7 Tdo 126/2016

23. 02. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 175 odst. 1, písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. února 2016 v Brně dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 2 To 80/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 4/2015, a rozhodl takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 2 T 4/2015, uznal obviněného R. Č. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

1) dne 1. 9. 2014 v době od 5:30 hod. do 5:40 hod., v osobním automobilu zn. Hyundai i30, reg. zn.: … poté, co užitím tohoto vozidla sledoval svoji bývalou partnerku, poškozenou M. K., řídící osobní motorové vozidlo zn. Citroen Berlingo, které opakovaným vytlačováním a blokováním v jízdě zastavoval, zablokoval v jízdě za obcí Ž. ve směru na obec R., poté, co si otevřel dveře vozidla a do vozidla řízeného jmenovanou poškozenou vnikl tak, že si údery na okno pravých předních dveří vozidla a výhrůžkami rozbitím skla, vynutil otevření okna poškozenou, po poškozené požadoval za současné manipulace s teleskopickým obuškem v prostoru před obličejem, aby se k němu vrátila a vzala zpět své trestní oznámení na jeho osobu, které jmenovaná v postavení osoby poškozené trestným činem učinila v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 116/2014, přičemž tímto svým jednáním, které poškozená s ohledem na své znalosti o jeho násilném chování a jednání v době předcházející pociťovala jako ohrožující, vyvolal u ní obavy o její život a zdraví v případě, že jeho požadavku nevyhoví,

2) dne 1. 9. 2014 v době kolem 6:00 hod. v obci T., okres Ch., před areálem společnosti KOVOLIS HEDVIKOV, a. s., se sídlem Hedvikov 1, Třemošnice, IČ: 61058041, nejprve vyzval poškozenou M. K., aby ho následovala do osobního motorového vozidla zn. Hyundai i30, reg. zn.: …, s nímž na místo přijel, kde na poškozenou čekal, po zjištění jejího odmítavého stanoviska ji uchopením za paži a nedobrovolným odvedením k vozidlu donutil nastoupit do vozidla, poté s ní odjel na odlehlé místo mezi obcemi T. a B., místní části S., okres Ch., kde se s ní nejprve bavil o jejím trestním oznámení na něho podaném a o jejich ukončeném vztahu, poté ji začal líbat na ústa a tvář bez spolupráce poškozené, která přitom začala plakat, dále ji osahával na holém těle pod oblečením, a to na prsou, která poté líbal, ač mu poškozená řekla, ať to nedělá, že se jí to nelíbí, poté vzal její ruku, kterou si položil na kalhoty v místě svého penisu, který takto její rukou třel, když v této činnosti poškozená odmítla aktivně pokračovat, rozepnul a stáhl jí přes její odpor kalhoty i s kalhotkami pod zadek, poté ji pod hrozbou rozřezání kalhot přinutil tyto stáhnout pod kolena, násilím poškozené roztáhl nohy a prsty vnikl do její pochvy, kde prsty chvíli pohyboval, poté po ní chtěl, aby jej uspokojila orálně, když to odmítla, pohrozil jí, že jinak ji „natvrdo ošuká“, nato ji chytil rukou za krk a donutil ji vstrčit si jeho penis do úst a orálně jej uspokojovat, což poškozená nakonec učinila v obavě o svůj život, když věděla, že obžalovaný na odpor reaguje agresivně, užívá pervitin a má nad ní značnou fyzickou převahu, přičemž tímto svým jednáním vyvolal u poškozené rozvoj posttraumatické stresové poruchy, která ji omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně šesti týdnů,

3) v období od 22. 8. 2014 od 6:00 hod. nejméně do 24. 8. 2014 do 13:20 hod. na různých přesně nezjištěných místech Středočeského a Pardubického kraje, opakovaně nerespektoval a tím porušil jemu usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 7. 2014, č. j. Nc 1702/2014-5, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2014, uloženou povinnost zdržet se navazování kontaktu s M. K., tak, že poškozené opakovaně zasílal SMS zprávy z mobilního telefonního aparátu tel. čísel: …, … a … a poškozenou kontaktoval dne 22. 8. 2014, kdy ji nejprve vybržďováním vozidla donutil zastavit osobní motorové vozidlo a poté si údery na sklo bočních dveří jejího vozidla vymohl vstup do vozidla a přímý kontakt s ní.

Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 6 T 116/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 13 To 424/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu teleskopického obušku černé barvy.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 2 To 80/2015, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obžalovaného R. Č. proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 6 T 116/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 13 To 424/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to jednoho kusu teleskopického obušku černé barvy.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Dostálkové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že se nedopustil žádného z jednání uvedených pod body 1) až 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vůči poškozené M. K. Z jeho strany nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání vůči poškozené. Obviněný je přesvědčen, že za její znásilnění byl odsouzen bez jakéhokoliv důkazu, že se skutečně dopustil takového jednání vůči poškozené. Uvedl také, že výpověď svědkyně H. J., byla nesprávně posouzena. Obviněný dále namítl, že poškozená trpěla již dříve psychickými problémy, které vyústily v rozvinutí posttraumatické psychické poruchy, a to kvůli soužití s jejím bývalým manželem. Obviněný je přesvědčen, že veškerá tvrzení poškozené o jeho domnělých útocích vůči ní jsou naprosto nevěrohodná a zcela účelová proto, že se snažila za každou cenu ukončit partnerský vztah s obviněným.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 2 To 80/2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 2 T 4/2015, a aby přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v zásadě uplatnil stejné námitky, které uplatnil již v odvolání. Poukázal na to, že námitky obviněného směřující proti výroku o vině obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Závěrem uvedl, že soudy obou stupňů v trestní věci obviněného řádně, bez důvodných pochybností zjistily skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Nelze tedy shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové námitky. Mezi ně patří, že obviněný nespáchal žádné z jednání uvedených pod body 1) až 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu a že se nedopustil žádného protiprávního jednání vůči poškozené M. K. Dále pak, že výpověď svědkyně H. J. byla nesprávně posouzena, a že poškozená již dříve trpěla posttraumatickou psychickou poruchou, a to v důsledku předchozího soužití s bývalým manželem. Stejně tak, že výpověď poškozené je zcela nevěrohodná. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. Č. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2016



JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 Tdo 126/2016, ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.126.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies