. … Na první pohled z příslušných bankovních výpisů nevyplývají žádné přímé důkazy o systematickém odčerpávání podvodně získaných prostředků od pojišťoven. Podstatné však z hlediska způsobu provedení činu je zjištění, že na tento účet (jako na jediný účet lékárny), byly zasílány veškeré platby od zdravotních pojišťoven, a to v úhrnných, zpravidla měsíčních platbách“. Na straně 43 odůvodnění rozsudku soud k námitce obviněného MUDr. J. V., že ani jeden z obviněných nemohl mít faktickou možnost profitovat z plateb získaných od zdravotních pojišťoven, vyjádřil názor, že „... se … jedná o velmi zavádějící tvrzení. Pravda je, že žádný z obžalovaných samozřejmě neměl dispoziční oprávnění nakládat s jediným vlastním bankovním účtem, zřízeným u GE Money Bank a. s. Dispoziční právo k tomuto účtu měl majitel lékárny Ing. M. H. a jeho syn ...“. Konečně na straně 49 odůvodnění rozsudku soud v tomto směru zdůraznil, že „... na závěru o této způsobené škodě a míře obohacení obžalovaných již nemění ničeho ani fakt namítaný obhajobou, že nelze konkrétnímu jednomu obžalovanému prokázat, do jaké míry na vzniku škody profitoval … Není však pochyb, že oba pachatelé i přes absenci přímého dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu mohli profitovat a také profitovali na těchto podvodně získaných prostředcích právě způsobem, který soud popsal v předchozí pasáži odůvodnění stran bankovních výpisů a který se podává nejen z obsahu bankovních výpisů, ale především z výpovědí několika již citovaných svědků z řad bývalých nejbližších kolegů obžalovaného M. P....“.

48. Soud druhého stupně se k této otázce vyjádřil velmi stručně (takovým je ostatně, odhlédne-li se od rekapitulační části, celé odůvodnění jeho rozhodnutí čítající pouhé dvě strany faktického textu k odvolacím námitkám obviněných) s tím, že „… je nepochybné, že oba obžalovaní se trestné činnosti dopustili jako spolupachatelé. Trestné činnosti se museli dopouštět po vzájemné dohodě, kdy jejím účelem bylo jednoznačně obohacení se. Byť bylo prokázáno, že lékárna měla pouze jeden bankovní účet, k němuž neměli obžalovaní přístup a zdravotní pojišťovny poskytly peněžitá plnění právě na tento účet, z výpovědi svědkyň Mgr. J. V. a S. S. vyplývá, že obžalovaný MUDr. J. V. si odnášel z ordinace antikoncepci a další zboží v připravovaných balíčcích. Výpověďmi svědků nebyla potvrzena obhajoba obžalovaného, že by za zboží v těchto balíčcích platil. Na druhé straně bylo prokázáno, že antikoncepci si pacientky mohly vyzvednout přímo na recepci v G. a platby se odevzdávaly MUDr. J. V. Závěr soudu I. stupně, že z plateb, získaných zdravotními pojišťovnami, měli obžalovaní možnost profitovat, je rovněž nezpochybnitelný … Obžalovaní sebe obohatili tím, že uvedli v omyl zdravotní pojišťovny, kterým byla proplacením léků, jež byly expedovány pouze fiktivně, způsobena škoda v částkách uvedených ve výroku napadeného rozsudku ...“.

49. Takové závěry soudů obou nižších stupňů o naplnění daného znaku skutkové podstaty, tj. „obohacení sebe“ jednáním obviněných, a to z peněžních prostředků z plateb zdravotních pojišťoven za předmětné léky, nemohou na podkladě provedených důkazů obstát. Z dosavadních skutkových zjištění nelze dovodit žádný konkrétní způsob participace ani jednoho z obviněných na těchto finančních částkách, poukázaných zdravotními pojišťovnami na jediný bankovní účet lékárny, prostřednictvím jakékoliv dispozice s nimi, když naopak bylo zjištěno, že k předmětnému účtu neměl ani jeden z nich dispoziční právo.

50. Spatřoval-li nalézací soud naplnění tohoto znaku skutkové podstaty v obohacení obviněných v důsledku prodeje balíčků s antikoncepcí, kosmetikou a volně prodejnými léky, na což poukázal výslovně i soud odvolací, je třeba souhlasit s dovolací argumentací obou obviněných, že ani tento závěr soudů uvedený ve skutkových zjištěních nemá oporu v dosud provedeném dokazování. Jestliže hodnota těchto balíčků odpovídala hodnotě předepsaných léků, částka téměř 800 000 Kč by musela být odčerpána obviněným PharmDr. M. P. z finančních prostředků lékárny k její škodě a následně získána z prodeje takových balíčků MUDr. J. V., o niž by se pak oba obvinění podělili. Takové zjištění však bez jakýchkoliv pochybností z dosud provedených důkazů nevyplývá.

51. Na uvedených závěrech v posuzované věci ve vztahu k „obohacení sebe“ jako zákonného znaku skutkové podstaty daného trestného činu nemění ničeho ani skutečnost, že současně z provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění lze dovodit, že oba obvinění svými jednáními uváděli zdravotní pojišťovny v omyl, a že tyto pojišťovny v příčinné souvislosti s ním provedly platby, jimiž došlo na jejich majetku ke škodě a zároveň k obohacení ve prospěch příslušné lékárny. Nejvyšší soud přitom nezpochybňuje ani závěr soudů obou nižších stupňů, že oba obvinění přitom jednali po vzájemné dohodě, neboť dosud provedené dokazování o určité formě spolupráce mezi nimi svědčí.

52. Soudy obou stupňů se dopustily pochybení rovněž v otázce vyčíslení výše způsobené škody, která je dalším znakem objektivní stránky trestného činu podvodu, konkrétně jeho následkem. Její rozsah má význam jednak pro posouzení, zda se o tento trestný čin vůbec jedná, či nikoli, jednak pro podřazení určitého jednání, jež by soud shledal jako podvodné, pod základní skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku nebo některou z jeho skutkových podstat kvalifikovaných podle odstavců 2 až 5 tohoto ustanovení; přesné zjištění výše způsobené škody má následně vliv i na rozhodnutí o výši trestu či o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Proto musí být v trestním řízení dán dostatečný podklad pro závěr o vzniku škody, stejně tak i o její výši. Nestane-li se tak, může dojít i k porušení práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1320/2008, publikovaný pod č. ÚS 218/2008-n. ve Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu).

53. Jak již bylo uvedeno, objektem trestného činu podvodu je cizí majetek, v tomto případě majetek náležející jednotlivým zdravotním pojišťovnám. V dané věci byl rozsah jim vzniklé škody určen součtem plateb, jimiž, jednajíce v omylu, uhradily (v plné výši, tj. bez jakékoli finanční účasti pojištěnců) léky předepsané pacientkám, jak bylo specifikováno v tabulkách uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V nich jsou vyčísleny ceny předmětných léků, které měly být použity k léčbě zde jmenované pacientky (identifikované jménem, příjmením a rodným číslem) a byly plně hrazeny ze zdravotního pojištění.

54. Je třeba souhlasit s obhajobou obou obviněných (uplatněnou jimi již v rámci odvolací argumentace), že v tomto ohledu nedostatečným dokazováním provedeným v hlavním líčení výslechem pouze 43 pacientek z celkového počtu asi 110 pacientek, jimž měly být v důsledku podvodného jednání obviněných léky předepsány a následně zdravotními pojišťovnami uhrazeny, a které tvoří jen zlomek z celkového množství příslušných pacientek, nebyl řádně zjištěn skutkový stav nezbytný k vyčíslení výše způsobené škody. Navíc převážná část z nich (konkrétně 37) uvedla, že byly pacientkami MUDr. J. V., předmětné léky jim byly tímto obviněným předepisovány a ony je užívaly. Pokud by v hlavním líčení byly vyslechnuty jako svědkyně i další pacientky a pokud by i tyto užívání léků potvrdily, bylo by zřejmě možné důvodně předpokládat, že výše škody vzniklé jednotlivým zdravotním pojišťovnám by byla nižší, což by pak mělo zásadní vliv jak na skutková zjištění o rozsahu trestné činnosti obou obviněných a celkovou výši jimi způsobené škody, tak na právní kvalifikaci skutku, jímž byli uznáni vinnými.

55. V tomto ohledu se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, k němuž dospěl na straně 47 odůvodnění svého rozsudku, že „… takové další prodlužování hlavního líčení je naprosto nadbytečné, neodpovídající podstatě trestní věci, a že ve věci byl zjištěn takový skutkový stav, který umožňuje ve věci soudu rozhodnout ...“, ani s tvrzením soudu druhého stupně, jenž na straně 8 odůvodnění svého usnesení uvedl, že „… nepřisvědčil námitkám podaných odvolání, že dokazování bylo prováděno okrajově … soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu, který je potřebný ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K řádnému zjištění skutkového stavu nebylo třeba provést důkazy výslechem všech pacientek obžalovaného J. V. k otázce, zda předmětné léky skutečně obdržely ...“, ale ani s vyjádřením státní zástupkyně, která takovým názorům obou soudů přisvědčila.

56. Nejvyšší soud současně považuje za potřebné poukázat na to, že důkazy dosud provedenými nebylo dostatečně objasněno ani to, zda veškeré léky dodané do zmiňované lékárny skutečně procházely evidencí programu Lekis o přijatých a vydaných lécích, případně zda nebyly k dispozici ve skladu ve větším množství. Je tomu tak tím spíše, že ze svědecké výpovědi lékárníka PharmDr. V. B. vyplynulo, že léky mohly být nakupovány ve větším počtu balení nad rámec běžných objednávek a mimo evidenci o skladových zásobách, a že do systému měl přístup i majitel lékárny. Proto rovněž této otázce měl věnovat již soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů zvýšenou pozornost.

57. Právě fakt, že dosavadní skutkové závěry obou soudů nižších stupňů příliš nespočívají na výsledcích provedeného dokazování, považoval Nejvyšší soud za velmi závažný nedostatek dosavadního řízení. Přitom ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. všem orgánům v trestním řízení výslovně ukládá postupovat tak, „aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí“. Ustanovení § 89 odst. 1 tr. ř. pak vypočítává některé skutečnosti, které je třeba v trestním stíhání dokazovat.

58. Z výše uvedeného plyne, že oba zmiňované soudy nedostály požadavkům upraveným v § 89 odst. 1 tr. ř. a v § 2 odst. 5 tr. ř. a dále ani jejich povinnosti uvedené v § 2 odst. 6 r. ř. na pečlivé uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Stejně tak nepostupovaly podle § 125 tr. ř., jež je zavazuje m. j. k výkladu, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů nebo jak se vypořádaly s obhajobou, v odůvodnění svých rozhodnutí. Lze tedy shrnout, že oba soudy nahradily logické a přesvědčivé hodnocení důkazů pouze právně irelevantními domněnkami, na jejichž základě pak obviněné uznaly vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Takový postup, který je v hrubém rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, je ovšem v demokratickém právním státě nepřípustný. To je třeba akcentovat i proto, že k tomu, aby bylo možno rozhodnout o vině a trestu, je třeba, aby řetězec důkazů nevyvolával důvodné pochybnosti, a pokud tomu tak není, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 608/06, publikované od č. ÚS 79/2008 ve Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu), a že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 438/2008, publikované pod č. ÚS 128/2001 ve Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu).

59. Pokud oba dovolatelé spatřovali naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž v tom, že skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů jsou v extrémním nesouladu, resp. rozporu s provedenými důkazy, Nejvyšší soud považuje za vhodné k takové námitce pro úplnost (alespoň v obecné rovině) dodat, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. V posuzované věci se vzhledem k již výše rozvedeným skutečnostem o takovou situaci částečně jednalo, neboť z provedeného dokazování zejména nevyplývají konkrétní skutková zjištění svědčící o obohacení obviněných (což soud prvního stupně uvedl jak v tzv. skutkové, tak tzv. právní větě rozsudku), na jejichž podkladě by pak bylo možné učinit závěr o naplnění tohoto znaku skutkové podstaty daného trestného činu, a tedy jednání obviněných právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Tvrzení dovolatelů o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními má opodstatnění i ve vztahu k nedostatečně provedenému dokazování výslechem jen části pacientek jako svědkyň u hlavního líčení, z nichž navíc ještě jen výrazná menšina uvedla, že příslušné léky vůbec neužívala.

60. Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 4 To 69/2015, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. 91 T 161/2013, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť již jeho odsuzujícím rozsudkem bylo založeno neúplné, nepřesné, a proto i chybné rozhodnutí o podané obžalobě.

61. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, na němž v prvé řadě bude, aby doplnil stávající dokazování ve smyslu výhrad uvedených v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, tedy provést další důkazy směřující k prokázání (nebo naopak k vyvrácení) obžalobou tvrzeného způsobu obohacení obou obviněných a minimální výše škody, kterou takovým podvodným jednáním měli způsobit.

62. Vyjde-li v průběhu doplněného dokazování najevo potřeba provést i další důkazy, na něž v tomto stadiu řízení nemohlo být pamatováno, bude samozřejmě povinností nalézacího soudu provést i takovéto důkazy.

63. Po doplnění dokazování bude povinností nalézacího soudu, aby znovu a daleko přesvědčivěji, než se v jeho původním rozsudku stalo, hodnotil provedené důkazy, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť jen po takovém hodnocení bude moci učinit skutková zjištění odpovídající ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V návaznosti na to bude muset již tento soud věnovat více pozornosti otázce právní kvalifikace zjištěného skutku, jakož i dalším v úvahu přicházejícím výrokům.

64. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.). A jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaných oběma obviněnými, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (srov. § 265s odst. 2 tr. ř.).

65. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláními obou obviněných a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 2. 2016

JUDr. Jan Bláha
předseda senátu












































Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1211/2015, ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1211.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies